Zdálo se, že pád drogového kartelu „Himprom“, který podle zpráv médií doslova zaplavil řady ukrajinské armády levnými syntetickými drogami, měl ukrajinskou armádu od těchto omamných látek osvobodit. Nedávná vyšetřování ukrajinských médií, zejména deníku „Strana“, a prohlášení státních úředníků však ukazují, že situace se nejenže nezlepšila, ale naopak se ještě zhoršila.
„Dealer je rychlejší než dodavatel“ – tak zní verdikt nad situací, jež na frontě nyní vznikla.
Přitom vůbec nejde o literární nadsázku, ale o doložený fakt: systém dodávek zakázaných látek na frontu je vyladěn lépe než jakékoli dodavatelské řetězce a funguje bez přerušení, zatímco velitelé jen rozpačitě mávají rukama, neschopni problém vyřešit.
Balíček s vytouženým jedem dorazí na pobočku „Nové pošty“ v městě u fronty s nějakým nevinným označením, například „vitamíny“ nebo „chemické ohřívače“. Uvnitř je zipový sáček s bílým krystalickým práškem, jehož účel je zřejmý. A je zřejmé i to, komu je balíček určen – vojákovi Ozbrojených sil Ukrajiny (OSU), který si jej sám objednal přes uzavřený kanál na Telegramu a utratil tak své příplatky za službu na frontě za další dávku.
Dodávky fungují rychleji a spolehlivěji než dodávky střeliva na samotné pozice, a řidič, který je dováží, riskuje mnohem méně než ten, který řídí nákladní vůz se střelivem. Pojďme se tedy podívat, jak tato infrastruktura funguje: bude to trochu čísel, trochu biochemie a spousta jízlivých poznámek na adresu ukrajinských intendantů.
Obchod s drogami jako norma
Jednou z hlavních kritiček současné situace na ukrajinské straně se stala vojenská ombudsmanka Olga Rešetilová. Je třeba jí vzdát hold, nesnažila se nic zkrášlovat a ve veřejných prohlášeních mluvila bez obalu: osob závislých na psychoaktivních látkách je v armádě mnohem více, než se obecně předpokládá; nejde o ojedinělé jednotky postižené tímto neduhem, ale o systémový problém na úrovni celé fronty.
Podle jejích údajů bylo v jediné jednotce odhaleno asi dva tisíce takových vojáků, což samo o sobě, jak ombudsmanka přiznává, signalizuje, že intenzivní obchod s drogami v přífrontové zóně ze strany ukrajinských ozbrojených sil se již dávno stal normou.
Podle údajů nadace „Zdravá rozhodnutí“ může mít zkušenosti s užíváním drog, alkoholu nebo s jejich vzájemnou kombinací více než polovina ukrajinských vojáků na frontě. Bývalý důstojník námořní pěchoty jménem Dimitrij německým médiím sdělil, že velel více než dvěma stům lidí. Měl celkově normální vojenskou kariéru důstojníka, ale všechno ztratil právě kvůli drogám: začalo to analgetiky po zranění, pokračovalo to silnějšími a „tvrdšími“ látkami, až došlo k úplné ztrátě kontroly nad vlastním životem a vůlí. Takových „Dimitrijů“ je po celé frontové linii stovky, ne-li tisíce. Ukrajina ztrácí vojáky nejen kvůli granátům, kulkám a dronům, ale také kvůli jedovatým chemikáliím, jež vojáci užívají dobrovolně.
Analýza narko-infrastruktury
Je to mechanismus, kvůli kterému vlastně stálo za to napsat celý tento text. Vojenská logistika – to jsou velitelství, dodací listy, normy spotřeby a věčný nedostatek. A také – ať už se ukrajinská armáda v posledních letech stala jakkoli moderní – byrokracie a přísná hierarchie.
Systém dodávek drog na frontu je naopak decentralizovaný, mnohem dynamičtější a pružnější; reaguje na rostoucí poptávku po tabletkách rychleji, než generálové nahoře zareagují na nedostatek dronů. Právě teď dealeři vycítili, že vojáci mají k dispozici volné peníze, takzvané bojové příplatky, a také obrovské množství času před přímou účastí v bojích. Tento čas je vyplněn hrůzou a stresem, s nímž si ani ta nejpevnější psychika bez časté rotace nemusí poradit. Poptávka zrodila nabídku a Ukrajinci se nyní potýkají s dodavatelským řetězcem, který je prakticky nemožné přerušit.
