Z dopisu čtenáře: Styďme se, že se nestydíme

Jan Freudl
14. 6. 2021
Stydím se za fotbalisty, že ukazují jednou rukou na drese jen na rameno a nedrží se druhou rukou za přirození na podporu LGBT (bylo by vhodné zvláště při hymně), stydím se, že alespoň během každého přerušení zápasu se hráči nechytají za hlavu (krom zahozené šance, což pravda je dost často), aby upozornili na stále ještě nedostatečné využití potenciálu hloupých lidí (jak vidno, jsou zde ještě velké rezervy).

Stydím se za pana prezidenta, že se schválně často myje a nechodí příliš na slunce a má podezřele záměrně provokativně světlou barvu obličeje (a což teprve pod šaty, což není vidět, ale my víme), …… a hlavně se stydím za všechny co se nestydí se nestydět. Pevně a neochvějně věřím, že se z nás konečně zase stane semknuté fanatické stydlivé stádo, které se nakonec nebude jen stydět začít válku a důkladně se vypořádat s nestydlivými. Předtím však, jak nás dějiny učí, se musíme vypořádat i se stydlivými, kteří svou stydlivost jen předstírají a při stydění málo rudnou či rudnutí dokonce rovněž jen předstírají (chameleón efekt, pozůstatek doby minulé), aby získali nezaslouženě výhody, které naše vyspělá pokroková evropská společnost stydlivým zaslouženě poskytuje.

Stydněme se tak, aby příští generace se za nás nemusely stydět. Stydněme na věčné časy a nikdy jinak.