Dráždit Rusa bosou nohou

Václav Vlk st.

Václav Vlk st.
20. 4. 2020   ČNL
Odstranění Koněvovy sochy v době koronaviru mediálně poněkud zapadá. Naštěstí. Ale ono se zase vynoří. Národy mají paměť delší než sloni. Viz naše zaťatost vůči katolické církvi a Habsburkům.


Diskutujete-li o odstraněné soše maršála Koněva z Prahy 6, neobtěžujete Rusy, ale i nás nějakými řečičkami o zločinech stalinismu (který stál i mého otce život). A nevymlouvejte se na ně.

Oni to vidí jinak. My také nechceme uznat, že husité byli středověkou obdobou náboženských fanatiků, za jaké dnes oprávněně považujeme Talibán. Ostatně husité vraždili děsivě, přesvědčeni o své nejvyšším pravdě, a i díky tomu kališníky (utrakvisty) nikdo neporazil od roku 1419 až do roku 1620, respektive do 1648.

Tak jako křesťané dnes považují kříž, původně obludný a strašlivý vražedný nástroj Římanů, za posvátný, považují národy Ruska za posvátné památníky svých padlých. S tím nic nenaděláte.

Maršál Koněv prostě je v jejich očích dodnes hrdina. Žvanění, jak jeli Sověti na Prahu už zbytečně, jsou jen žvanění.

Ale pro jistotu – pro žvanílky a náhlé hrdiny 75 let po válce – pár faktů:

Proti povstavším Čechům a jejich spojencům – osvobozeným zajatcům, Rusům Italům, Srbům, Řekům atd. (viz) – stála pořád nesmírná síla, skupina armád Mitte. Pod vedením generála polního maršála Ferdinanda Schörnera, zvaného „Krvavý Ferdinand“, protože nechal popravoval vlastní vojáky a důstojníky za „ideovou nepevnost“ i na jaře 1945. Složení skupiny armád Mitte v květnu 1945 bylo:

– 7. armáda – generál Hans von Obersfeld
– 17. armáda – generál Wilhelm Otto Oswald
– 1. tanková armáda – generál tankových jednotek Walther Nehring / generál pěchoty Wilhelm Hasse
– 4. tanková armáda – generál tankových jednotekFritz Hubert Gräser

Vzdušnou podporu jednotkám Skupiny armád Mitte zajišťovalo velení skupiny „Visla“, Luftwaffenkommando „Nordost“ (General der Flieger Martin Fiebig), které mělo v dubnu 1945 cca 100 bombardovacích letounů, 300 bitevních letounů, 600 stíhacích letounů, 100 nočních bitevních letounů, 70 námořních letounů a 150 průzkumných letounů. (Podrobnosti naleznete zdezde.)

Tyto jednotky byly v počtu cca 1,2 milionu plně vyzbrojených mužů povolány bránit Protektorat Böhmen und Mähren a tzv. Sudety, tedy části Třetí říše, s úkolem chránit plánovanou poslední nacistickou oblast, zvanou Alpenfestung. Bojiště v Čechách mělo chránit plánované údajně nedobytné horské oblasti Alp v Bavorsku a Rakousku. Kam se mělo podle německého plánu stáhnout nacistické vedení, bráněné a obklopené „vybranými jednotkami“. Většina z těchto jednotek proto na našem území bojovala až do konce, či spěchala k Šumavě a Alpám. Původně totiž neprchali k Američanům do zajetí, ale měli se spojit s nacistickými jednotkami posledního odporu.

Mnohé bojovaly až „přes konec“. Tedy až do 11. a 12.5. 1945, i když Američané uzavřeli dne 9.5.1945 linie a nebrali vojáky bojující na německé straně do zajetí.

Maršál Schörner, hlavní velitel uskupení armád Mitte, nesplnil rozkaz hlavního velení Wehrmachtu ke kapitulaci ze dne 8. května. Řekl, že jej vojsku nepředal, protože mu byl znám záměr německého velení soustředit ustupující části armády v oblasti Rakouska a tu držet delší dobu.

Dále zde na našem území byly jednotky gestapa a Schutzpolizei. Vedle armády plnila svoji úlohu i domobrana – Volkssturm, němečtí civilisté, kteří byli připravováni na příchod fronty. Volkssturm měl na starost opevňovací práce, jeho příslušníci bývali nasazováni ke střežení železničních tratí a mostů, do pátracích akcí proti uprchlým válečným zajatcům i proti partyzánům.

Jednotky SS žádnou dohodu (s povstalci) nepodepsaly. K 6. 4. 1945 měla SS v Protektorátě k dispozici 67 053 mužů, neznámý počet jednotek SS byl v tzv. Sudetech. V lednu 1945 se v „hlavním městě wehrwolfů“ Ústí nad Labem konala schůzka vybraných hodnostářů Sudetské župy, která se zabývala působením této organizace a záškodnické akce po odchodu německé armády. Zde je také odpověď na stálé výkřiky o tom, jak Češi za povstání „vraždili“ nevinné německé chlapce, jací „chlapci“ to byli třeba v Brně.

