Údajně to byl Pythagoras


Leo K.
24. 6. 2021 KosaZostra čili vlkovobloguje.wordpress.com

Údajně to byl Pythagoras, jenž řekl: „Je lepší být zticha než se hádat s hlupáky.“ Proto ho citujeme v matematice a nikoliv v politologii. Nemohl přes nezměrnou časovou propast nahlédnout poslaneckou sněmovnu a senát Parlamentu České republiky. Nepotkal se tedy s lékařem Markem Hilšerem, který z pozice senátora napsal hrubě účelově manipulativní text pro <ekolist.cz> „Vánoční dárek pro Putina,“ ani s houslistou, kytaristou a znalcem katalánštiny a také z božího dopuštění senátorem Pavlem Fischerem, který z hlubin senátu prošetřuje duševní zdraví současného prezidenta, natož se zemědělským inženýrem a znalcem dramaterapie (terapeutický přístup využívající divadlo jako prostředek léčby) Janem Bartoškou jásajícím na twittru:

Ruské ani čínské firmy se nebudou podílet na dostavbě Dukovan! Je to pro mě naprosto zásadní a považuji tuto bezpečnostní pojistku za velký úspěch. I když musím podotknout, že to teda trvalo…

Nebyli to jenom ti tři jmenovaní. Jenom se mě tak nějak automaticky objevili za klávesnicí. Ale v podstatě si ve sněmovně ani v senátu nevyberete. Čest výjimkám. Když nevratně (dokonce zákonem) vyřadili Rosatom ze hry, tak se vítězem stane nejpravděpodobněji reaktor AP 1000 od Westinghausu anebo se Dukovany nedostaví vůbec. (Pravděpodobně se Dukovany nedostaví vůbec, protože všechny zbylé firmy nejsou s to vyhovět původním podmínkám soutěže, především co se týče velikosti reaktoru samotného, který kvůli svým rozměrům vylučuje dopravu normálními prostředky a normální trasou od výrobce na místo určení. A nebo si dopravní akce vyžádá velké náklady navíc -ozn.red. N.R. -vd-). 

A ty desítky miliard, možná i jednotky stovek miliard, o které ta případná dostavba vyjde dráž, to jsou kolaterální náklady, které přece naše společnost musí zaplatit, abychom to těm všivým Rusákům nandali, no ne?

A kde ty desítky (možná i sto) miliard vezme ČEZ, který má zaplatit vícenáklady nad pevnou cenu? Poněkud střízlivější část zastupitelů rozvíjí oslavné řeči na téma malých reaktorů typů NuScale. Ty ovšem existují jenom na papíře. Společnosti NuScale byla schválena stavba testovacích reaktorů v Idaho v letech 2029 a 2030. Než se z toho stane komerční produkt – je v nedohlednu. Kromě toho malé reaktory mohou být velmi užitečné pro lokální energetická řešení, ale pro energetickou bezpečnost země budou vždy jen marginální součástí.

Malé reaktory se budovaly na počátku využívání jaderné energetiky. První JE v Obninsku měla výkon 5MW, JE v Calder Hall měla 4 bloky po 60MW (ovšem kromě proudu vyráběla vojenské plutonium). To, že se postupně přecházelo ke stále větším modelům, nebylo samoúčelné. Větší blok je ekonomičtější a náklady na jednotku vyrobené elektřiny jsou u něj nižší.

Když Němci, v roce 2010 uzákonili na nátlak Zelených program Energiewende a v roce 2011 (po havárii ve Fukušimě) se zavázali odstavit do roku 2022 i jaderné zdroje, doufal jsem že takovou extra-blbost nebudeme u nás napodobovat. Pojem vyjadřuje přechod od energie z fosilních a jaderných paliv na obnovitelné zdroje energie. Cílem je do roku 2050 získávat v Německu energii především z obnovitelných zdrojů jako větrná, vodní, solární a geotermální energie nebo jiná energie z obnovitelných zdrojů. Rozhodujícím cílem je snížení emise skleníkových plynů, zejména CO2.

Nicméně instalovaná kapacita fosilních zdrojů v zemi neklesá. Navíc do budoucna se s dosavadním vývojem v rámci výstavby OZE nedá moc počítat. Kapacita zástavby větrných off-shore elektráren je téměř vyčerpaná. Proti on-shore výstavbě jsou nevole z řad obyvatelů přilehlých obcí. A solární panely jsou vhodné pro použití spíše do domácností.

I to byl jeden z motivů, že Němci vydrželi zdrcující tlak USA proti dostavbě Nord Stream 2 (1. větev je již zcela hotova), protože věděli, že bez ruského plynu své cíle nesplní. A zkušenosti z dob studené války jasně prokázaly, že dodávky plynovodem Bratrství do západoněmeckého Waidhausu nebyly závislé na žádných politických hrátkách.

Cenu za zelenou ideologii ukazuje nejlépe srovnání německé a francouzské emisní situace. Francie a Německo mají přibližně stejnou spotřebu elektřiny ale diametrálně odlišnou uhlíkovou stopu. Z dat bychom potom vyčetli, že i ta nejhorší emisní situace ve Francii je mnohonásobně lepší než nejlepší emisní situace v Německu.