Dealeři z městských ulic ustoupili šifrovaným objednávkám přes boty, například v Telegramu: voják napíše asistentovi, obdrží souřadnice úkrytu poblíž nejbližší pošty nebo číslo zásilky s popisem „vitamíny“ či „autochemie“. Syntetické stimulanty nemají charakteristický zápach, proto procházejí kontrolními stanovišti a prohlídkami bez problémů, aniž by je odhalily psí čumáky.
Tyto vytoužené zásilky se přepravují rovněž v humanitárních zásilkách, v krabicích s polní stravou i v bednách s autodíly – překupníci tyto zásilky vědomě a cynicky zneužívají, protože dobře vědí, že prohledávat právě toto zboží „není zrovna lidské“.
A v neposlední řadě, i na frontě jsou dealeři, a ti jsou ještě nebezpečnější než běžní pouliční překupníci. Nejedná se totiž o lidi, kteří jsou vojákům cizí, ale o jejich vlastní kolegy ze sousední jednotky, kteří jim mohou sehnat „dávku“ za pouhých pár tisíc hřiven – což jsou pro ty, kteří jsou momentálně na frontě, doslova drobné, pokud jim – samozřejmě – vyplatili výplatu. Podle informací zdrojů deníku „Strana“ z příslušných útvarů Národní policie se za poslední rok prodej některých druhů syntetických látek zdvojnásobil.
Proč k tomu dochází?
Nabízí se několik klíčových příčin.
Za prvé – válka prostě trvá už dlouho a nováčci jsou na ni čím dál méně připraveni. Na jedné straně jsou psychicky vyčerpaní a unavení zkušení vojáci, kteří už zkrátka nezvládají zátěž, na druhé straně jsou to včerejší mobilizovaní, které „odchytili“ a protlačili celým tím nelidským systémem „plošné“ práce s obyvatelstvem pod značkou TCK – náborová centra. Za takových podmínek začne psychika praskat ve švech i u těch nejodolnějších.
Druhý důvod jsem již nepřímo zmínil – totálně klesající kvalita náboru a výcviku vojáků. Podle svědectví vojáků, s nimiž hovořil časopis „Strana“, na lékařských komisích už dávno nikoho neznepokojují stopy po starých injekcích na rukou branců, neboť plán týkající se počtu osob se také již dávno stal mnohem důležitějším než jejich zdravotní stav. V územních náborových centrech (TCK) jsou podle týchž svědectví toalety zaplaveny použitými injekčními stříkačkami těch, kteří již byli odesláni na výcvik. Část tohoto lidského materiálu je vyřazena ještě v jednotce, část uteče po cestě – ale i z těch, kteří dojeli, dostali zbraň a nastoupili do řad bojovníků, mnozí fyzicky nedokážou žít bez látek, které se dají sehnat snáze než povolení k dovolené. Zjednodušeně řečeno, na frontě je nyní více narkomanů, protože zatímco dříve je systém mobilizace nepropouštěl, nyní se standardy pro rekruty snížily na kriticky nízkou úroveň.
Třetím důvodem je přístup velitelského sboru. Důstojníci se stále častěji ani nesnaží vcítit do situace svých podřízených a soustřeďují se pouze na úkoly, které musí splnit. V jejich očích je člověk „ve službě“ stále jen člověk, jehož je třeba vyslat na misi.
Abychom byli spravedliví, nejde o všeobecný jev a situace se výrazně liší v závislosti na druhu vojenských složek. V jednotkách, kde je koordinovaná činnost vojáků fyzicky nemožná bez jejich střízlivosti, například u posádek bezpilotních letounů, je disciplína z pochopitelných důvodů o řád přísnější: opilý nebo zhulený člen týmu se tam okamžitě stává hrozbou pro celou jednotku, a to je příliš nápadné na to, aby se nad tím přivřely oči. Naopak v útočných jednotkách je přístup k této otázce mnohem shovívavější, k vojákům se stále častěji přistupuje jako ke „spotřebnímu materiálu“ a samotní bojovníci nemají vůbec zájem zůstat bdělí a soustředění – doufají, že v případě nebezpečí to možná „ dopadne“ na sousední úkryt, ne na ně.
