Ivan Hoffman: S politickými neziskovkami nakládat jako s každou jinou mafií

Debata o jednom uniklém návrhu zákona podle Ivana Hoffmana ukázala, že dnešní opozice tvoří se svými politickými neziskovkami provázaný tým, usilující o návrat k moci a korytu. V komentáři pro ParlamentníListy.cz proto dovozuje, že s tímto spolčením by měl stát nakládat jako s každou jinou mafií.

Politický boj o politické neziskovky se logicky těší zájmu panikařících médií. Dnešní opozice tvoří se svými politickými neziskovkami a se svými médii soudržný, provázaný tým, usilující získat ztracenou moc, obnovit svůj vliv, dostat se zpátky ke korytu, kterým je státní rozpočet čili veřejné peníze.

Po pravdě je jen obtížně pochopitelné, že tento dominantní kartel dokázal prohrát volby a skončil na vedlejší koleji. Jediným vysvětlením je, že ho politicky reprezentovali neskuteční diletanti. V každém případě lobbisté v politických neziskovkách ztratili politické krytí a v důsledku porážky jim hrozí státní dohled, regulace a ponižující transparentnost. Něco podobného si vykoledovala i veřejnoprávní média, když se neprozřetelně aktivisticky zapletla do politiky, a navíc na špatné straně.

Bezprostředním důvodem, proč neziskovky v tísni „kvičí“, jsou peníze. Obecně se ale jedná o principiální dilema, zda garantem občanských práv má být stát, anebo občanská společnost. Jednoduchá odpověď na tuto otázku není. Liberálně demokratičtí kapitalisté se před lety zhlédli v ideálu slabého státu, který se lidem nemontuje do života. Na způsob vylití špinavé vody z vaničky i s dítětem se ovšem kromě dirigismu a byrokracie stát zřekl i odpovědnosti za veřejný zájem. Svoboda pak nepřekvapivě degradovala na svévoli, které slabý, ve smyslu neschopný, stát nečelí ničím jiným, než byrokracií a dirigismem.

Na tomto historickém  putování z louže pod okap se politické neziskovky předvedly nejprve jako instituce svobodomyslné, dobročinné, osvětové, vnášející do společenské temnoty pochodeň občanské angažovanosti. Jak šel ale čas s kapitalismem, transformovaly se neziskovky postupně na údernou pěst nové elity, která si zprivatizovala veřejný prostor. Dnešní politická neziskovka se za státní a zahraniční peníze věnuje byznysovému lobbingu a vymývání mozků méně bystrých občanů.

Politické neziskovky neslouží státu, vůči kterému se vymezují, ani veřejnosti, na které parazitují. Staly se přítěží, kterou nemá smysl podporovat, a v některých případech je nelze ani tolerovat, kvůli ohrožení národní bezpečnosti, službě cizím zájmům či napojení na nějakou formu hospodářské kriminality. Nejsou to politické neziskovky, které občana brání před státem, ale je to stát, který má bránit občany před politickými neziskovkami, spolčenými s podobně destruktivními korporátními a veřejnoprávními médii.

Pokud stát v souvislosti s neziskovkami zasluhuje nějakou kritiku, pak především za to, že na ně outsourcuje práci, kterou má dělat sám. Stát se nemá co vyhýbat práci pro občany a také nemá přehlížet praxi, kdy jsou občané ohlupováni a poškozováni. Obojí je prohřeškem proti zastupitelské demokracii. V případě politických neziskovek stát chybuje již tím, že je trpí. V systému parlamentní demokracie jsou politické neziskovky cizorodým, nedemokratickým prvkem. Nejsou reprezentanty občanské společnosti, ale jejím ohrožením. Správně je na ně třeba pohlížet jako na nátlakové vyděračské bojůvky. Na politické neziskovky je legitimní vztáhnout stejná pravidla a nároky, jako na politické strany. Stát nemá žádný důvod finančně  podporovat, legitimizovat anebo tolerovat u politických neziskovek jejich protistátní činnost. Nejčistším řešením je postavit politické neziskovky mimo zákon a pohlížet na ně jako na každou jinou mafii.

*

Ivan Hoffman, Parlamentní Listy