Německo se mění a rozhodně ne k lepšímu – domino efekt?

Šéfkomentátor německého deníku Die Welt Torsten Krauel v nedělním článku „Toto násilí nemůžeme přijmout!“, upozorňuje na fakt, že výtržnosti, které se nyní odehrály ve Stuttgartu, nejsou v poslední době v Německu vlastně až tak výjimečné. Autor se ve své úvaze snažil hledat příčiny „nečekaného“ výbuchu násilí, jehož podněcovatele policie ještě vyšetřuje. Krauel při tom ve svém článku klade důležité otázky:

„Byly ve Stuttgartu děti přistěhovalců?“ ptá se Krauel. Vzápětí odpovídá „Ano, určitě stejně jako nedávno v  Berlíně-Neuköllnu.“, s přípomínkou nedávných násilností v převážně přistěhovalci obydlené čtvrti.

„Zúčastnili se rabování levicoví extremisté ze skupiny G20 jako v Hamburku v roce 2017?“, ptá se šéfkomentátor. A přináší kladnou odpověď s dovětkem „stejně jako mnoho dalších. Jako v Lipsku.“, čímž odkazuje na podobný nedávný „virvál“ na východě Německa.
Autor připomíná devastace hal a stadionů, nimž došlo po rockových koncertech. Už od padesátých let.

Krauel ve svém textu nevynechal ani vzrůstající násilí kolem sportovních stadionů. „Vyskytují se děti ze znevýhodněného prostředí v  pravidelných nepokojích před a po fotbalových zápasech? Ano, a pak i  jiní!“, dodal ve svém komentáři. Zdůraznil přitom, že mladistvých fotbalových chuligánů z ekonomicky dobře situovaných rodin není podle policejních statistik zrovna málo. „Mimochodem, jejich bohatí rodiče platí drahé právníky, aby zachránili své syny před trestem.“, uzavírá Krauel popis pestrého složení pachatelů nočního násilí.

Bádensko-Württenbersko patří spolu s Bavorskem mezi nejbohatší německé spolkové země. Utkání fotbalových klubů z obou zemských metropolí – Mnichovského Bayernu a Stuttgartského VfB – provází vždy rozsáhlé policejní manévry. Oba kluby, které jsou mnohaletými rivaly, mnohokrát získaly mistrovský titul v Bundeslize. Vzešly z nich fotbalové legendy jako mnichovský Franz Beckenbauer, jež se svými kolegy pro Německo vybojoval v roce 1974 titul mistrů světa jako kapitán reprezentačního týmu a v roce 1990 jako trenér fotbalové reprezentace, nebo stuttgartský Jürgen Klinsmann – mistr světa z roku 1990, mistr Evropy z roku 1996, jež jako trenér vyvedl národní tým z krize a na domácím šampionátu v  roce 2006 jej přivedl k bronzu.
Střety fanouškovských chuligánů obou německých klubových gigantů se však policii pravidelně daří vzorně zvládat.

Německými sdělovacími prostředky jsou víkendové násilnosti prezentovány jako šokující. Ve městě s nejvyšší životní úrovní jej málokdo čekal. Ve zhruba šestisettisícovém městě sídlí nejprestižnější německé automobilky Mercedes Benz a Porsche. Obří továrnu zde má i jeden z  největších průmyslových výrobců na světě Bosch. Město je známé i jako veletržní a kongresová metropole. A v jeho širším zázemí má ústředí i  světoznámý dodavatel prestižních oděvů Hugo Boss.

Celkem 40 obchodů v centru města bylo v sobotu terčem útoku zdivočelé mládeže, část z nich kompletně vyrabována. Policie zatkla 25 útočníků, z nichž bylo 12 s německým pasem a 13 s jinou státní příslušností, konkrétně byli ve zprávách ARD jmenováni Iráčané, Íránci, Somálci a Afghánci.
Tři ze zadržených Němců mají také migrační pozadí. To vše policie zveřejnila.

