Začínající školní rok je posledním, v němž děti v Česku mohou mít ve školách telefony. V tuto chvíli platí úplný zákaz zhruba v osmině škol, od září 2027 bude platit ve všech. Většina rodičů to vítá, nicméně ozývají se i hlasy proti, včetně dětského ombudsmana Martina Beneše, který navrhuje nechat děti používat mobily a poskytnout jim školení o tom, že je to špatné. Martin Beneš je v lepším případě klaun a v horším nebezpečný člověk, kterému by nemělo být umožněno působit na děti.

Samozřejmě, každý z nás má na tuto věc nějaký názor, ale to není příliš zajímavé. Zajímavější je, že úplné zákazy mobilních telefonů se už nějakou dobu zavádějí v různých částech světa a existuje dostatek studií o tom, co tyto zákazy přinesly. Sociální psycholog Jonathan Haidt se svým týmem tyto poznatky shrnul, publikoval je na své stránce a dal dokumentu otevřenou podobu. To znamená, že bude s každým dalším výzkumem aktualizován.

Co tedy víme?

• Zásadním problémem je prosazení zákazu. Na mnoha místech byl zákaz vyhlášen, ale mobily jsou ve školách fakticky více či méně tolerovány. Na tom jsou pak založeny výzkumy, které říkají, že „zákaz mobilů nevedl ke zlepšení“, a kterým se dostává obrovského prostoru v médiích.
• Samozřejmě, že zákaz je k ničemu, pokud děti nadále používají mobily.
  Funguje jen úplný zákaz. Ve školách, kde zákaz platí pouze během vyučovacích hodin, nepřinesl téměř žádné výsledky.
• Tam, kde byl zákaz skutečně zaveden, vedl k lepším známkám, lepším znalostem a menšímu množství psychických problémů. Přínosy se ovšem týkají především dívek; u chlapců je zlepšení jen velmi malé. To nejspíš souvisí s tím, že dívčí způsob používání mobilů je škodlivější: dívky méně hrají hry a více času tráví na sociálních sítích. Mezi dívkami pak platí, že zákaz více pomáhá těm z chudších rodin.
• Přínosy se projeví až po adaptačním období, které děti potřebují k tomu, aby změnily své návyky a naučily se fungovat bez mobilu. To zpravidla trvá půl roku. Na českých školách by tedy výsledky měly být patrné až v roce 2028.
• Zákaz mobilů zpravidla vede ke zvýšení počtu kázeňských přestupků. Pochopitelně: když děti nejsou utlumené digitálním heroinem, zlobí, perou se, nadávají si tváří v tvář a podobně.

Shrnutí a základní teze: Dosavadní zkušenosti z celého světa potvrzují, že plošný zákaz mobilů na základních školách je jednoznačně prospěšný — ovšem pouze tehdy, je-li důsledně vymáhán. Pozitivní výsledky se projeví až po adaptačním období.

*

Petr Hampl – sociolog

***

Proč podporuji zákaz mobilů ve školách a omezení přístupu k sociálním sítím, ale nepodporuji připravovaný zákaz nočního prodeje alkoholu na prodejnách (ministerstvo zdravotnictví navrhuje, aby po 21. hodině byl alkohol k dispozici jen v restauracích a barech, ne v obchodech).

Mohl bych požádat svou umělou inteligenci, aby vytvořila 7 důvodů pro zákaz nebo 7 důvodů proti zákazu, a všechny by nejspíš zněly přesvědčivě. Možná, že to časem udělají ministerstvo zdravotnictví a prodejci alkoholu. Taky to bude znít přesvědčivě od obou stran. My ale potřebujeme něco jiného. Potřebujeme kritérium, se kterým by (na obecné úrovni) souhlasila drtivá většina rozumných lidí a které lze aplikovat i na jiné případy.

Podobné zákazy a regulace jsou zpravidla založeny na jednom ze dvou následujících přístupů:

• Mohou být zaměřeny na čistotu.
• Nebo mohou být zaměřeny na přiměřenost.

