Patrick Ungermann
1. 10. 2019
Každý život se projevuje silou. Kdyby se projevoval jenom slabostí, nebyl by dlouho živ. Život přesahuje tělo a šíří kolem sebe různou sílu ducha. Lidi, kteří si zatím nechtějí představit nehynoucí duši (energii), mohu upozornit na jiné projevy duchovní síly. Čtete dílo oblíbeného spisovatele, listujete si knihou reprodukcí oblíbeného malíře. Oba mohou být, jak se praví, v Pánu, jenže vám to nepřijde. Vždyť se oba vepsali do kulturního dědictví silnou tvůrčí energií. A vy, kdykoli se zaobíráte jejich dílem, cítíte (přísahali byste na to), že onen spisovatel a malíř žije spolu s vámi.
Kultura je obrovsky silné energetické pole. Ve světě, kde spousta lidí někam cestuje, si často uvědomíme očividné rozdíly. Černoch a běloch, to jsou očividná pojmenování. Jenže to celé nic není proti tomu, jak různě vyzařují rozličné kultury. Kultury, které mají přežít, nemohou vyzařovat jenom ven. To by se vysvítily a zhasly. Musí zrovna tak zářit do sebe. To je jejich sebepotvrzení. Přiznávají tím, že jsou někde doma, že mají své pevné místo. Kultura nemůže přežít v bezdomoví, s kořeny ve vzduchu. Globalismus v zásadě odpírá bytostem a kulturám jejich pevné místo. Proto se globalismus stává světem bezdomovců. A tak všechno, co má duši, odtud dříve či později uteče.
Každé srdce chvíli krev vypouští a chvíli ji nasává. Pokud jsou oba pohyby v rovnováze, je srdce zdravé. My jsme české a středoevropské srdce. Podílíme se na výměně části energie. Něco jde cestou od nás, něco cestou k nám. Mělo by se to vyvažovat a mít svůj pravidelný rytmus. Vychýlení z rytmu – arytmie je nezdravá.
Lidé odjakživa přenášejí z místa na místo myšlenky i hmotné výrobky. Se zánikem Západořímské říše skončila v západní Evropě ostraha mezinárodních dálnic i dlážděných cest z města na venkov. Nepotrestané loupeživé bandy ukončily dobrou snahu kupců rozvážet poptávané zboží. Města bez přivážených potravin hladověla. A městští řemeslníci nezískali prostředky na obživu, když nikdo nekupoval a nerozvážel jejich specializované výrobky. Lidé města opouštěli a hleděli si na venkově všechno nejnutnější vypěstovat a vyrobit na místě. Města se rozpadala a rozvoj se zastavil nebo zhroutil. Nastal neuvěřitelně pomalý raný středověk. Ano, nějací lidé se musí hýbat z místa na místo.
Ve všem, co lidé vymyslí, hledejme zlatou střední cestu. Když ještě starověký Řím žil a pracoval a stal se velmocí, došlo v jeho zdech k rozsáhlé srdeční arytmii. Nejdřív nasál spoustu exotických lidí mnoha kultur jako nesvéprávné otroky. Bylo dvojí otroctví: Já, římský občan, který se zadlužil, jsem si dluh odpracoval, řekněme pěti, sedmi lety otroctví. Ohromnou sílu otroků ovšem tvořili exotičtí lidé, co byli součástí válečné kořisti. Řím zbohatl. Z mnoha včerejších otroků se stali propuštěnci (z mnoha gladiátorů se stali lanisté) bez kulturních souvislostí s říší. A další exotičtí lidé prošli branami Říma za bohatstvím, za požitky zlatého města. Také oni většinou nebyli s impériem svázaní kulturní inspirací. Jakési multikulturní hemžení bez vzájemné hlubší spojitosti omezilo říši na sdílený spotřební blahobyt. Když pominul, nebylo nic, co by masu lidí udrželo pohromadě.
Celé obchodování je třeba oprostit od hamonění, od vykořisťování. Hamonění je zdrojem srdeční arytmie celých národů a států. Západoevropské země (máme s nimi společného méně, než si myslíme) v posledních pěti stech letech výrazně expandovaly mimo svůj kulturní okruh. Nadto z patra koloniálních mocností neuvěřitelně vykrádaly energetická pole jiného lidstva. Množstvím energie sežehly ostatní, jenže o to méně si té energie nechaly pro sebe. Proto se západ začal kulturně vyprazdňovat. Všechno se děje v souvislostech. Myslím, že za okamžik začne zaostávat i technicky a státoprávně. Ve státní správě je toho důkazem úbytek volnosti a manévrovacího prostoru v Evropě pro skutečné Francouze, Němce, Brity… . Po přílišném výtlaku energie do sebe arytmizované srdce západu vtahuje ty, které ovlivnilo. To jsou ti, jak se říká, barevní lidé. Nicméně očividné rasové rozdíly nejsou ty hlavní. Svým způsobem zastírají daleko patrnější rozdíly ve sdílených hodnotách, rozdíly kultur.
Západ se ve skutečnosti stal dovozcem znesvářeného multikulturalismu. Je toho na malém místě kulturně mnoho, a mnohdy to nechce najít společnou řeč. Nositelé různých kultur na sebe nezřídka zírají skrz prsty, až vznikne nevraživost. Kteří vůdci muslimského prostoru si například dovedou představit pokojné soužití s hinduisty, s buddhisty, s Židy a s křesťany? Znesvářený multikulturalismus je další arytmií západního světa. Francouzské poměry uskutečňují svým způsobem to, proti čemu západ slovy brojí. Uskutečňují náboženskou nerovnost a jejím prizmatem i nerovnost plemen nebo národů v neprospěch domácích Francouzů. Snad se tím Francouzům čistí karma – nevím. Rozhodně nemám patent na nazírání osudů celých kolektivů.
Znesvářený multikulturalismus u nich a vzkříšená touha po spolupatřičnosti u nás. Tudy vede žhavá hranice mezi západní a středoevropskou civilizací. V tomto bodě není možná ani výměna, ani kompromis. Jde o dvě různé cesty k evropské budoucnosti. U nás je tradičně silné vědomí slovanské sounáležitosti, jakkoli se o něm nemluví. Silné je proto, že toto vědomí nesloužilo k útoku, ale k probuzení. U nás se ví, že evropské přátelství nelze dělat bez Ruska a Srbska, nebo dokonce proti Rusku. Není možné mít bratry a nepočítat je do rodiny! U nás se odvíjí kulturní souvislost, a proto i souvislý národní život.
Národní život, mediálně podceňovaný a poškozovaný, sehraje úlohu přirozené hráze a přirozené existence. Zůstane prostředím, do kterého se budou rodit duše podle plánu duchovní cesty. Právě v českém prostředí se objasňuje, že útok je nesmyslný, protože jediné, co mezi lidmi platí, jsou mezilidské vztahy. Útok se pokouší vztahy bourat, a proto je neplatný, čili nesmyslný. Bez útoku nedochází k porážce. Bez expanze a porážky nedochází k srdeční arytmii. Bez srdeční arytmie je navozený vztah bezpečného soužití – život v míru.