Nacisté byli přesvědčeni ještě koncem dubna 1945, že ubrání pevnost Mitte – tedy Protektorát s kusem Rakouska. Stále věřili v Alpenfestung. Proto naprosto bezohledně vraždili a zastrašovali ještě v té době.

Proti lidem v českých zemích stálo tedy odhadem 1,2 až 1,5 milionu ozbrojených vycvičených nepřátel.

Po hrdinném boji povstalců (počet padlých v Praze byl přes tři tisíce, Němců padly v Praze tři až čtyři tisíce, v celé ČR pak v Květnovém povstání cca šest tisíc padlých povstalců) a za nesmírné pomoci ROA, která bojovala na české straně od 6. do 8. května 1945 a pak odešla smrti vstříc, byla dojednána dohoda o odchodu Werhmachtu a pražských Němců z Prahy (viz Protokol o provedení formy kapitulace německých branných sil v Praze z 8.5. 1945).

Hlavní podepsaní dopadli dost špatně. Za Německo podepsaný gen. Touissant byl odsouzen na doživotí, propuštěn v roce 1961 jako výměna za dva komunistické agenty. Za Čechy podepsaný gen. Karel Kutlvašr byl stalinisty odsouzen na doživotí, na amnestii byl propuštěn v roce 1960 domů jen zemřít. Major Jaromír Nechanský byl odsouzen komunisty k smrti a popraven v roce 1950.

Takže tvrzení, že sem Koněvova tanková armáda jela „jen tak“, je nesmysl. A aby to bylo všem moudrých diskutérů jasné: na území Čech a Moravy zajali do květnu 1945 Rusové 900 000, slovy devět set tisíc německých vojáků. A ti pak šli pěšky do Ruska. Na to jsou tisíce dokumentárních fotografií. A skoro nikdo z nich se už nevrátil. Mimochodem, spočítejte, kolik jich asi stačilo „utéct k Američanům“, jak nám tvrdí místní politická legenda. Na začátku byl 1 milion 200 tisíc nacistických vojáků, z toho odečtěte padlé (jejich počet se odhaduje na 50 000) a také 900 000 zajatců. Takže kolik?

Je pravda, že komunisté provedli v roce 1948 převrat a následně morálně a ekonomicky zničili tuto zem. (Sami? On to nikdo od nás nedělal?) Z hlediska Rusů se ale Moskva hlavně zabezpečila proti dalšímu útoku ze středu Evropy (z Německa, z Francie anebo od USA), který podle nich měl vždy za úkol naprosto zničit Rusko.

Takže u nás se najednou k 75. výročí největší války v dějinách rozhodnou „mýr nix dýr nix“ politické nuly, že Koněva nechceme, protože bůh ví, jak vůbec bojoval proti Němcům, který sice velel osvobození nějakého toho koncentráku (Osvětim), velel viselsko-oderské operaci při přípravě útoku na Berlín, jeho vojska se zúčastnila dobytí Berlína, aby pak provedla tzv. „Pražskou operaci“. Kde jeho tankisté překonali 400 km, asi úplně zbytečně, prý jen taková procházka, úplný výlet. Tedy až na ten milion dvě stě tisíc německých nacistických vojáků.

Němci vzdali zničení Prahy nejen pro statečný a účinný odpor povstalců, hlavně ale proto, že už neměli čas, protože věděli, že na Prahu jedou Rybalkovy tanky. A za nimi jde Koněvova armáda…

No a my ho nemáme rádi, toho Koněva, protože …ble, ble ble, byl to Rus a voják.

Takže teď se náhlí hrdinové, povstavší 30 let po Listopadu, diví. Asi nikdy neslyšeli, tihle noví jakobíni, že jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá.

A tatínek Koláře, toho bořitele pomníku, kvílí a hlasitě vykřikuje, aby mu vláda pomohla, páč jsou na něj, tedy na jeho synka, Rusové „bekaní“. On se k tomu ale nikdo moc nemá.

Rusové (a Čína, ta zase kvůli pirátu Hřibovi) si to budou dlouho pamatovat. Jestli to našim pomatencům oplatí, by měla být teď naše poslední starost.

Naše vláda bude mít dost práce, aby dokázala světu, že u nás nevládnou politické nuly a pomatení magoři. Jinak nás nikdo brát vážně nebude.

Takže musí, až opadne koronavirus, zajistit, aby u nás dělali politiku politici a diplomaté, a ne pomatení duševní puberťáci.

Chcete-li něco o době 2, světové války u nás vědět více, můžete si koupit třeba moje dvě knížky, a to „Krvavé dozvuky války 1945“ a „Mauthausen – ďábel v líbezné krajině“ na www.grada.cz.