Skrytí grázlové

Co se v našich médiích zatím nikde moc neobjevilo, je vyšetřování Saši Vondry v Evropském parlamentu. Tento arogantní zástupce ODS v Evropském parlamentu je podezřelý ze střetu zájmů, a to díky lobování pro zbrojařské společnosti, v nichž je zainteresován. Tím se vysvětluje jeho nadšení pro stálého odběratele vojenského materiálu Ukrajinu a podpora válčení s Ruskem. Z bývalého signatáře Charty a spolupracovníka Václava Havla se po desítkách let stal zastánce válčení.

Pravdou je, že i údajný pacifista Havel schvaloval americké bombardování zemí tehdejší Jugoslávie, takže jeho morálka tenkrát dostala další zásadní trhlinu.* Vondra není o nic lepší. Zapletený do defraudace státních peněz kolem společnosti ProMoPro (poskytovatel audiovizuálních služeb na konferencích v Kongresovém centru v době předsednictví ČR v EU), přesto nadále činný v politické sféře. Proslul i vztahem s bývalou starostkou Přezletic, později matkou jeho syna a současnou kolegyní v Evropském parlamentu Vrecionovou. Jako by někteří ti chartisté měli podobné charakterové vlastnosti. Momentálně je Vondra jedním z největších eurohujerů, zastánců navyšování výdajů na zbrojení (nečekaně), kritiků současné vlády a podporovatelů dalšího válečného štváče Petra Pavla.

Zbrojařský průmysl tak nějak všeobecně produkuje velké lumpy. Česká muniční iniciativa směřující k dodávkám střeliva různých velkých ráží na Ukrajinu byla úžasným zdrojem peněz pro omezený počet zbrojních firem schopných přeprodávat s obrovským ziskem munici, která ležela v různých českých i světových skladech. I samotní Ukrajinci byli schopni tuto munici získávat řádově minimálně o čtvrtinu levněji, než za kolik jim byla počítána například naším multimiliardářem Strnadem. Jeho raketový vzestup na žebříčku bohatých je důsledkem této iniciativy. Než by EU poslala peníze evropských daňových poplatníků defraudantům v Kyjevě napřímo, nechala je radši projít čističkou ve formě muniční iniciativy, takže na Ukrajinu došlo méně nábojů za více peněz. Kolik platil Strnad desátek politikům a kterým, to už asi nikdo nezjistí, ale bavíme se o mnoha miliardách rozdělených mezi zúčastněné. Aktivním byli i Petr Pavel či jeho loutkovodič Petr Kolář, mimochodem.

Vůni peněz získaných z dodávek vojenské techniky na Ukrajinu podlehla i další partička, tentokrát kolem Foltýna, Řehky či Vetchého. Přitom drony kupované v Asii za pár korun a vydávané za vynikající útočné zbraně vhodné pro boj s nepřítelem byly především zdrojem zisku. Peníze získané od naivních a hloupých spoluobčanů mizely úplně jinde, než si dárci představovali. Nešlo o drobné, ale o mnoho desítek milionů korun. Paradoxně Vetchý získal za své nasazení státní vyznamenání a Foltýn je na něj navržen. Kdysi elementárně slušný umělec Vetchý se zapletl s agresivním, drsnou rétoriku využívajícím plukovníkem Foltýnem a společně s dalšími parťáky přispěli k rozkradení dalších peněz určených na zabíjení Rusů. Celá ta komedie má samozřejmě ještě jakýsi ocas v podobě zapletení profesionálů z armády do pašování části nakoupených a následně předražených přístrojů na Ukrajinu. Plno lidí tak bylo za vola a jen pár jich vcelku dobře vydělalo.

Ruská SVO tak podobně, jako před tím covid, dala možnost úzkému kruhu obchodníků a politiků vydělat solidní peníze. Je evidentní, že lidské zdraví i samotný život jsou stále dobrá komodita. Jestliže Vladimír Putin ukončil covid spuštěním SVO, poskytnul tak některým elitám možnost jen přehodit výhybku a pokračovat v jejich zlatokopectví. Doufat, že by jednou dopadla na profitující z obou situací spravedlnost, je nereálné. Je třeba si uvědomit jistou nedotknutelnost určitých sfér. Platí to pro banky, farmaceutické koncerny, zbrojařské giganty, potravinářské konglomeráty a politiky. Jejich symbióza je natolik zaběhlá, že mohou společně škodit lidstvu bez následků. Těžko se to přijímá, ale pokud nechcete být za naivní idioty, musíte to přijmout. Život jednotlivce už dávno nic neznamená. Prioritou jsou peníze, moc a elitářská nadřazenost. Amen.

*

Jindřich Kulhavý

*

* Václav Havel nejen schvaloval a omlouval “humanitární bombardování” zemí bývalé Jugoslávie, ale nakonec skončil jako válečný štváč, když podepsal výzvu k agresi proti Iráku (Irák II – 2003). Mezi osmi podepsanými evropskými státníky byl jako jediný prezidetntem.

Své stanovisko podepsat počátkem roku 2003 dopis osmi evropských státníků, kteří tím fakticky podpořili novou válku v regionu, odůvodnil Havel o pár měsíců později “časovým tlakem a doporučením ministerstva zahraničí” (pozn. red.: Ministerstvo zahraničních věcí ČR se od lednového podpisu distancovalo, prý o akci nevědělo. Totéž učinila česká vláda. Obě instituce tehdy tvrdily, že šlo o Havlovu samostatnou akci).

S odstupem doby Havel prohlásil, že po bedlivém pročetní dopisu už nenachází ve sdělení “nic, co by nemohl podepsat”. (MfDnes 5.9.2003)

viz též  Wikipedia “Dopis osmi”