Ve válečných operacích se jen zřídka vyskytují jevy, které lze označit za „zázraky“ nebo nevysvětlitelné události. Válečné umění se do značné míry podobá exaktní vědě: za určitých podmínek (X + Y) a při použití konkrétního manévru (Z) je výsledek do značné míry předvídatelný.
Válka mezi Ruskem a Ukrajinou – vzhledem k relativní rovnováze sil a skutečnosti, že se jedná o zástupnou válku (proxy war) vysoké intenzity mezi Ruskou federací a blokem zemí NATO podporujících Ukrajinu – nabyla do značné míry charakteru statické války. Dynamika frontu a omezená manévrovatelnost pozemních vojsk vykazují analogie s realitou první světové války.
Občas se však objevují faktory, které tuto dynamiku výrazně zvyšují nebo naopak vedou k jejímu zpomalení.
Příkladem faktoru zvyšujícího dynamiku akcí bylo zavedení raketových systémů přesného dělostřelectva HIMARS (High Mobility Artillery Rocket System) na Ukrajině díky podpoře Spojených států. To umožnilo účinné zasáhnutí klíčových infrastrukturních objektů, včetně Antonovského mostu přes Dněpr u Chersonu, železničního mostu a přechodu na koruně přehrady v Kačovce. Jejich dočasné vyřazení přerušilo zásobovací trasy ruských jednotek na pravém břehu Dněpru a v listopadu 2022 vynutilo stažení ruských vojsk z Chersonu – největšího města obsazeného Ruskem v první fázi války.
V současné době pozorujeme opačný jev – neobvykle vysokou účinnost ruských ozbrojených sil. Během posledního měsíce ruské síly dobyly tři ukrajinská města: Seversk, Volčansk a Guljajpolje, a přiblížily se k ovládnutí dalších dvou center.
Vyvstává tedy klíčová otázka: jaký nový faktor se objevil na bojišti na ruské straně, který tak výrazně snížil účinnost dosavadní obrany ukrajinských ozbrojených sil? Nedostatek personálu, intenzivní letecké bombardování nebo dělostřelecká převaha nejsou novými jevy – vyskytovaly se i dříve. Přesto byli Ukrajinci díky rozsáhlým opevněním a vysoké morálce schopni bránit pevnostní města po mnoho měsíců, jako v případě Avdějevky, Časov Jaru nebo Torecka.
Odpověď spočívá v masovém nasazení ruského ekvivalentu systému HIMARS – systému, který lze podmíněně označit jako „ruský GMLRS”.
Vývoj ruského dálkového raketového dělostřelectva
Ruská federace zdědila po SSSR těžké, neřízené raketové dělostřelecké systémy ráže 300 mm BM-30 Smerč s dosahem až 70 km. Úspěchy západních přesných zbraní přiměly ruské velení k zahájení prací na analogickém systému. V důsledku toho bylo po mnohaletých testech kolem roku 2017 schváleno zavedení modernizované varianty BM-30 pod názvem 9K515 Tornado-S, přičemž první brigáda byla na tuto munici přezbrojena až v roce 2020.
Systém Tornado-S využívá střely 9M544 a 9M549, naváděné pomocí dat z ruského satelitního polohovacího systému GLONASS. Deklarovaná přesnost těchto raket měla být 7–15 m CEP, zatímco starší střely 9M55 systému Smierč se vyznačovaly odchylkou řádově 150 m. Bojová praxe však ukázala, že skutečná přesnost řízených střel Tornado-S byla výrazně horší než deklarovaná, zejména na větší vzdálenosti.
Do února 2022 bylo pouze několik ruských raketových dělostřeleckých brigád přezbrojeno na Tornado-S a dostupné zásoby munice – hlavně kazetové – byly omezené. Navíc byla značná část ruských muničních skladů v přední linii zničena v létě a na podzim 2022 v důsledku přesných úderů ukrajinských systémů HIMARS a M270 MLRS/MARS, dodaných USA, Velkou Británií, Německem a Francií.
Postupem času se však Rusům podařilo integrovat bezpilotní průzkumné systémy s raketovým dělostřelectvem do jedné soudržné „rozhodovací kontury“. To umožnilo epizodické, ale účinné údery Tornadem-S na povrchové cíle: přistávací plochy pro vrtulníky, baterie protivzdušné obrany, muniční sklady, železniční kolony nebo seskupení vojsk na cvičištích. Ačkoli CEP rostl s vzdáleností na 50–70 m, bylo to dostatečné k způsobení ztrát a dezorganizace. Použití střepinových hlavic bylo v těchto podmínkách zbytečné.
Munice 9M542 – skutečný „game changer”, skutečný zvrat
Průlom nastal s dokončením vývoje nové řízené munice ruským průmyslem – střely 9M542 ráže 300 mm s fragmentační hlavicí, určené pro systém 9K515 Tornado-S, a jejím zavedením do sériové výroby (nákladné a časově náročné).
Vlastnosti této munice významně změnily realitu bojiště:
bojová hlavice o hmotnosti přibližně 150 kg, obsahující přibližně 70 kg výbušniny, přibližně 500 předem tvarovaných střepin o hmotnosti 50 g, dosah až 120 km, reálná potvrzená v bojových podmínkách CEP pod 10 m i při vzdálenosti řádově 100 km.
V kombinaci s rozsáhlou sítí průzkumných dronů, které přenášejí přesné geolokační údaje v reálném čase, získala ruská raketová artilerie schopnost rychle a přesně ničit bodové cíle v hloubce 120 km!
Mobilní odpalovací zařízení Tornado-S, umístěná na čtyřnápravovém podvozku MAZ-79111, operují z vzdáleností, které jsou mimo dosah ukrajinských systémů MLRS, HIMARS a většiny útočných dronů.
Výsledkem bylo zasažení detekovaných cílů s mimořádně vysokou účinností – od pozic operátorů dronů FPV až po opevněné objekty v městské zástavbě. Údery raketami 9M542 vedly k úplnému zničení budov, eliminaci posádek a vybavení, a tím i k likvidaci „bezpečných zón” v rámci městských pevností.
Závěry
Ačkoli existují prostředky radioelektronického boje schopné rušit satelitní naváděcí systémy – podobně jako se Rusové pokoušejí ovlivňovat rakety GMLRS –, dokud nebudou vyvinuty účinné metody proti 9M542, ruské raketové dělostřelectvo bude využívat zjevnou operační výhodu.
Právě tento faktor, a nikoli žádný „zázrak“, umožnil ruské armádě dosáhnout lokálního průlomu a dobýt tři ukrajinská města v prosinci 2025.
*
Krzysztof Podgorski, Myśl Polska (29.12.2025)
**
Podpořte nás
Vaše podpora je pro nás nezbytná, abychom vám mohli i nadále poskytovat ty nejlepší informace ze světa i z domova, všechno to, co se momentálně mocní snaží před vámi zatajit. Díky vašim darům můžeme pokračovat v poskytování pluralitních názorů a skutečně objektivních informací. Spoléháme na vás a děkujeme.
Účet Nové Republiky:
2300 736 297 / 2010
*
