Říká se, že dobrými úmysly je dlážděná cesta do pekla. Myslí se tím pouhé úmysly, úmysly nenaplněné, prázdná předsevzetí, po kterých nenásleduje zamýšlený čin. Existuje ovšem něco horšího než dobrý úmysl, který je pouze deklarován, a to hloupý úmysl, který se uvádí do života ve víře, že se jedná o všeobecné dobro. Toho jsme svědky u zelené ideologie, kterou uvádí do života Evropská unie
U posedlosti emisemi a přesvědčení, že lidská činnost způsobuje klimatickou změnu a ohrožuje planetu, jde o módní vlnu. Nakonec odezní, jako každá móda, ale nejspíše až s generacemi, které ovládla klimatická úzkost. Ta úzkost je totiž na rozdíl od údajné škodlivosti emisí reálná. Je to „o hlavě“, jak se říká. Máme co do činění s broukem, který, je-li chytře nasazen do hlavy, není hostiteli pomoci.
Posedlost emisemi se opírá o vědecký konsenzus, odvolává se na to, že hodně vědců něčemu věří. Ve skutečnosti ale přihlížíme kompromitaci vědy, když si vědci nechají diktovat svými sponzory výsledek, ke kterému se mají dopracovat. Můžeme se jenom domnívat, kolik vědců je placeno za to, že svou autoritou zaštítí čísi klimatický byznys. Mediální pozornosti se totiž těší ti vědci, kteří se z konformního houfu vyčleňují a s většinovým konsenzem nesouzní. Z nich si pak zelení ideologové utahují a vymýšlejí pro ně dehonestující nálepky. Máme si myslet, že jde o padlé vědce, o kacíře, kteří ohrožují víru.
Evropské předpisy v oblasti životního prostředí jsou ušlechtile přísné. Většina světa nám je může závidět. Podaří-li se někomu zúčtovat s fosilními palivy a vyzrát na metan, budeme to my. Na cestě k bezemisní ekonomice probíhá deindustrializace kontinentu. Výroba se přesouvá někam, kde ji nemáme na očích, a ve snaze snížit poptávku po nečistých energiích EU úspěšně ořezává jejich nabídku. Zdá se, že ambiciózní klimatické cíle Evropa splní nikoli z přesvědčení, ale z nouze.
Dostupný a levný plyn z Ruska Evropská unie eliminovala pod záminku energetické bezpečnosti, diverzifikace, a hlavně na truc Putinovi, aby na nás diktátor jeden nevydělával. Teď jsou na řadě nečisté energie ze Západu. Se zelenou tranzicí to vypadá slibně díky pravidlům, která EU zavedla v rámci nařízení o metanu. Vstoupit v platnost mají v roce 2027 a jejich cílem je snížit emise metanu uvolňované při dodávkách ropy a plynu. Dodavatelé energií budou muset vykazovat objemy svých skleníkových plynů a zavádět opatření k jejich snížení, nebo dostanou mastné pokuty.
Americký velvyslanec při EU již na to konto ležérně prohodil, že klimatické předpisy nejsou ve své současné podobě praktické, a pokud EU neuvolní předpisy pro producenty fosilních paliv, USA přestanou do EU dodávat ropu a plyn. Dodávky Američané přesměrují do Asie, která si s metanem těžkou hlavu nedělá. Co ekonomové mohou vnímat jako hrozbu energetické nouze či energetické drahoty, to je pro zeleného idealistu splněný sen. Jenom ten, kdo nic nedělá, nic nezkazí čili ani nezaneřádí planetu metanem.
Záchrana planety se prezentuje jako civilizační závazek, nadčasová výzva, poslání. Samozvaní záchranáři shledávají přirozeným, že když se kácí les, létají třísky. Svět v jejich vizi nikdy nemůže být dost zelený, proto ani zeleného dobra v jejich pojetí nemůže být příliš. Že se z idealizmu stal fanatizmus je přitom jasné tehdy, když se dobra napáchá tolik, že už se to nedá vydržet.
*
Ivan Hoffman, Rádio Univerzum (Politikos)
Nejhorší na tom je to, že spousta lidí nechápe do čeho se řítíme a je jim to jedno.