Marek Řezanka
8. 4. 2020
Jsou zprávy, jež vás opaří i zmrazí
že vaše slova váznou v hrdle kdesi
Na svět i z něho odcházíme nazí
Po ránu šálek nikdo nevyvěsí
Kávička ranní náhle hořce chutná
na dně je lógr z mainstreamu a šedi
Tomu vzdor lidí byl a bude putna
Ona se ptala – chtěla odpovědi
Získala první z našich od Asada
rozhovor, který lidem cosi sdělil
Nepsala, jak jí někdo shora zadá
prázdno tu po ní zbylo po neděli
Stala se štvancem, že se nepodbízí
že není pružná jako „mistři pera“
Ti víc, než prádlo mění vlastní vizi
Terezo, chybíš. Rána budou šerá
Byla jsi vždycky milovnicí vína
a také pejsků, kteří nezarmoutí
Měla jsi nadhled, stejná, nikdy jiná
a svoje věty nepletla jsi z proutí
Píšu tak nerad všechna tato slova:
Budeš moc chybět, perlo Literárek
Sbohem Ti dává, kdo Tě v úctě chová
Terezo, měj se. Snad je Ti líp
Marek
