Ivan David27. 6. 2020
Jak pravil kdysi Peter Scholl-Latour, německo-francouzský novinář a kritik politiky EU vůči Rusku a Blízkému východu: “Kdokoli k sobě vezme polovinu Kalkaty, Kalkatu nezachrání, ale stává se Kalkatou sám.” To přesně se děje v současné Evropě a nejnověji to potvrzují poslední události ve Vídni.
Jak už jsem psal v jednom svém statusu, v úterý provedly turecké ozbrojené drony útok na vesnici nedaleko severosyrského města Kobání a zabily tři kurdské aktivistky, bojovnice za rovnoprávnost žen na Středním východě a v Turecku. Jedna z nich byla feministka a bojovnice z doby obrany Kobání před tzv. Islámským státem, Zehra Berkel.
Beztrestnost tureckého vraždění, trvalá politika etnocidy vůči Kurdům se speciálním zaměřením na svobodomyslné ženy, je světovými a evropskými politiky, feministkami a mediálním mainstreamem dlouhodobě ignorována. Proto i tentokrát vyvolala bouři rozhořčení jen mezi informovanými. Kurdové vyšli v mnoha městech do ulic, aby si vynutili pozornost a prolomili mlčení. Ve Vídni protestovali ve čtvrti Favoriten, kde žije početná přistěhovalecká komunita, především z Turecka a východoevropských zemí. Protestovali nejen Kurdové, ale i další odpůrci Erdogana především z řad levicové turecké mládeže.
Už ve středu večer napadli demonstraci převážně žen na náměstí Reumannplatz turečtí ultranacionalisté. Došlo k potyčkám, které uklidňovala policie. Kurdští účastníci demonstrace se poté uchýlili do prostor svého klubu, před kterým se shromáždil „dav mužů tureckého původu“, jak uvádí ORF. Na místo musely být staženy posily z širokého okolí, a teprve poté došlo k uklidnění.
Ve čtvrtek večer, podle rakouské televize ORF, „levicoví a antifašističtí aktivisté psali na twitter, že několik set tureckých fašistů zaútočilo na dům Ernsta Kirchwegera (EKH), a tyto útoky připsal tureckým ultranacionalistickým a pravicovým extremistům Šedým vlkům. Kromě několika levicových kulturních a politických iniciativ EKH také „ubytovává“ levicovou tureckou asociaci ATIGF. Novinář na volné noze Michael Bonvalot informoval, že dav zaútočil také na prostory dalšího levicového turecko-kurdského sdružení v bezprostřední blízkosti EKH. Členové sdružení se bránili proti útokům tyčemi od vlajek.“
Abychom věděli, o jaké fašisty jde – turečtí Šedí vlci jsou prodlouženou rukou Erdoganovy vlády v Evropě. Jejich symboly – pozdrav „vlčí hlavou“ a další jsou zakázané. Šedí vlci jsou aktivní v Turecku a po celé Evropě. Navenek se prezentují jako kulturní a sportovní spolky, ale jejich pravá podstata je jinde.
Německá Wikipedie uvádí:“ Šedí vlci (turecky bozkurtlar nebo bozkurtçular) je název tureckých pravicových extremistů, jako jsou členové strany nacionalistické hnutí (MHP) nebo strany Velké jednoty (BBP). V minulosti a zejména v 70. letech se dopustili četných násilných činů a vražd. Sami se označují jako „idealisté“ (Ülkücüler)…. „Ideologie hnutí Ülkücü je založena na vyzdvihování turecké etnicity, jazyka, kultury a národa. Zvláště na etnické menšiny v Turecku se nahlíží jako na štěpící sílu jednoty Turecka, a proto jsou odmítány. Spektrum „interních“ a „externích“ nepřátel sahá od Kurdů, Řeků a Arménů po Židy, od Evropanů po Číňany. A od USA po Vatikán. V závislosti na současné politické situaci se obraz nepřítele stává zvláště důležitým. Toto adorování vlastní etnické skupiny a zároveň opovržení vůči jiným etnickým skupinám je v rozporu se svobodným demokratickým základním řádem Spolkové republiky Německo. “
Nicméně, řád neřád, v Německu Šedí vlci působí v Ústřední radě muslimů, sice pod jiným názvem, ale jsou nejpočetnější skupinou. Předseda této rady, Aiman Mayzek, je váženým partnerem pro všechny strany v Německu, od Die Odkaze až po CDU – s výjimkou AfD.
V Rakousku jsou jejich symboly také zakázané, takže teoreticky policie mohla všechny účastníky středečního a čtvrtečního “honu na Kurdy a levičáky“ zatknout, nicméně tak neučinila. Zadržela jen pár násilníků. Jinak se spokojila s tím, že se snažila obě strany udržet od sebe, což se jí částečně podařilo, zůstala jen ulice posetá střepy… Což připomíná Stuttgart z minulé sobotní noci.
V pátek večer došlo ve Vídni k násilnostem mezi Turky a Kurdy znovu. A opět byly k vidění „vlčí pozdravy“.
A to je Rakousko, kde je „lidí tureckého původu“ daleko méně než v Německu.
Jak uvedl na svém fb profilu předseda Kurdské německé obce v Německu Ali Ertan Toprak, „k podobnému výbuchu může v Německu dojít kdykoli. A nemůžeme tvrdit, že jsme to nevěděli.“
Státy, které si v minulosti dovezly levnou pracovní sílu, nyní platí účty. Nejde jen o to, že v zemi jsou početné přistěhovalecké komunity, ale také o to, že islamistické skupiny jsou zejména německými politiky doslova hýčkány a podporovány, aby o nich snad někdo nemohl říci, že jsou antiislamisté. Dalším faktorem je, že Šedí vlci zjevně jednají na pokyny z Ankary. A Erdogan je právě na tahu k vytvoření Nové Osmánie. Pátá kolona se vždy hodí. Zkrátka – ve Vídni se už zase bojuje s Turkem.
