Svět ruskýma očima 606

V kronice dostavby panevropského plynovodu Severní proud – 2 je poslední den března významný. Na pomoc lodi Fortuna, která pokládá potrubí první větve plynovodu v dánských vodách, od 6. února vyplul z kaliningradských vod Akademik Čerskij, jehož úkolem je pokládat druhou větev.

Na dně moře položila Fortuna za tři dny od 28. do 30. března 3 kilometry kovové konstrukce. Výkonnost Akademika je oproti Fortuně dvojnásobná, denně udělá 2 km. Realizátor projektu předložil dánské vládě pracovní plán, v němž ujistil o ukončení pokládky trub v dánských vodách do konce května. Německý úsek by měl být hotov do konce června.

Stále více křiku je kolem druhé větve SP-2. Koncem března upozornil americký ministr zahraničí s imperiální nadutostí německé společnosti na problémy, pokud si dovolí účastnit se závěrečných procedur ohledně SP-2. Washington trvá na tom, že pokud bude plynovod spuštěn, bude muset mít Berlín mechanismus – zaslepovací přírubu pro případ, že by se snížil transport plynu přes Ukrajinu. Jenomže Gazprom sám má zájem na zachování alespoň symbolických objemů čerpaných přes Ukrajinu, což je zakotveno i v dohodách o tranzitu. Požadavek USA tak vypadá hloupě.

Šéf výboru Bundestagu pro ekonomiku a energetiku Ernst poukázal na případ, že by Kyjev neplatil účty, nebo neplnil jiné smluvní závazky. Proč by potom měl být Berlín povinen zavřít ventil a ztratit tak dodávky plynu z SP-2?

Kategoričtější je oficiální zástupce německé vlády Seibert, který neústupně prohlásil: „Berlín má v úmyslu i dále odmítat ex teritoriální sankce … které zavádějí USA ve spojitosti s SP-2.“ Také společnosti zúčastněné v konsorciu Nord Stream svoje investice v projektu brání. Německý koncern Uniper a rakouský OMV dostavbu SP-2 veřejně podpořily. Rakušané podtrhli komerční účelnost plynovodu, jeho význam pro zajištění energetické bezpečnosti a zachování konkurenceschopnosti celé Evropy.

Reakce německého tisku je ukázková. Týdeník Handelsblatt má za to, že nic nepřekáží dokončení SP-2 a sankce USA jen zvýší nesouhlas Německa. Argumenty novinářů jsou následující. Za prvé může pod sankce spadnout bývalý kancléř Schröder, šéf představenstva akcionářů společnosti Nord Stream 2 AG. Pro Němce by to znamenalo překročení určité červené čáry. Americké sankce proti bývalému kancléři jsou podle Handelsblattu „v rámci transatlantického partnerství nemyslitelné“. Za druhé se plynovodem zaobírá speciální ekologický fond vytvořený vládou spolkové země Meklenbursko – Přední Pomořansko s úkolem chránit zájmy akcionářů projektu SP-2. Pokud se Washington pokusí trestat tento fond, bude se to považovat za sankce proti vedení jedné německé spolkové země.

Konfrontační tón jednání Blinkena s německými spojenci, především s německým ministrem zahraničí Maasem dne 23. března, rozčaroval německé noviny der Tagesspiegel. Očekávání a naděje Berlína na navrácení „partnerské spolupráce“ Berlína s USA po vstupu do úřadu Bidena nenastalo.

Nespokojené hartusení Bidenovy administrativy kvůli druhé větvi SP-2 zní nebezpečně stejně jako dříve, nehledě na odvážné odvetné demarše členů konsorcia plynovodu a německých úředních osob. Blinken na jedné straně při videokonferenci šéfů zahraničních úřadů zemí EU koncem února deklaroval  „věrnost USA zásadám napravení, oživení a převedení na novou úroveň vztahů USA a EU“. Na druhou stranu při poklesu ekonomiky za pandemie by chtěla americká administrativa spojence donutit kupovat americký zkapalněný plyn, ač je o 15 až 25 % dražší než ruský plyn z potrubí.

Jenže! Ideologická přísná zásadovost globalistů z Demokratické strany vyznávajících dogma o přestavbě světa podle USA se dostala do nesmiřitelného konfliktu s tím, co bylo v sedmdesátých letech nazváno německy „Realpolitik“. Je to synonymum pro pragmatismus, nacházení kompromisu mezi očekávaným a možným.

