Havlíček: Držel bych se toho, že ne všechno, co vyjde v médiích, tak je

5. 5. 2020
Politika „pražské kavárny“ reprezentovaná v nedělním vysílání ČT pořadem Otázky Václava Moravce zabředává do stále hlubší a hlubší stupidity. Už jen když vezmeme v úvahu, že něco tak pitomého a absurdního, jako je ruský agent přijuchavší do Prahy s aktovkou plnou jedu pro naše vynikající tři starosty, se vůbec může stát předmětem vážně se tvářící debaty a jmenovitě tedy nedělní debaty OVM, máme zde jako na talíři otázku duševního zdraví toho, kdo tento problém do debaty zařadil, stejně jako duševního zdraví těch, kteří jsou před tváří celého národa ochotni se s výtečníkem, který tohle provedl, vůbec bavit.

Protože propánakrále, copak jsme už z těch všech Agentů 007, které se na nás od sametu až dodneška z filmových pláten a TV obrazovek valí, zpitoměli tak, že si nedovedeme postavit otázku, pro koho je to dobré, či mohlo by to být dobré, a podle toho se i k problému, jako je tento, postavit? A tedy zeptat se sama sebe, co dobrého by Rusko dosáhlo a jak by se zlepšila jeho pověst ve světě, kdyby zabilo tři pravděpodobně nejpitomější obyvatele Prahy? 

Protože kdybychom to s rozumem nezkaleným nějakým dryákem provedli, či kdyby takovéto úvahy byli schopni též redaktor Moravec a pirát Bartoš, nemohli by přece dokonce ani oni brát tuhle neuvěřitelně groteskní kovbojku o ruském agentu s jedem v aktovce vážně, museli by se přece lidsky zasmát tak, jak se tomu dnes směje dle ankety Parlamentních listů 95 procent našich lidí, museli by další účastníky debaty obejmout kolem ramen a namísto tlachání nad nesmyslem, jaký jsme v naší novodobé historii ještě nezaznamenali, by je pozvali do místní kavárny na drink.

A teprve až tam, kdyby se mluvilo upřímně a od srdce k srdci, by věta ministra Havlíčka ze skutečně proběhlé debaty OVM i z titulu tohoto článku získala správný lesk, protože by ji jistě doprovodila spousta vět dalších, ministrův výrok dokumentujících i potvrzujících.

Což by se pochopitelně týkalo i pořadu OVM. A redaktor Moravec by se smál, až by se za břicho popadal, a možná by dokonce i kápl božskou…