Do toho Rusko střílí na Ukrajinu stovky dálkových dronů každou noc a prozápadní analytici varují, že za měsíc či dva bude schopno bombardovat Ukrajinu tisíci Gerany denně… Ruské zabírání území zvolna zrychluje a objevuje se stále více videí s násilnou mobilizací na Ukrajině. Jak to ti Rusové dělají? Dávají na svou armádu dvakrát méně než Evropa a přesto vyrábějí čtyřikrát víc munice než celé NATO dohromady.
Dokonce i Petr Pavel se nechal slyšet, že bude zapotřebí s Ruskem upřímně jednat… Možná ví o dnešním Trumpově „zásadním projevu o Rusku“ něco víc, než my. Také ví něco víc než my o emisních povolenkách pro domácnosti, protože se nechal slyšet, že se to už nedá zrušit… Ale nebojte, jak řekl Luděk Nýdrmajer, je lepší si teď připlatit, než se pak potýkat s klimatickou krizí. Proto teď všichni vytahujeme ze skříní ponožky a bereme si na noc druhou deku, protože letošní apokalyptické horko ještě svět neviděl.
Naši předci nám předali neuvěřitelně skvělé dědictví. Už roky máme v čele EU (i prakticky všech zemí) takové Danuše Nerudové, ale blackouty jsou zatím jen takové… laskavé. Sice denně slyšíme o tom, jak se zavírá další fabrika, ale nezaměstnanost pořád ještě ujde. Máme nejblbějšího ministra zdravotnictví všech dob, ale léky nejsou jen občas. Máme suverénně nejtupějšího ministra zahraničí planety, ale pořád nám ještě nikdo nevyhlásil válku. A máme suverénně nejneoblíbenějšího premiéra na světě a podle průzkumů by tuto vládu pořád volilo třicet procent voličů…
Milouši Jakeši, Gustáve Husáku, ale i Miloši Zemane a Václave Klausi, nesnášeli jsme vás, nadávali jsme vám za všechno možné, ale nedělali jste to až tak špatně, protože tihle současní si tady udělali klondajk, ale pořád je ještě co krást. V této zemi skutečně platí ono přísloví: nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř. Místo armády máme juntu, místo sociální politiky máme superdávku, která obírá ty nejchudší, místo důchodové reformy máme trojčlenku, místo bezpečnosti máme předražené vojenské kuchyně a batohy zaseklé v Rusku, místo předvolební kampaně máme policejní razie a ohledně svobody projevu budeme brzy s láskou vzpomínat na krásné časy za Igora Mříže… když říkáte něco protivládního, fakčekeři to označí za lež a pak už vás mohou zavřít až zčernáte.
Nezapomeňme ani na migrační pakt… Němci už začali uprchlíky vracet přes hranice, takže Poláci už dělají pro jistotu pohraniční domobranu, ale u nás se zatím nepohnula ani myš. Všechno je v nejlepším pořádku, dobře to Rakušan podepsal a ještě lépe to okecává na svých debatách bez cenzury. Desítky těžkooděnců učí veřejnost, co to znamená, když s občany přijede diskutovat moudrý a vlídný profesor Fiala a bitcoinovou aféru audituje stejná firma, která auditovala Dozimetr tak dobře, že se i soudci bojí to soudit.
Německo ústy kancléře Merze volá po vůdčí roli v Evropě a náš Petr Pavel ho v tom chce podpořit. Nejlépe tím, že v EU ztratíme právo veta a přijmeme euro. Ale nebojte, pořád ještě může být hůř… Obzvlášť, když teď Ukrajina přelakovává německé rakety Taurus a předstírá, že je to její vlastní výroba a v Rusku se rozeběhla sériová výroba Orešniků, které už určitě nejsou osazeny pouhými kinetickými projektily.
Náš svět drží pohromadě stovky a tisíce drobných vláken. Funkční rodiny, děti, které se něco naučí i navzdory inkluzi a ministru Bekovi, pracovití lidé, dobré vztahy, lidskost, podnikatelé, kteří přes všechny klacky pod nohama vytvoří nějakou přidanou hodnotu a nevyvezou peníze do ciziny. K tomu dobrá energetická soustava, funkční zemědělství, obchodní vazby…
To všechno je teď ničeno přímo před očima a mě už vlastně jen překvapuje, kolik se toho mohlo vytrhat a zničit, ale celek pořád ještě funguje. Naši předci měli svou zemi hodně rádi, protože veškeré instalace hodně předimenzovali. I když do všech pilířů progresivisté sekají jak mohou, ještě pořád to stojí, byť trhliny se stále zvětšují.
Volby budou o tom, jestli alespoň zastavíme další ničení našeho světa a nebo jestli je to necháme dodělat. Já už si nedovedu představit, že bychom mohli to zbrojení + emisní povolenky + evropské dluhy + válku s Ruskem + deindustrializaci vydržet déle než posledních pár let. V příštím volebním období se stane všechno podstatné. V dobrém i ve zlém. Buď začneme znovu vlákna našeho světa svazovat dohromady a nebo se struna prostě přetrhne.
Za tři měsíce buď ukončíme tuto vládu a nebo ona ukončí nás. Buď ukončíme grýndýl, nebo on ukončí nás. Ukončíme zbrojní šílenství, nebo ono ukončí nás…
*
Daniel Sterzik – Vidlák, Litterate
