 |
| Šestnáctiletá francouzská studentka Mila |
Eugénie Bastié a -kou-
Jak napsala publicistka Le Figaro Eugenie Bastierová, se tento případ stal výrazným příkladem dvojího metru „progresivistů“, spěchajících k odsouzení násilí, pokud je spácháno bílým Evropanem, a držení trapného ticha, když se ukáže, že agresorem je představitel menšiny.
Šestnáctiletá Francouzka jménem Mila už dva týdny dostává lavinu smrtelných hrozeb, s výzvami k násilí a sexistickými urážkami za neúctivé výroky o islámu na videu zveřejněném na jejím instagramovém účtu, připomněla komentátorka Le Figaro Eugenie Bastierová. Dalo by se očekávat, že ženy s progresivními názory by se proti pronásledovatelům Mily představily jako sjednocená fronta, ale mnoho feministek, obvykle rychle odsuzující „hrůzy patriarchátu“, „se na výzvu neobjevila“, uvedla autorka článku.
Feministické sdružení Osez le féminisme! („Odvažte se k feminismu“) je tak příliš zaujaté pobouřením nad nominací filmu César Romana Polanského, že nenašlo čas na podporu dospívající dívky, která kvůli hrozbám stále nenavštěvuje školu. Podle představitele hnutí se sdružení rozhodlo o této otázce nemluvit, protože ji považovalo za „mimořádně složitou a křehkou“.
Šéfredaktorka online verze časopisu Inrocks, obvykle stojící v první řadě, pokud jde o „zničení heterosexuální patriarchátu“, vysvětlila mlčení její publikace zaměstnáním reportérů jinými příběhy. O případu Mily nemluvili ani novináři Mediapartu, který dává přednost dlouhým článkům o „sexismu, misogenii a homofobii“ hostů rozhlasových programů France Inter.
Segolen Royalová, socialistická politička, která se nestydatě rozhodla hrát feministickou kartu v prezidentských volbách v roce 2022, se zcela distancovala od podpory dívky a řekla, že „neměli byste dělat model svobody slova od dospívající, které chybí respekt.“
Jak autorka článku připomíná, emotivní prohlášení Mily týkající se islámu bylo reakcí na urážky, kterým čelila za strany muslimů kvůli její lesbické orientaci. A pokud „impulzivní hrubost uražené mladistvé“ jako příklad opravdu nestojí, pak není možné srovnat osamělou provokaci s davem pronásledovatelů, kteří nutí dívku k policejní ochraně, poukázala Bastierová.
Tento případ podle pozorovatelky odráží hlavní tendenci neofeminismu, „posedlého ničením stereotypů údajně generovaných západní kulturou a neschopných vidět nová nebezpečí, která patriarchát přináší zvenčí“.
„Tyto dvojí normy je nutí, aby byly nemilosrdné, pokud je pachatelem západní bílý muž, a podivně být zdrženlivé, pokud pronásledovatelé patří k menšině – v tomto případě muslimské,” stěžuje si novinářka a nazývá toto chování „Kolínským syndromem.” Jak autorka připomněla, na Silvestra 2016 v tomto německém městě se ilegální migranti a žadatelé o azyl dopustili řady znásilnění a napadení sexuální povahy, což se ve feministické komunitě setkalo s trapným tichem. Podle Bastierové stejný syndrom nutil britská média a úřady roky skrývat pákistánský původ gangu násilníků z Telfordu (v tomto městě šlo o letitý obchod s „bílým masem“, kdy byly dívky zneužívány a i vražděny, nejmladší bylo 11 let – pozn. red.).
Podle autorky ukazuje případ Mily omezený potenciál tzv. intersexuálního feminismu, který hlásá solidaritu všech obětí „bílého heterosexuálního muže“. „Opět unie protestujících sil neunesla střet s realitou,” uzavřela znechuceně publicistka Le Figaro.
Související:
