Matka všech bitev: Nad D1 zamíří helikoptéry

Každý ví, co to od člověka vyžaduje, aby po D1 protlačil byť obyčejnou škodovku, a teď to zkoušejte tankem! A ještě koukejte, jestli vám lidé mávají, nebo ukazují holé zadky (a jestli šlo o záměrné sdělení, nebo jen nezáměrný vedlejší projev kombinace vrcholícího měsíce lásky a teplého počasí). Takže to docela klaplo. Pokud někde zadrhla tahle velkolepá promenáda, kterou naše média sledovala s takovým nadšením, pak jen kvůli tomu, že byla přizpůsobena potřebám veletržní show. Všichni jsme měli mít dost času, abychom si ujasnili, že tohle opravdu chceme. Jen co koupíme ty vrtulníky.

O amerických vrtulnících pro českou armádu jsem se zmiňoval na okraji příspěvku Quo vadis, Europa?, a to jen v rámci následující neuctivé poznámky: „Až budeme v afghánských horách bojovat za Prahu, dokážou přesněji odstřelovat teroristy uprostřed svatebního nebo pohřebního průvodu.“

V učebnicích žurnalistiky se říká takovému obratu sarkasmus a co nejdůrazněji se tam varuje před jeho použitím. Jedná se o žertík, křečovitou nadsázku, kterou však někdo může špatně pochopit a vzít vážně. Kdybych napsal to, co je v oficiálních statistikách, a sice, že v minulém období bylo v Afghánistánu víc civilních obětí obrany před terorismem než samotných obětí terorismu, je to jasné. A dá se to pochopit. Pokud se vrtulníky bojující proti teroristům vznesou, jsou na ráně hlavně civilisté, protože teroristé se umějí lépe schovat. Nejde-li nakonec o partyzány, kteří bojují proti cizím uchvatitelům, jak jsme to znali z druhé světové války.

Moji chybu potvrdil komentář na webu Nová republika, kde článek převzali. Byl bohužel anonymní, ale dávám jej k dispozici, protože mu nešlo ani tak o moji novinářskou výchovu, jako o obranyschopnost České republiky. Posuďte sami:

„Vážený pane Fialo, jen na okraj k těm US vrtulníkům:

Ty netrefí pomalu ani ten svatební průvod, protože to jsou lehké transportní vrtulníky, které můžou nést i trochu neřízené výzbroje, ale místo části výsadku bojovníků. Jediný, kdo ty vrtulníky u nás potřebuje, je jejich výrobce Bell. Tomu totiž končí obří kontrakt na tyto vrtulníky (a jejich bitevní verzi) pro US Marines, kteří jsou jejich jedinými uživateli na světě. Takže pokud je Bell někomu nevnutí, tak bude muset zavřít výrobní linku.

Od loňska jeho náhončí ukecali několik států na koupi, ale vždy symbolické jedné letky té bitevní verze. Více, a i těch transportních, si objednalo jen Rumunsko, které ale mají USA už dokonale „osedlané“. Nikdo jiný ty transportní vrtulníčky nechce, protože v této kategorii se i v EU nabízí několik nejméně stejně kvalitních strojů, ale hlavně podstatně levněji a, což je ještě důležitější, domovské státy jejich výrobců si nekladou současně s prodejem tvrdé vojenskopolitické podmínky jako USA. Ty např. chtějí, abychom vyřadili bitevní vrtulníky Mi-24/35, přestože ty jsou jednak zbraňovým systémem s největší palebnou silou v rámci naší armády, jsou schopny nést také 8 bojovníků jako ten Bell, ale navíc 1.500 kg neřízené a řízené výzbroje, takže jsou i velmi účinným systémem boje proti tankům a dalším pozemním cílům, a jednak po modernizaci v půli životnosti (to se tak u takových zbraní dělává) jsou schopné plnohodnotné služby ještě nejméně 12 let, ale i více.

Ale my ty víceúčelové bitevní vrtulníky (17 ks), jistě po uctivé a úpěnlivé prosbě USA, vyřadíme a koupíme 12 ks lehkých transportních vrtulníčků, které místo části výsadku mohou nést pár kilo neřízené výzbroje (ovšem pokud za její dodání ještě připlatíme!). No nekupte to za pouhou miliardu za kus…“

Přidal jsem k tomu jen jedno a, tři čárky a dva znaky konce odstavce. Jestli je to pravda, nevím, ale bylo už to jednou otištěno, tak to snad můžu ukázat i tady. Samozřejmě, že může jít o kyselou poznámku konkurence, která neuspěla. Stejně tak může jít o únik z oficiální skupiny, která má výběr vrtulníků na starosti a hádá se nad různými variantami. Tento výběr navíc stále probíhá a není jasné, zda vyhraje Bell (vrtulníky Venom nebo Viper, případně kříženec obého) nebo Sikorsky (Black Hawk).

Možná už však jasno je. Zmíněný text si všímá i hrozby, která míří na stávající vrtulníky české armády v nejlepším věku (v půli životnosti). Kdyby to dopadlo, jak píše autor anonymního textu, posílili bychom českou obranyschopnost za cenu jejího podstatného ohrožení.

Tady bych čekal jasné slovo od vlády, neanonymních expertů i od našich poslanců, kteří se pohybují ve výboru pro bezpečnost. Zvolili jsme je přece proto, aby dohlíželi na zájmy občanů a pohlídali, zda někdo, kdo může radikálně ovlivnit naši národní bezpečnost, nedává přednost osobním zájmům a individuální kariéře. Snad to pohlídat dokážou, protože jinak by už je nikdo nikdy nikam nemohl volit.