Horší než morální selhání …

Co udělá muž, když začne mít pocit, že kolem něj to není v pořádku? Jde a zradikalizuje se. Zatne pěsti, opustí rodinný přístav a pustí se do boje s celým světem. Jde na to přímočaře, pragmaticky, syrově i surově, protože takhle funguje mužská přirozenost. Jde na to chytře nebo silou, dělá to dobře nebo špatně, ale prostě jde a bojuje. Všechny legendy o hrdinech jsou přesně o tomto. Hrdina bojuje s přesilou, hrdina bojuje s draky, heroj bojuje s ruskými hordami, Valáhudín bojuje proti českým i americkým okupantům Afghanistánu, Bolívar bojuje proti Španělům, Lincoln bojuje proti otroctví, Jan Žižka bojuje proti křižákům… a všichni tito buď zvítězí a nebo prohrají.

Muž si nevybírá vítěznou stranu. Prostě jde, bojuje za to, čemu věří a buď v tom boji uspěje a nebo podlehne. Ale tak či onak, naplnil svůj mužský úděl, i poražený je hodný úcty, protože se postavil nepříteli, postavil se moci… jinými slovy, projevil odvahu. Jestli to bylo za správnou věc, to je spíš druhořadé. Ostatně, správná věc je to, co prosazuje vítěz, který píše dějiny. Morální pravidla jsou zpravidla velmi flexibilní. Tak flexibilní, že se můžete vyvracet z obětí ruské agrese, ale nemít žádný problém s izraelskou agresí. Můžete Rusku kvůli válce zakázat účast na olympijských hrách a úplně klidně zapomenout na miliony obětí amerických intervencí. Můžete vzpomínat na ruské tanky v roce 68 a zapomínat na americký napalm ve Vietnamu ve stejném roce.

Teď nejspíš budeme mít další příležitost k morální felxibilitě. Stále více se mluví o tom, že Spojené státy (na Trumpův rozkaz) zaútočí na Venezuelu. Velký šéf prostě koná a vždycky se najde dost filozofů, kteří jeho jednání ospravedlní. Ostatně, teď jsem zaznamenal jednoho liberála, který zastával názor, že pokud Nordstream odpálili Ukrajinci, šlo o naprosto správný a nezpochybnitelný počin. Ale pokud to udělali Rusové, je to teroristický útok… Morální flexibilita a dvojí metr existují od počátku dějin…

To, co je ale nezpochybnitelné, je odvaha jako taková. Odvaha je, když se postavíte silnějšímu. Odvaha je, když odporujete moci. Odvaha je, když jste slabší, ale stejně bojujete. Odvaha může být héraklovská nebo oddysseovská, ale vždycky to znamená vzdorovat osudu a přesile. To vytváří mužskou identitu a je to trvalá a nezpochybnitelná hodnota.

Proč to celé píšu…

V souvislosti s jedenadvacátým srpnem jsme si opět užili řečí, jak si náš prezident „odpracoval“ svoje dávné morální selhání. Schvaloval bratrskou pomoc vojsk Varšavské smlouvy, vstoupil do Strany a sloužil tehdejší moci oddaně a radostně. Názor změnil, až se změnila moc. Petr Pavel NIKDY NEBYL STATEČNÝ! Ani Rychetský nebyl statečný, Igor Mříž nebyl statečný, Votápek nebyl statečný, Svěrák nebyl statečný, i Jan Hrušínský nebyl statečný.

Nepostavili se moci. Tečka.

Mohu si o Havlovi myslet, co chci, ale on se moci postavil. On šel do vězení, on riskoval třeba i něco horšího a nevěděl, jestli mu nějaký Pávek nepřijde z rozkazu GRU podříznout bez soudu krk. Stejně tak stateční byli lidé, kteří se postavili před sovětské tanky, nebo alespoň psali na zeď nápisy či přehazovali dopravní značky.