Tehdy vznikla dohoda mezi Sovětským svazem a Německem „plyn výměnou za potrubí“. Podepsána byla i přes stejně urputný odpor USA, jaký je i nyní. Postulát USA je neměnný: Jakýmkoliv způsobem zabránit vzniku pevné struktury věcné i politické spolupráce mezi Berlínem a Moskvou. Tento úkol má i Bidenova administrativa. Demokraté by rádi zalátali díry ve dvoustranných kontaktech s Evropou, které způsobil Trump. Klíčovým kontraktorem je Německo, inspirace, lokomotiva a pojítko „sjednocené Evropy“.

Berlín je k obnově vztahů s Washingtonem připraven. Avšak v podmínkách obecného propadu světové ekonomiky a následného snížení příjmů musí Berlín hledět i na účetnictví. Proto se nemá chuť přátelit s Washingtonem za každou cenu.

Pokládka čtyř dalších větví Severního proudu nemá jednoho výhodného odběratele, ač Německo je energetickým uzlem. Prakticky všechny hlavní evropské státy, které potřebují levné zdroje energie kvůli své konkurenceschopnosti, z toho těží. Není náhodou, že konsorcium sestává z německých Wintershall a Uniper, rakouského ÖMV, francouzské Engie, Royal Dutch Shell (Británie a Nizozemsko) a ruského Gazpromu. Je to panevropský projekt.

Proto se Evropané dívají na křiky zpoza oceánu jako na neodpovídající vyhlašovaným principům spojenectví. Významné je prohlášení poslankyně Evropského parlamentu za Francii Matildy Androuetové, že USA porušují mezinárodní právo užíváním „extrateritoriálních omezení“ a tak musí nakonec (!) EU přejít od „prázdných slov“ k reálnému odporu.

Podobné je prohlášení Pierra Vimonta, zvláštního vyslance prezidenta Macrona pro otázky bezpečnostní spolupráce s Ruskem. Konstatoval, že nátlak Washingtonu na pohřbení plynovodu na dně Baltu vyvolává v Evropě stále větší znechucení a podněcuje to vytvoření „pracovních nástrojů ke vzdoru Američanům“.

V podstatě v podtextu proti Bidenovským prohlášením Evropanů stojí stará myšlenka: Atlantická solidarita je solidarita, ale prachy jsou prachy. V Evropě zřejmě pocítili politickou slabost USA, které zničily vztahy s Čínou, Ruskem, Tureckem, Saúdskou Arábií (fakticky s celým arabským a muslimským světem) a nyní ještě zhoršují vztahy s EU.

Většina znalců se kloní k názoru, že pohřeb SP-2 nebude. Předseda představenstva Gazpromu Zubkov oznámil, že práce na potrubí jsou dokončeny z 90 až 92 % a že práce pokračují, zůstalo jen málo. V tomto roce bude projekt rozhodně dokončen. Je škoda ztraceného času, ale stalo se.

Všechny hlavní evropské ekonomiky mají po letošní zimě své zásobníky plynu vyprázdněné. Cesta z toho je jen jedna, v létě do nich dočerpat plyn.

Gazprom informoval, že se od 1. ledna zvýšily dodávky plynu mimo SNS o 32,9 %, to je o 34,5 milionu kubíků. Nejvíce nakupuje Itálie (+64 %), Turecko (20,8 %), Nizozemsko (21,2 %) a dokonce Polsko, s nímž je těžké se dohodnout (89,9 %).

SP-2 může plnit i další program. Podle předběžných propočtů by v budoucnu mohlo být potrubí součástí rozsáhlého oduhlíkování ekonomiky. Znamenalo by to mísit vodík s uhlíkem v určitém poměru a takto zásobovat EU. Může to být v blízké době.

Indikátorem nadcházející „perestrojky“ energetického průmyslu a moderního využití potrubí je zpráva, že Berlín má v úmyslu otevřít v Moskvě kancelář pro výrobu a export vodíkového paliva. Německo chce investovat v mezinárodním trhu vodíku 2 miliardy EUR během příštích let.

Všichni čekají, až v podzimních volbách do Bundestagu posílí zelení a vodíková ekologizace od Gazpromu pro ně může být argumentem pro smíření se s úlohou sibiřského přírodního plynu jako topiva „přechodného období“ a nepřekážet tak SP.

Navíc dobré šance strany Alternativa pro Německo upevní ve volbách svůj úspěch, jakožto společenství lidí pragmatických a se zdravým myšlením. Vyloženě prohraná vypadá drzá a bezohledná taktika Bidenovy administrativy, jejíž taktikou je máchání karabáčem bez náznaku perníku.

Převzato z Fondsk.ru

Po vzoru Krymu: Čína může zahájit „tchajwanskou operaci“ letos

6. dubna 2021

Čína může zahájit tchajwanskou vojenskou operaci už v tomto roce nebo v příštích dvou až třech letech. Předpověď učinil ruský sinolog Nikolaj Vavilov. Předpokládá, že je Peking k operativnímu řešení stimulován vnitřními i vnějšími podmínkami.