Netušil jsem, že německou ideologickou blbost napodobíme protiruským fanatismem.

Pořád se ptám PROČ?

Proč má fanatickou nenávist k Ruské federaci odnést budoucí (a další) pokolení dražší cenou energií? Chtělo by se odpovědět s Jiřím Žáčkem volně dle Ezopa – Bajka volební

Stojí, stojí voli

na volebním poli,

hádají se, koho zvolit

na vedoucí roli.

Slyšelo je tele,

prohlásilo směle:

„Zvolíme si velevola,

ať nám kráčí v čele!“

Dle té moudré rady

všichni dohromady

zvollili si velevola

a teď hubnou hlady.

Každý vůl i kráva

přesto bučí: „Sláva!

Přišla éra prosperity,

pokroku a práva!“

V téhle bajce není

žádné naučení,

neboť tam, kde volí voli,

svět se sotva změní.

Jenže tak jednoduché to zase není, vládu, která jediná má výkonnou moc, si přece nevolíme.

Volíme si politické strany, jinou možnost nám zakazuje Ústava, a je jenom na nich (na těch stranách) jak rozdají karty. Že se užší vedení (všech) stran (a hnutí) časem oligarchizuje, není novinkou. Že tedy nakonec několik jedinců rozhoduje jaká privilegia budou mít významní straničtí podporovatelé, kdo bude v hierarchii stany na volitelných místech a proč atd. – a to samozřejmě zůstává veřejnosti důsledně skryto.

Ale i když se ustanoví vláda, nemá to jednoduché. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Stačí tahanice o nouzový stav. Když vláda ustoupila a pokusila se s opozicí dohodnout na pandemickém zákonu, vyšel z toho kočkopes, který nedává vládě žádné opravdu účinné nástroje a který je neustále napadán právními puristy.

Tak se z parlamentu, který původně má sloužit k rozpravě, domluvě (parler je francouzsky mluvit) stává trapné divadlo politikářů, kteří místo služby národu hledají způsoby jak ty druhé „ošulit,“ podrazit a hledí pouze na vlastní prospěch.

Trochu mě zaráží, že se alespoň ti nejpoctivější nebojí, že se najde nějaký Herakles, který tento gordický uzel rozsekne a všechny ty makabrózní figurky našeho parlamentu označí

….za škůdce českého státu.

Jak to, že dávno nekonají státní zástupci, když §198a trestního zákona, odst. (1) hovoří jasně

Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, etnické skupině, rase, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob…


Nebo je nenávisti k Ruské federaci nebo k prezidentu Putinovi (též nazývaného Putlerem) ještě málo?

Ta nenávist je jenom rubem mince, které se říká politická korektnost. Tedy snahy vyhnout se formám vyjadřování, které by mohly vést k vyloučení nebo marginalizaci znevýhodněných sociálních skupin, popřípadě takovým, které by je mohly nějakým způsobem urážet. A proto začíná jako projev nenávisti interpretovat jakýkoli odlišný názor.

Je to remake starého bolševického hesla „Kdo nejde s námi, jde proti nám!“

Pokud není někomu po chuti ono heslo může se s důvěrou obrátit k Orwellově knize „1984“, kde je popsán zločin závadného myšlení (thought crime). Potenciální myšlení mimo systém má totiž moc zničit samotné společenské uspořádání.

Proč nenávist? Zeptáme se Jana Bartošky, člena KDU-ČSL a tedy předpokládám – křesťana? Jak může křesťan nenávidět? Když jsem studoval na střední pedagogické škole, vyučovala se pedagogika ještě převážně ze sovětských učebnic. Jsou to eony času takže už si nepamatuji ani učebnici ani ono desatero, ve kterém byl bod jež začínal: „Budu nesmiřitelně nenávidět…“ Nedbal jsem tehdy na naléhání spolužáků „vole, drž hubu!“ a ozval jsem se, že nechápu jak mohu vést k lásce k vlasti a současně k nesmiřitelné nenávisti. Kupodivu to bylo přijato, tak nějak rozpačitě a napříště to od nás už nikdo nechtěl. Proto se ptám jak si Jan Bartoška poskládal lásku k bližnímu s nenávistí k Rusku.

Sigmund Freud definuje nenávist jako stav ega, jež si přeje zničit původce, zdroj jeho zármutku či neštěstí. Publikace Penguin Dictionary of Psychology definuje nenávist jako „hlubokou přetrvávající intenzivní emoci vyjadřující hněv a nepřátelství vůči osobě, skupině či objektu.“ Protože je nenávist svou povahou dlouhodobá, mnoho psychologů ji považuje spíše za postoj člověka, stanovisko než za dočasný emocionální stav.

Takže Pythagoras měl nakonec pravdu. Hádku s hlupáky nelze vyhrát. To mi generuje otázku: Patří takoví lidé do parlamentu? Neměli bychom být takovým sborem vystresovaní? Podle znalců

stres vzniká tehdy, když nám mozek nedovolí kopnout někoho, kdo si to zaslouží.