Chce Evropská komise „vyhubit“ myslivce a dřevorubce?

Avatar
Původní autoři

Ivan David
25. 11. 2020

Na plenárním zasedání Evropského parlamentu, které právě začalo, máme na programu hlasování o námitce proti prováděcímu předpisu Komise, jehož vydání by znamenalo zákaz olověné munice. Evropská komise se pokouší zakázat olověné broky do mysliveckých zbraní cestou tzv. „nepřímé“ novely nařízení REACH. Což je porušením pravidel legislativního procesu zakotvených ve Smlouvě o EU a o fungování EU.

Nařízení o registraci, sledování, hodnocení a povolování chemických látek (REACH) je právní předpis, který byl v roce 2006 schválen Evropským parlamentem a Radou. Podle Smlouvy o EU je jeho změna možná pouze řádným schválením novely nařízení oběma spoluzákonodárci – tedy europarlamentem a Radou. Součástí nařízení jsou i přílohy, v nichž jsou uvedeny látky, jejichž používání je na společném trhu zakázáno, nebo podléhá některému z řady režimů omezení. V zásadě však platí, že příloha je nedílnou součástí nařízení a měnit ji lze jen metodou řádné novely nařízení.

Komise se však v případě olověných broků pokusila udělat „legislativní podvod“. Místo předložení návrhu změny nařízení – konkrétně přílohy XVII., se pokusila zakázat olověné broky formou nařízení Komise. Jde v podstatě o unijní obdobu ministerské vyhlášky. V ČR by takový postup neměl šanci. Zastavila by jej už Legislativní rada vlády (LRV), která by „zarazila“ vydání vyhlášky, pokoušející se novelizovat zákon. Pokud by se resortnímu ministrovi náhodou podařilo takový návrh „protlačit“ přes experty z LRV, vyhláška by s největší pravděpodobností byla zrušena Ústavním soudem jako protiústavní.

Zvolená metoda totiž odporuje jedné ze základních zásad právního státu, která stanoví, že omezení a zákazy lze občanům a firmám ukládat pouze zákonem schváleným parlamentem. Nikoli vyhláškou, kterou vydává ministerstvo ani nařízením vlády. Evropská Komise několik let usiluje o odebrání hlasovacích práv Polsku a Maďarsku za údajné porušování zásad právního státu. Nově se Komise snaží získat pravomoc odebrat za údajné porušování zásad právního státu těmto zemím dotace.
Sama Komise je přitom zdaleka největším porušovatelem zásad právního státu na evropském kontinentu. Případ olověných broků není první causou, kdy se Komise pokouší měnit nařízení nebo směrnici nepřímou cestou bez souhlasu spoluzákonodárců formou vlastního nařízení. Jen za dobu výkonu mého poslaneckého mandátu jde o několikátý případ, o němž budeme hlasovat.

Tento návrh je až neskutečně stupidní. Komise chce zakázat olověné broky, protože údajně škodí životnímu prostředí. Olovo se v munici používá již od husitských válek. Tedy několik set let. Zatím se nikomu nepodařilo věrohodně prokázat, že by v důsledku toho nějaký konzument zvěřiny zemřel na otravu olovem. Ani že by u některého milovníka divočiny došlo k poškození zdraví kvůli konzumaci masa ze zvířete skoleného olověným projektilem. Zvláštní je, že podobnou péči nevěnuje prokazatelně toxickým látkám, které jsou obsaženy v potravinách dovážených do EU z jižní Ameriky nebo z USA či z Ukrajiny. Jako jsou chlór, anabolické steroidy nebo růstový hormon. Těmto svinstvům se Komise uzavíráním dalších a dalších obchodních dohod snaží co nejvíce otevřít dveře na unijní trh.

Záměrně píšu o zákazu olověných projektilů. Komise sice tvrdí, že usiluje „pouze“ o zákaz jejich užívání v mokřadech. Problém však je, jak tento pojem definuje. Podle jejího návrhu by jim byla prakticky jakákoli „louže“, která někde vznikne po dešti. Kolem ní by mělo být vytyčeno ochranné pásmo o hloubce 100 m na všechny strany. V ochranném pásmu by nikdo nesměl nejen střílet municí s olověnými náboji. Nesměl by je dokonce ani vlastnit. V praxi by to znamenalo celé území EU.

A aby té hlouposti nebylo málo, tak za mokřad má být podle Komise považován i jakýkoli i na povrchu neviditelný zdroj podzemní vody. Návrh Komise mi už na první přečtení připadal, že umožňuje hned několik výkladů. Proto jsem požádal o konzultaci Českomoravskou mysliveckou jednotu (ČMMJ) a spolek na ochranu práv držitelů zbraní LEX. Posudky, které mi experti na zbrojní a myslivecké právo k návrhu poskytli odkryly i další „pasti“, které jsou v návrhu Komise skryté.

Za „mokřad“ by podle definice navržené Komisí bylo nutné považovat i kanalizační stoku. Vydání tohoto předpisu by prakticky vedlo k odzbrojení policejních složek. Ani policistům totiž v návrhu Komise nadává výjimku vstupovat s olověnou municí do ochranného pásma „mokřadu“. Neboli přejíždět nebo přecházet kanály pod ulicemi.

Jako koordinátor frakce Identita a demokracie (ID) v Zemědělském výboru jsem navrhoval, aby náš výbor tento legislativní paskvil projednal. Konference předsedů výborů však rozhodla, že návrh má být projednán ve Výboru pro životní prostředí (ENVI), v němž jsem náhradníkem a ve Výboru pro vnitřní trh (IMCO). Členům Zemědělského výboru bylo umožněno předložit své námitky a pozměňovací návrhy do Výboru pro životní prostředí. Spolu s kolegy z frakce ID, v niž působí i europoslanci zvolení v ČR za SPD, jsme výboru ENVI navrhli uplatnit proti tomuto legislativnímu nesmyslu námitku podle článku 112 Jednacího řádu EP.

Jednací řád stanoví, že europarlamentní výbor může plénu navrhnout suspendování nařízení Komise z důvodu právních vad. Pokud většina europoslanců na plenární schůzi námitku předloženou výborem podpoří, je Komisi zakázáno předpis vydat. V případě olověné munice míří na plénum hned 2 námitky. Z Výboru pro životní prostředí a z Výboru pro vnitřní trh. Držte prosím palce nejen našim myslivcům, ale i policistům ad dřevorubcům, aby většina europoslanců návrh na zablokování této pitomosti podpořila.

Lesákům by v případě nahrazení olověných projektilů mohlo jít o život. Olověný projektil motorová pila snadno přeřízne. Ocelová munice zaražená ve stromech po výstřelech, které minuly cíl, však může způsobit roztržení řetězu. A vážné úrazy včetně smrtelných.