Xaver
28. 3. 2019 KosaZostra čili vlkovobloguje.wordpress.com
Přátelé, tomu nebudete asi věřit, ale kousek za našimi humny se už zase volá po zavedení (aspoň selektivně) socialismu, který tam s takovým nadšením a pompou před jednou generací pohřbívali. Konkrétně v Německu, otčině toho, na kterého po zbourání té světoznámé zdi (s úsměvem pozoruju ve světě, dokonce v tzv. svobodném světě, budování jiných zdí o sto šest) a různých samostřílů a obmyslností na hranicích, všechen ten marasmus byvšího reálného socialismu svedli a jehož sochy i s jeho učením rozbíjeli na padrť (ale už to prý – někde zase až přehnaně – napravují). Úplně přesně, přímo v Berlíně, hlavním městě někdejší republiky, kde světodějná (tedy měla být!) diktatura proletariátu měla patřit k nejvzornějším (ve skutečnosti však patřila k nejnechutnějším)…
O co že se to jedná? Totiž zelenorudě naladění obyvatelé Berlína (ale snad už i jiných měst) už mají dost obrovské sociální nerovnosti a zejména nenažraných velkých, movitých společností, zabývajících se výstavbou a hospodařením s byty, jejichž měšce přetékají penězi z nájemného; pro mnoho obyvatel tak vysokého a rostoucího, že vrhá mnohé jednotlivce i celé rodiny do nedůstojné chudoby. Proto se zformovala jakási platforma s požadavkem, aby byli vyvlastněni a bytovou politiku vzal do rukou opět stát. (Nechci být poslem špatných zpráv, kterého třeba spravedlivě potrestat, ale vzhledem k tomu, co se v dané oblasti děje v našich velkých městech, to začas vypukne pravděpodobně i tady.)
Nelze se ubránit dojmu, že až sem se stále táhnou dozvuky onoho neuvěřitelně rychlého a ještě více překvapivého sjednocení obou částí Německa.
Východní Němci se v podstatě přes noc probudili v zemi, kde vládla DM (sám kancléř Helmut Kohl odhadoval průběh sjednocování na tři roky) a byli první z bývalého socialistického tábora, kteří převzali tu vysněnou „Marktwirtschaft“ v té nejostřejší podobě, se vším všudy. Pro mnohé, určitě ne pro všechny, to byl ten nejúžasnější psychologický okamžik v životě, pro všechny Němce ale – na Západě i Východě – docela slušná ekonomická zátěž, z které se vyhrabávají dodnes.
Zkrátka lidé, vychovaní a zvyklí na určitou sociální rovnost, spravedlnost, solidaritu atd., o něž se bývalý reálný socialismus alespoň snažil, se ocitli rovnýma nohama v kapitalismu s jeho tržním mechanismem se všemi atributy, k nimž pochopitelně sociální „spravedlnost“, o níž je řeč, nikdy nepatřila.
Viděno z širšího pohledu, avšak jen jednou větou (to není cílem tohoto krátkého příspěvku), řešení sociální otázky, o něž „komunismus“ usiloval, se návratem ke kapitalismu, aniž si to lidé na Východě uvědomili, ještě vyostřilo a „promíchalo“ s mnoha dalšími problémy (stojícími ovšem nejen před sjednocenou zemí, ale před celým světem):
– masová nezaměstnanost,
– chudoba,
– stěhování migrantů,
– zrychlující se kolaps životního prostředí
abych zmínil to hlavní. Z toho plynoucí otázka zní:
je kapitalismus s to tyto problémy řešit, nebo má vůbec zájem je řešit, nebo nechá tu „káru“ problémů a rozporů valit se dál – Richtung Katastrofe, jak napsal jeden německý autor?
Jako často v mých článcích opět trochu odbočím: podnik mé manželky se družil s podobným zařízením v NDR, což se projevovalo v podstatě následovně: vy v zimě na lyže do naší chaty v Jizerkách, my v létě do vaší na Usedom. Byli jsme ve skupině, která oplácela lyžaře ještě z časů NDR, avšak která odjížděla k moři již do SRN…Ubytování a strava byly pochopitelně v rámci dohody, avšak vše ostatní za DM (nápoje, jízdné, půjčovné, vstupy aj.), což končící družbu hodně poznamenalo.
Avšak teď se zase vraťme ke smyslu dnešního článku. Mantra těch nejzarytějších zastánců trhu bez jakýchkoli regulací a omezení, totiž že „stát je špatný hospodář“, byla životem pochopitelně už mnohokrát vyvrácena.
Myslí si například někdo, že s OKD, které bere snad opět do své náruče, by stát hospodařil hůř než Bakalové a jejich pohrobci? Nebo proč některá města „pozdě honí bycha“ a zpětně odkupují „vodu“ od soukromých vlastníků (často v rourách proměněných v šrot), kteří ženou její ceny do astronomických výšek? Protože jejich zastupitelé si jsou jisti lepším řízením investic, nákladů – celkově lepším hospodařením, vedoucím k únosným cenám.
Pokud ale jde o to, jak chce bytové podnikání řešit to berlínské hnutí, to je zestátněním a vyvlastněním, tady bych se klonil k tomu, že tento případ (a i některé další) dovede přece jen řešit lépe ta pověstná ruka trhu. I když i ta má v německém prostředí, kde takřka nikde není neviditelná, nýbrž vždy tak či onak regulovaná, nejistý výsledek.
Totiž nepřiměřená regulace nájemného povede zákonitě k vyšší poptávce po bytech a stejně tak zákonitě sníží chuť developerů investovat. Výsledkem bude menší nabídka, neboli nedostatek bytů poroste a cenový kolotoč bude tam, kde začínal. Podobně by skončilo (píši podmíněně, protože k němu nemusí dojít) také navrhované zestátnění bytů. Investoři se prostě tomuto sektoru vyhnou, počet nabízených bytů klesne a převis poptávky požene nájmy opět nahoru. Zkrátka před ekonomickými zákonitostmi kapitálu není úniku, k pochopení už netřeba teorií Marxe ani jiných analytiků kapitalismu.
Takže tento bludný kruh může vyřešit, to je zastavit růst jejich cen, pouze bohatší nabídka bytů na trhu, vyšší konkurence, podobně jako v jiných oblastech. Což je pochopitelně řešení i pro náš trh s byty, jejichž výstavbu nutno podpořit mnoha způsoby, jako například: rychlejší výstavbou potřebné infrastruktury, optimalizací stavebních předpisů, bojem proti spekulantům s nemovitostmi, „integrací“ satelitních částí s centry měst, která „zprůměruje“ (zlevní) hladinu cen bytů aj.
Všechny tyto vývody a nápady ovšem musím ohraničit nepříliš povzbudivým závěrem: totiž v kapitalismu nikdy nenastane bezbřehá spokojenost obou stran – nájemníků i pronajímatelů bytů, větší či menší třecí plochy budou vznikat vždycky. Jejich úplné odstranění je něco jako ta otřepaná „kvadratura kruhu“, i když se s tím třeba ti Berlíňané nehodlají smířit…