Podle Vavilova měly lockdowny v Číně silně politický charakter a odhalily tvrdé soupeření mezi proamerickou skupinou a suverénní skupinou Si Ťin-pchinga podporovanou armádou. Řekl: „Akce komsomolců k destabilizaci ČLR odhalily to, že mezi skupinami neexistuje kompromis, pokračuje boj až ke vzájemnému zničení. Chápe se, že Si Ťin-pching jde do třetího funkčního období a je možné, že i do čtvrtého a že bude expandovat a chtít vrátit Tchaj-wan do vlasti jako 34. provincii ČLR.“

Vavilov obrátil pozornost na to, že američtí úředníci už několik měsíců otevřeně mluví o tchajwanské operaci. „Už i mainstream mluví o válce mezi Čínou a Tchaj-wanem, ve skutečnosti o návratu ostrova do ČLR podle vzoru Krymu. V americkém Senátu o tom mluvil velitel indicko-tichomořského velení USA admirál Davis. Řekl, že návrat přijde do šesti let.“ Vavilov ohodnotil tuto americkou prognózu skepticky s tím, že by se to mohlo stát v příštích dvou až třech letech.

Sinolog je přesvědčen, že tchajwanská operace způsobí dlouhou a úplnou roztržku mezi Čínou a Západem. Předpokládá, že Čína bude ochotna provést akci, pokud bude vnější geopolitická situace vystavena dalšímu šoku podobnému pandemii. Například je možné, že v důsledku zhroucení kotací na světových burzách, jehož následkem bude sociální a hospodářská nestabilita v samotné Číně. Čínské úřady v takové situaci budou muset dát lidu „tabletku patriotismu“.

Vavilov předpokládá, že Čínu bude postrkovat k vyřešení tchajwanské otázky vnitropolitická situace. Myslí si, že vnitřní a vnější faktory mohou působit současně a urychlí scénář tchajwanské války. Podle něho bude důsledkem války o kontrolu ČLR nad Tchaj-wanem to, že „se na celém světě zcela změní geopolitická situace a pro čínské hospodářství to samozřejmě bude určitý šok. Zkušenost z krymského scénáře však ukazuje, že dokonce i v období tvrdých sankcí, pádu cen ropy a devalvace rublu, což byl pro ruskou ekonomiku mimořádný náraz, neskončila krymská operace kolapsem Ruska. Čínské vedení tak má příklad a vidí, že může vydržet tlak více okolností najednou“.

Čína vytvořila globální systém ekonomiky, která je na ni orientovaná. Jedná se o průmyslovou ekonomiku, obchodní vazby a investice. Svůj analog západních burz má v trhu cenných papírů a jednoduše čeká, kdy bude moci tento obchod přepnout na jüan v případě zostření geopolitické situace. Jeden pás – jedna cesta je jedním z mnoha systémů, které má Čína k tomu, aby se vyrovnala s krizí, která nastane po tchajwanské operaci.

Podle slov Vavilova nedojde vůči Číně k žádnému válečnému aktu zvenčí, těžko se někdo rozhodne bojovat s jadernou mocností. Připouští: „Válka bude hybridní, vedená silami čínské hybridní armády zvané hybridní rybáři. Součástí ozbrojených sil jsou desítky, možná stovky tisíc rezervistů za podpory pobřežní stráže, která je podřízena ozbrojené lidové policii a ta je podřízena nejvyššímu vrchnímu veliteli a od roku 2018 je součástí ozbrojených sil.“ Vavilov očekává kvůli reakci Západu vážný hospodářský dopad na Čínu, technologické a personální sankce na nejvyšší představitele ČLR.

Převzato z Eadaily.com

Rusko letos dodá USA poslední raketové motory RD-180

8. dubna 2021

Generální ředitel akciové společnosti Energomaš (podnik Roskosmosu) Igor Arbuzov sdělil, kdy bude do USA dodána poslední dodávka raketových motorů RD-180 podle stávajícího kontraktu. Poznamenal, že motory jsou připraveny k odeslání, ale pandemie Covidu-19 “ je neumožňuje vyvézt do Spojených států“. Řekl, že budou dodány v tomto roce.

Loni v červenci vešlo ve známost, že USA obdržely náhradu za ruské motory RD-180. V prosinci oznámil web státních zakázek, že v roce 2021 bude do Spojených států odesláno těchto motorů šest.

