Správa cizího majetku nebo krádež?

Donald Trump se momentálně před světem chválí, jak dobře to vymyslel s venezuelskou ropou. Ta putuje za Američany stanovenou cenu do USA a úplata za ni zůstává pod dohledem Trumpa, který má posoudit, na co ji Venezuelané použijí.

To pro nás není nic nového. Podobným způsobem se k nám chová Brusel. My tam odvedeme hromadu peněz a zpětně se nám část vrací formou dotací, které ovšem musí v sídle EU schválit a poté u nás pohlídat. A nejen to. Většina občanů České republiky má nějaký účet u banky. Ve chvíli, kdy na něj vložíte peníze, částečně se vzdáváte možnosti s nimi svobodně nakládat. A čím větší množství a pohyby máte, tím zvědavější banka je. Vynecháme-li riziko, že o ně z mnoha důvodů můžete přijít (banka je soukromý podnikatelský subjekt), zároveň se stáváte podezřelou osobou, kterou je třeba sledovat a kontrolovat, případně ovlivňovat, na co rádoby své peníze použijete. Trump samozřejmě tvrdí, že dolary utracené za ropu vrátí Venezuelanům, ovšem přesně tak, aby se to vyplatilo Spojeným státům. Banky na nás profitují stejně. Stejně jako Venezuelané ani my nemáme svůj majetek pod kontrolou.

Cizí majetek „nespravuje“ jen Leyenová v Bruselu schopná utratit miliardy dle svého rozhodnutí, aniž by se kohokoliv ptala. Tato straka je už proslulá a je s podivem, že se ještě nachází v čele Evropské komise. Podobně se chovala vláda Petra Fialy, která posílala peníze českých poplatníků do díry na Ukrajinu. Případně se podílela na vysoké inflaci, čímž hodnota úspor obyvatelstva ztrácela a jak známo, právě inflace slouží velmi dobře jako klasický ekonomický nástroj mající za úkol oholit občany co nejvíce. Když je navíc ministrem financí opavský mafián proslulý už z konce minulého století, je vcelku jasné, že se ta správa společného majetku tak nějak zvrhne.

Zpět k Trumpovi. Ten po únosu venezuelského prezidenta „chytil slinu“ a vyhrožuje Kubě, Kanadě a Dánsku. Nejvíce zaujal svou úvahou, že přistání dánských Vikingů v Grónsku je neopravňuje ostrov považovat za svůj. Je tedy třeba se zeptat, co opravňuje arogantní Američany mající předky všude možně vnímat severoamerickou část kontinentu za domov, když jde o náplavy, zatímco původní obyvatelé Indiáni živoří v rezervacích či na okraji společnosti? Trump by rád Greenland, tedy Zelenou zemi, což jasně dává najevo svou minulou bohatou flóru, co nejrychleji získal. A to jakoukoliv cestou, nepůjde-li o dánské dobrovolné vzdání se rozsáhlého ostrova. Trump nechce ostrov spravovat, chce ho mít kompletně pro sebe. Strategické umístění, nerostné bohatství a Trumpovo ego dělá z Grónska bohatý přívěšek.

Trump první rok vlády uklízel nepořádek v Bílém domu, ale vstup do roku 2026 je šokující a několik exhibicí z jeho strany dech vyrážejících. Nejdříve se jevil jako hodný strýc z ulice, aspirant na Nobelovu cenu za mír, aby se z něj nakonec stal mírotvorce s dalekonosnou raketou v ruce. Od Trumpa lze čekat cokoliv. A to jsme v druhé čtvrtině jeho vlády. Trump byl zpočátku nadějí, teď je rébusem a uvidíme, co bude dělat dále. Jsme zvědaví, kdo řekne dost. A co to poté změní. Zatím máme rozporuplné pocity.

*

Jindřich Kulhavý