Jaroslav Král
2. 5. 2021
EU nyní s velkou pompou přišla s návrhem vytvořit tzv. jednotný evropský covid pas, který by měl usnadnit cestování mezi členskými státy. Stalo se tak poté, co se díky pandemii prakticky zhroutil schengenský systém a jednotlivé státy si dnes samy určují, koho a za jakých podmínek pustí na své území. Covid pas má mít podobu digitálního/papírového certifikátu, osvědčujícího, že jeho držitel byl proti covidu buď očkován, nebo má protilátky, nebo byl negativně testován PCR testem. Finální podoba pasu a jeho fungování v praxi mají být představeny co nejdříve, ještě před zahájením hlavní turistické sezóny.
Tento projekt má dva aspekty. Z čistě věcného hlediska jde o příslovečné kopání do otevřených dveří. Již desítky let se totiž po celém světě používá Mezinárodní očkovací průkaz, vydávaný pod záštitou Světové zdravotnické organizace (WHO) – viz foto. Proponovaný tzv. covid pas EU je určen pouze pro záznamy o covidu zatím jen na území EU. Mezinárodní očkovací průkaz naproti tomu platí na celém světě a zapisují se do něj záznamy o všech vakcinacích proti rizikovým onemocněním, např. i proti malárii, žluté zimnici aj. Jeho velkou výhodou tedy je, že je na rozdíl od tzv. covid pasu EU věcně a prostorově univerzální. I když je zatím pouze v „papírové“ podobě, nebyl by v dnešní digitální době jistě problém vyvinout k němu komplementární digitální či mobilní aplikaci, obsahující stejné údaje. Přitom je pozoruhodné, že mainstreamová média vhodnější alternativu Mezinárodního očkovacího průkazu zcela opomíjejí a zamlčují. O této formě je prostě hrobové ticho.
Druhý aspekt je v podstatě politický. Jak známo, EU se svou byrokratickou zkostnatělostí a neakceschopností zcela selhala při loňském nástupu pandemie. EU selhala také při nákupu a distribuci vakcín. Státy, které se nespolehly pouze na Evropskou komisi, očkují prokazatelně výrazně rychleji. Také schvalovací postupy Evropské lékové agentury jsou příslovečné svou pomalostí. V projektu tzv. covid pasu proto osobně vidím především pokus EU získat zpátky ztracenou půdu pod nohama, zavděčit se jako starostlivá slepice, pečující na dvorku o svá kuřata. Obávám se, že však jde ještě o něco jiného. O další pokus postupně a plíživě ukrajovat z kompetencí národních států. Vždyť co lze po zavedení tzv. covid pasu očekávat? Nejspíše vznik nějaké nové evropského úřadu, který agendu tzv. covid pasu dostane do své gesce. Tento úřad pak postupně bude chtít tento systém zdokonalovat, zavede statistiky o pohybu očkovaných či neočkovaných občanů po EU, bude kontrolovat a monitorovat provádění opatření členskými státy EU a nedej bože také ukládat členským státům „nápravná opatření“. Lze tedy důvodně očekávat, že se staneme svědky dalšího pokračování nám již tak důvěrně známého příběhu.