Spojené státy údajně začaly hledat alternativu ruským motorům už v roce 2015, po odvetných sankcích Moskvy na sankce Washingtonu proti Rusku kvůli Krymu.

Američtí analytici oznámili, že nahradit raketový motor RD-180 nebude do roku 2030 možné.

Energomaš informoval, že od roku 1999 bylo do USA dodáno 116 motorů, z nichž 92 již bylo užito.

Převzato z News.mail.ru

Spojení Azovského a Kaspického moře učiní Rusko vládcem přepravních cest

8. dubna 2021

Přes Eurasii vede mnoho pozemních koridorů spojujících Evropu s Asií. Symbolem Nové hedvábné stezky je železnice Čunking – Duisburg. Je dlouhá 11179 km. Zčásti vede po transsibiřské magistrále v Rusku. Zanedlouho by zde měla fungovat vysokorychlostní železnice.

Pozemní koridory postupně navyšují svoji kapacitu a jejich konkurence s mořskými trasami roste. Některé obchodní cesty Nové hedvábné stezky jsou přímo spojeny s uhlovodíky. Jde o alternativní trasy, které nemohou kontrolovat USA.

Není daleko doba, kdy bude ropa a plyn z Íránu do Číny proudit potrubím vedeným přes oblast Kaspického moře a Kazachstán. Teherán také naléhavě potřebuje transportní koridor z Perského a Ománského zálivu do Černého moře a dále přes Dunaj do EU. Proto USA neustále zvyšují napětí kolem Íránu a podněcují barevné revoluce v postsovětských zemích. Bojí se o svoji hegemonii.

Největším problémem je stavba kanálu od Kaspiku k Perskému zálivu přes území Íránu. K tomu je potřeba nejméně 7 miliard USD. Jiným naléhavým problémem je přechod na kontejnerovou přepravu v oblasti Kaspického moře. V mezivládním sdružení Šanghajská organizace pro spolupráci mají za to, že se zvýší obchod Ruska s Indií přes Írán a bude to doplňující trasa obchodu Číny s Evropou. V Pekingu to nazvali čínsko-íránským hospodářským koridorem.

Koncem roku 2020 se domluvily Afghánistán, Pákistán a Uzbekistán na výstavbě železnice, což bude nejdůležitější krok k rozšíření čínsko-pákistánského hospodářského koridoru, na čemž má zájem i Moskva.

Dalším důležitým projektem je mezinárodní přepravní koridor sever-jih. Od roku 2002 hodnotí Írán, Rusko a Indie složitosti výstavby této námořní, železniční a automobilové obchodní cesty o délce 7200 km. Koridor sever-jih začíná v Bombaji a vede přes Indický oceán do Íránu. Dále jde přes Kaspické moře po území RF do Moskvy. O projekt se zajímá i Ázerbájdžán, Arménie, Bělorusko, Kazachstán, Tadžikistán, Kyrgyzie, Ukrajina, Omán a Sýrie. Tato trasa zkracuje dobu dodávky nákladů ze západní Indie do evropské části Ruska ze čtyřiceti na dvacet dnů a náklady snižuje o 60 %.

Írán oznámil, že další krok bude dohoda o strategické spolupráci s Ruskem. Indie chce zároveň uzavřít dohodu o volném obchodu s EAEU. Samotné Rusko zvažuje možnost výstavby kanálu mezi Kaspickým a Azovským mořem. V Kaspickém moři se již staví námořní přístav Lagaň pro překládání 12,5 milionu tun nákladu za rok.

Iniciátory megaprojektu na výstavbu lodního průplavu Eurasie (Kalmycko, Stavropolsko, Rostovské Priazovje) o délce 780 km jsou Čína a Kazachstán. Přístav Lagaň bude uzlem propojujícím několik koridorů Nové hedvábné stezky Číny, ruský Transsib, země Střední Asie, Írán, Turecko a Evropu. V Íránu bude přístav Amirabad na břehu Kaspického moře spojen s přístavem Čabachar v Ománském průlivu. Přes ten bude spojení s Indií. Proto chtějí Čína, Indie a Írán do Laganě investovat.

Internetový Asia Times píše, že bude-li Kaspické moře spojeno s mezinárodními vodami objeví se obchodní cesta alternativní Suezskému průplavu. Čína vytváří mnoho obchodních cest pro nepřetržitý hospodářský růst. Rusko poskytuje bezpečí a je nadějným dodavatelem energetických surovin. Moskva má pod kontrolou Transsib, Severní cestu i další obchodní cesty. Do budoucna k nim přibude průplav z Kaspického do Azovského moře, což udělá z Ruska vládce přepravních tras a pomůže realizovat koncepci velké Eurasie.

Převzato z Topcor.ru