Angela Merkel a neuvěřitelná slova Dity Charanzové

Nás ale musí především zajímat reakce Dity Charanzové (ANO), která v Evropském parlamentu zastává funkci místopředsedkyně a zastupuje zde fakticky premiéra Babiše.

Tato vzácná žena řekla ve svém minutovém projevu:

„Vždy, když se potýkáme s globálními výzvami, ať už je to Putin, nebo Erdogan, tak jste to byla vždy vy, kdo se chopil vedení a sjednotil Evropu. To, co bylo zřetelné na Vaší roli při řešení těchto krizí, byla snaha o realitu, převést slova do reality, ale my teď potřebujeme převést tento přístup, čím dál víc, tady v Evropě, potřebujeme váš přístup, jak restartovat ekonomiku, vy po nás chcete, abychom byli jakýmisi zprostředkovateli, a proto byste tady taky měla hrát roli toho, kdo zprostředkuje zájmy všech stran, nejenom Francie a Německa, ale taky těch, kteří jsou na Jihu, nebo na Severu, aby to zohledňovalo i to, co je naším zájmem v Praze. Já si myslím, že Německo by tuto rovnováhu mohlo nalézt, protože ví, že nepůjde o prosazování německého pohledu na věc, ale aby to bylo předmětem konsensu.“

Co je to za blábol? Paní Angela Merkel se chápe vedení, aby sjednotila Evropu? Putin je globální výzva proti níž nás Merkel sjednocuje? Snad tím, že trvá na dodávkách ruského plynu do Německa? Erdogan výzva je, jeho postup je víc než vyzývavý, ale Merkel nás proti této výzvě sjednocuje? Čím proboha? Tím, že mu Německo dodává zbraně? Tradiční německou podporou Turecku vraždícímu vlastní obyvatele, nehledě na jeho stále agresivnější chování nejen proti Řecku a Kypru, kterým krade z nalezišť uhlovodíky? A Merkelové Německo? Ani slovo proti! Když jsem pozoroval ostré výtky skoro všech poslanců vystupujících v Evropském parlamentu na adresu „vysokého představitele pro zahraničí“ španělského socialisty Josepa Borrella, který si pochvaloval své diplomatické úspěchy při jednání s tureckými představiteli, měl jsem pocit, že tento politik Evropu sjednocuje, ale proti sobě a Turecku. Jakou roli v tom hraje Merkel, to nevím. Určitě neprotestuje. Hrozilo by například zestátnění německých podniků v Turecku. 

Nevím, co je „snaha o realitu“. Realita je realitou bez ohledu na snahu. A „převedení slov do reality“? Například tvrzení „my to zvládneme“. Pokud to zvládá, pak islamizace nejen Německa je jejím cílem, což asi naplňuje obdivem i Charanzovou.

Opravdu potřebujeme Merkelové přístup k „restartování ekonomiky“? Evropská komise si půjčí peníze od komerčních bank, samozřejmě nejlépe německých, a ty pak rozdává a půjčuje dál. Splácet je máme my všichni. Připomeňme „pomoc“ Řecku, z něhož se tato země sotva kdy vzpamatuje. Teď hrozí pomoc Španělsku a Itálii. Nakonec budeme všichni dlužit německým bankám. I když si nepůjčíme. To je to „zprostředkování zájmů všech stran“? Jak to bude „zohledňovat zájem nás v Praze“? Charanzové zakazováním národních vlaječek poslanců, tedy včetně mojí české, je snad důkazem, že Charanzová vlastenectvím netrpí.

Německo, že neprosazuje „německý pohled“? Podle Charanzové má zřejmě Německo v altruismu tradici. Německo hledá „konsensus“, podle něhož je třeba se podrobit jeho zájmům. A Evropská unie je jeho nástrojem. A Merkel tento nástroj bude jako kancléřka předsednické země půl roku třímat ještě silněji. Z tohoto poznání asi plynou Charanzové slova. Takže koho v Evropském parlamentu vlastně zastupuje?