Zákazy zaměřené na čistotu vycházejí z mentality „ani kapka alkoholu“, „ani jedna molekula tabákového kouře“, „ani jedna obtěžující poznámka“ apod. Neexistuje žádná dolní hranice, pod kterou už bude tolerováno. Zastánci takových omezení po každém dalším opatření zjišťují, že to pořád není dost dokonalé. Zákazy jsou stále razantnější a jejich zavádění se nikdy nezastaví. Idea naprosté čistoty je jednou z nejnebezpečnějších myšlenek vůbec.

Zákazy zaměřené na přiměřenost si uvědomují, že každý zákaz má taky nějaká negativa a stinné stránky. Lidská společnost je složitá, nikdy nemůžeme popsat všechny skupiny a všechny situace. Možná to opravdu někomu ublíží. Otázka tedy zní, jestli škody, které způsobuje situace bez zákazu, jsou tak tíživé a nesnesitelné, aby to ospravedlnilo zákaz.

Jak velké škody to tedy působí? U sociálních sítí máme jednoznačně doložené zhoršení prospěchu, zhoršení vztahů a psychické problémy. Razantně to postihuje desítky procent příslušníků mladé generace a aspoň trochu to postihuje drtivou většinu z nich. Ty problémy jsou doložitelné, je doložitelná korelace (současný výskyt) s užíváním sociálních sítí a existují velmi silné důvody, proč se domnívat, že sociální sítě jsou příčinou. V životě není nikdy nic absolutně jistého, ale s tou mírou jistoty, jakou můžeme mít, lze tvrdit, že škody jsou tak obrovské, že to stačí k ospravedlnění zákazu.

Jaké škody mají být odstraněny zákazem nočního prodeje alkoholu? Čteme každý den o zločinech či aspoň výtržnostech, kterých se dopustili lidé, co si po půlnoci koupili ve večerce alkohol? Jsou takových případů desetitisíce ročně? Nebo aspoň tisíce? Nebo je tu skupina lidí, kteří by vztah k alkoholu zvládali, ale protože mají možnost koupit si lahev večer u pumpy, stávají se z nich notorici? Jak velká je ta skupina? Jak těžké jsou jejich problémy? Jaké škody to působí společnosti?

Jenže zastánci zákazu nic podobného netvrdí. Jejich argumentace je zaměřená na čistotu. „U nás je velká spotřeba, část populace pije rizikově nebo nadměrně. Alkohol je legální droga, která způsobuje velké zdravotní i ekonomické škody,“ obhajuje zákaz poslankyně Mádrová s tím, že ročně se u nás vypije přes 9 litrů čistého alkoholu na osobu. Co je ale přijatelná míra? 7 litrů? Dva litry? Nula? Žádná dolní hranice nebyla označena. A především nikde nezaznělo, jak přesně to souvisí s prodejem alkoholu ve večerkách. To je pro mentalitu čistoty typické.

S tím souvisí další kritérium, a sice jestli je (aspoň intuitivně) definován očekávaný výsledek. U mobilů a sociálních sítí čekáme, že se psychické problémy sníží na úroveň blízkou té před jejich zavedením. Co se čeká od nočního zákazu prodeje? Snížení spotřeby? O polovinu? O desetinu? O setinu? Do roka? Do pěti let? Nikdo neví. Prostě se pije moc.

Jenže ono je to celé ještě složitější. Jakmile se objeví návrh nového opatření (stejně dobře by to mohla být deregulace), vždy jeho zastánci líčí dosavadní stav jako nesnesitelný. A nezapomínejme, že není důležité, jaká je skutečnost. Důležité je, jaké emoce vyvolává. Navrhuji tedy ještě další kontrolní otázku: Pokud by v letošním roce v České republice měla být prosazena pouze jedna jediná změna, bylo by to právě tohle? Opravdu nemáme nic důležitějšího?

Zákaz mobilů na školách či zákaz přístupu dětí na sítě toto kritérium splňuje.

Shrnutí a základní teze: „Změny prováděné státem (zákazy i deregulace) mají být posuzovány podle přiměřenosti, nikoli podle ideálu naprosté čistoty. Nestačí prokázat, že určitý jev obecně působí škody; musí být doloženo, že právě chování, které má být zakázáno, způsobuje natolik rozsáhlé a závažné škody, že převáží negativa změny.“

*

Petr Hampl – autor je sociolog

*

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.