Největší komunistobijci a rusofobové, se kterými jsem se setkal, jsou ti, kteří vstupovali do Strany ještě v prosinci 89, kteří podepsali Antichartu a kteří studovali v Sovětském svazu… Takřka bez výjimek. Žasnu, jak dokonale to funguje. Ano, říkali jsme si, oni si touto primitivní zpozdilou zavilostí prostě odpracovávají své dávné selhání, ale o to tady vůbec nejde. Jak vidíte, všichni tihle Votápkové či Střížové neměli žádný problém si na Hrad zvolit kovaného rozvědčíka. Morálka je prostě flexibilní… Oni se prostě snaží odpracovat svoje selhání odvahy. Byli a jsou prostě zbabělé bezpáteřní krysy a zatímco jejich sousedé cinkali klíči a projevili občanskou odvahu, oni pěkně kolaborovali s mocí a pak jen vyměnili moc. Opět bojují jen proti těm, proti kterým je to bezpečné a nijak je to neohrožuje. Bojují proti stařenkám, které braly komunistické myšlenky vážně a zůstaly v KSČM. Bojují proti obyčejným lidem a ani v nejmenším se nevzepřou moci, i když i oni sami vidí, že se ta moc úplně zbláznila. Jako neprojevili odvahu tenkrát, neprojevují ji ani dnes.

Občanskou odvahu projevují obyčejní lidé a prezident, stojící na vrcholu společenského žebříčku, si dává velký pozor, aby náhodou nepohaněl někoho z evropských elit. On dobře ví, jak si Ukrajinci stojí, on dobře ví, kolik mají opravdu mrtvých a věděl to hned od začátku, ale samozřejmě odvahu neprojevil. Ani nemohl. Neprojevil ji tenkrát v osmdesátkách, neprojevil ji v devadesátkách… Alberto Moravia by podle něj mohl napsat svého Konformistu. Člověka nepředěláš, jen se ti vybarví.

Víš PePo (ale platí to i pro všechny ostatní), vaše selhání odvahy se nedá napravit oddanou službou nové moci. To se dá napravit jen tím, že tu odvahu seberete, nebudete hledat, která je ta správná a vítězná strana, ale prostě se postavíte za to, čemu věříte. A ano…riskujete prohru.

Podívejte třeba na Fica – ten přivedl Slovensko do EU i NATO. On umetl cestičku k zavedení eura. Byl proevropský až běda… Ale, jak vidno, nikdo neměl problém s tím, že změnil názor, ale to důležité bylo, že se dokázal Bruselu postavit. Dokázal se postavit politickým neziskovkám, jeho lidé dokonce někteří před volbami skončili ve vazbě, Cintula na něj střílel… On prostě projevil ODVAHU a díky tomu si to u lidí odpracoval. Ne tím, že změnil názor, ale tím, že za svým názorem dokázal stát, i když to bylo těžké a politicky nevýhodné. Takhle si muž odpracovává svá selhání. Prostě tím, že v příští výzvě proti přesile neselže.

Proto se nám na opozici daří. Ne proto, že bychom přišli s geniálním programem, který všechno zachrání. Ne proto, že bychom nedělali chyby, nebo že bychom neselhávali. Ale prostě proto, že jsme se postavili moci a postavili jsme se za to, čemu věříme. Nehledali jsme nasliněným prstem, odkud bude foukat vítr. Postavili jsme se za věc, kterou jsme považovali za správnou i s tím rizikem, že střet s globalistickou mocí nevyhrajeme.

Děkuji vám všem, kdo jste projevili odvahu. Ne, nevím, kam se budou dějiny ubírat a nevím, kdo bude vítěz a kdo tím pádem určí, co je morální a správné. Ale vím, že jste projevili odvahu a vzali jste osud do vlastních rukou. Kdo projevil odvahu, ten mravně zvítězil, i když fyzicky podlehl. Tohle ti Petropavlové, Šafři a Hrušínští nikdy nepochopí. Ti budou vždycky odpracovávat svá dávná selhání, ale nikdy se jim to nepodaří. Proč? Protože jsou obyčejní konformní zbabělci. Tak jednoduché to je.

*

Daniel Sterzik – Vidlák, Litterate