Policie také vyloučila politické důvody útoků a rabování – vše se stalo v rámci tzv. party scény, kdy se pravidelně schází v centru Stuttgartu mladí lidé z širokého okolí k sobotním party. Nyní však během kontroly na drogy u 17 mladíka došlo k hromadné solidarizaci s dotyčným a  masivnímu napadání policistů, nakonec činil dav až 500 lidí, z širokého okolí bylo staženo na sto policistů a až ráno dostali situaci pod kontrolu. To řekl pro ARD náměstek policejního prezidenta Thomas Berger. (Video v komentářích).

„Toto násilí nelze akceptovat“, řekl v  neděli večer v televizi ARD ministr vnitra Bádenska- Württemberska Thomas Strobl (CDU), stejně jako starosta Stuttgartu Fritz Kuhn (Bündnis 90/Die Grünen). Strobl dokonce řekl, že to je „výzva pro právní stát“.
Podle nich „neexistuje žádná omluva pro rabování a cílené útoky na policisty. A rozhodně ne pro vzrůstající pomlouvání bezpečnostních sil, které vymáhají zákon a obnovují pořádek“.

Komentátor Weltu Torsten Krauel konstatuje, že v menším měřítku než nyní ve Stuttgartu, bez rabování a cílených útoků na policii nejsou nepokoje bohužel na mnoha zábavných akcích neobvyklé. Pasivita vynucená koronovými omezeními po dobu tří měsíců dnes snižuje inhibiční práh.
„Policisté nejsou mimo kritiku. Ale ideologicky motivované pomluvy a romantizace vypuknutí násilí jako politicky pochopitelné emoce jsou opakem toho, co by se muselo udělat, aby se takovým scénám, jako jsou ty ve Stuttgartu, zabránilo“, končí svůj komentář Krauel.

Nemusíme dlouho pátrat, co je za vypuknutím násilí ve Stuttgartu. Možná je to útlum společenského života během koronakrize, kdy policie hlídkovala v parcích a ulicích, aby se lidé neshromažďovali, možná za to může alkohol a  drogy, ale zcela jistě je za tím dominový efekt obviňování policie z  brutality a její napadání, rabování a násilí v ulicích, které lze denně vidět v médiích a které se z USA šíří i do Evropy. Různé klečení policistů před davem a „pokání“ za staletí staré hříchy bílého muže, za jejichž součást je policie považována, vede k úpadku její autority.

Zajímavé je, že zatímco opravdu brutální útoky francouzské policie proti tzv. Žlutým vestám, kde byla dokonce úmrtí, o množství zranění nemluvě, či neméně brutální zákroky španělské policie proti tzv.  katalánským separatistům byly v médiích víceméně ignorovány či  relativizovány jako zásahy proti zdivočelé lůze, k eskalaci útoků na policisty došlo po smrti černého delikventa při zatýkání. Black lives matter – ostatní ne? V sobotu v noci bylo 19 policistů zraněno, z toho jeden těžce.

Německo tak sklízí, co zaselo, a obávám se, že zdaleka není podobným „událostem“ konec. Od neblaze proslulé silvestrovské noci 2015 v Kolíně nad Rýnem, kdy byla policie prokazatelně nabádána k tomu, aby informovala co nejméně a kdy se poprvé začalo bagatelizovat násilí davu, tehdy konkrétně násilí sexuálně frustrovaných migrantů vůči německým ženám a dívkám, čehož jsme od té doby svědky opakovaně, klesá autorita policie naprosto logicky. Dostala náhubek a okolo určitých typů deliktů musí našlapovat velmi opatrně. Dalším faktorem je i německá Antifa, která je establišmentem považovaná za nástroj vůči „krajně pravicové“ AfD. Nemyslím si, že všechny ty útoky na auta, byty a kanceláře činovníků AfD, včetně fyzického násilí, byly řádně vyšetřeny, mnohdy byly částí novinářů dokonce omlouvány tím, že kdo hlásá nenávist, musí počítat s tím, že ji bude sklízet.

Média pak žijí především bojem proti krajní pravici. Ne, že by se toto nebezpečí mělo podceňovat.
Ve Stuttgartu došlo k „tavicímu efektu“ násilných choutek všech druhů. Uvidíme, jaké z toho vyvodí důsledky Německo – a celá Evropa, která snad už konečně vidí, že nemusíme opravdu ve všem napodobovat USA.