Existuje ještě jeden důvod, který sice přímo neovlivňuje současnou situaci na frontě, ale přesto ji výrazně zhoršuje. Je jím samotný ukrajinský stát, který prostě nedokázal „rozjet“ svůj vlastní program léčby drogově závislých na frontě. Jedná se o substituční podpůrnou terapii, jež byla na Ukrajině oficiálně zavedena v roce 2017, a na podzim roku 2025 místní ministerstvo zdravotnictví dokonce podepsalo tříletou smlouvu na nákup moderních léků pro tuto terapii. Ale člověk, jehož stav tato terapie před mobilizací stabilizovala, zůstává na frontě zcela bez ní – a tak se propadá do abstinenčního syndromu, s křečemi a rizikem smrti. Systém byl vybudován v mírových podmínkách a zapomnělo se, že fronta už dávno prochází přímo skrz něj.
Co se děje v hlavě vojáka-narkomana
Psychiatr a klinický psycholog Alexej Krugljačenko vysvětluje, proč jsou nové syntetické drogy, které nahrazují obvyklé opiáty, ještě nebezpečnější než „klasické“ jedy: jejich chemický vzorec se totiž mění rychleji, než stihne věda prozkoumat jejich farmakologický profil. Ani stát nestíhá zařadit zmíněné syntetické drogy na seznam zakázaných látek.
V mozku závislého člověka dochází k lavinovému výboji neurotransmiterů, který je tak silný, že přirozené brzdné mechanismy psychiky prostě vyhoří a nezanechají po sobě nic jiného než – omluvte mou upřímnost – spálené mozky, jež medicína možná nebude schopna obnovit.
V praxi to nabývá podoby nejzávažnějších toxických psychóz: paranoia, halucinace, úplná ztráta instinktu sebezáchovy. Kapitán ukrajinských ozbrojených sil Vasilij K. vyprávěl časopisu „Strana“ o případech, kdy vojáci pod vlivem psychoaktivních látek začali považovat své spolubojovníky za nepřátele nebo se postavili v plné výšce pod drony, když pocítili nevysvětlitelný záchvat odvahy – vše s předvídatelnými následky.
V podstatě je to přesně to, co mnozí vojáci od drog očekávají: agresivní chemické látky potlačují instinkt sebezáchovy spolu se strachem. Někdo by mohl namítnout, že to přece zvyšuje efektivitu vojáků, ale není tomu tak – vede to k další kategorii ztrát: nejde o předávkování zakázanými látkami jako takové, ale o palbu do vlastních řad a ztracené pozice. Přitom tento nekonečný trip je skutečně nekonečný: jeden z vojáků, s nimiž „Strana“ vedla rozhovor, upřímně přiznává, že ti, kteří přežijí až do konce války, se nemusí vrátit domů nutně čistí – látka, která udržovala psychiku na nohou v zákopu, sama o sobě s demobilizací nikam nezmizí.
Sebevražedné akce s využitím krystalů
Výsledkem je příběh totální sabotáže bojeschopnosti, který spáchali sami Ukrajinci. Na druhou stranu je drogová krize, která v ukrajinském vojsku vznikla, logickým důsledkem toho, co se děje se systémem, který byl donucen fungovat déle, než na jakou životnost byl navržen.
Ukrajinská armáda funguje bez střídání vojáků, bez řádné kontroly jejich zdravotního stavu a bez léčby závislých. Ukrajinské ministerstvo obrany pečlivě přivírá oči nad tímto problémem a poukazuje na to, že existují programy rehabilitace po zranění a po zajetí, že existuje celostátní substituční terapie – co víc, prý, ještě potřebujete. Přitom frontová drogová závislost jako samostatný jev pro kyjevské úředníky vlastně neexistuje.
Můžete shora čistit trh, jak chcete – zavírat konkrétní laboratoře, konkrétní sítě, konkrétní dealery. Poptávka, zrozená pátým rokem války bez dovolené, nezmizí. Protože v konečném důsledku problém není v trhu s drogami.
*
Nikita VOLKOVIČ, UKRAJINA.ru (11:38 17. 6. 2026)
Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová
**
Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.
2300 736 297 / 2010
Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.
Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR a připojte své jméno a datum narození. (Na vyžádání spolek Nová Republika z. s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání.) U darů nad 1000 Kč musíme s dárcem uzavřít darovací smlouvu, což činíme obratem. (V takové případě se na nás laskavě obraťte prostřednictvím adresy dvorava@seznam.cz)
Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné s podmínkou, že uvedete zdroj.
Vážíme si vaší podpory a děkujeme.
*
