Proč prezident Trump nevyhrává v globální mocenské hře

Rád chodím na stránky prominentního amerického portálu The Hill. Publikují tam docela neotřelí autoři. Jako třeba v článku

Why President Trump isn’t winning the global power game

podle překladače

Proč prezident Trump nevyhrává v globální mocenské hře

Bývalý ministr obrany James Schlesinger, se kterým jsem spolupracoval v Centru pro strategická a mezinárodní studia, přednesl před 40 lety soukromý projev o americké moci, který by měl slyšet i Donald Trump.

„Američtí vůdci chápou sílu sítí,“ řekl, „a Sověti ne.“

Schlesinger poukázal na to, že zatímco Sovětský svaz vždy usiloval o soběstačnost, Spojené státy se po druhé světové válce vytvořily a tím pádem se dostaly do centra tří globálních sítí. Výhody, jak Schlesinger poznamenal, daleko převyšovaly jejich náklady.

USA hospodařily s obchodními deficity výměnou za globální ekonomiku založenou na dolaru, investovaly značné prostředky do obrany, aby získaly vojenskou a geopolitickou převahu, a v maximální míře podporovaly základní výzkum, aby se staly světovým lídrem v oblasti technologických inovací.

47. prezident v Schlesingerově konstruktu zničil všechny tři sítě. Podle Trumpa multilaterální obchodní systém nespravedlivě otevřel americký trh zahraničním predátorům. Alianční systém umožnil partnerům nezatěžovat se obranou na úkor amerických daňových poplatníků. Investice do základního výzkumu dotovaly „ probuzený “ vědecký establishment, kterému dominovaly elitní progresivistické univerzity.

Trumpův jednostranný pohled na tyto sítě výrazně snižuje jejich hodnotu. Status dolaru jako hlavní světové rezervní měny staví americkou vládu do centra globálních financí, snižuje náklady na půjčky a vytváří široký prostor pro financování rozpočtových a obchodních deficitů.

Bezpečnostní deštník USA poskytuje zdroj geopolitického vlivu v Evropě, Asii a na Středním východě.

Vedoucí postavení ve vědě pohání technologickou konkurenceschopnost USA, podporuje národní bezpečnost a přitahuje špičkové talenty z celého světa.

Tři sítě, které Trumpův Bílý dům odmítl, mají jeden společný rys: Všechny byly založeny před zhruba 75 lety Spojenými státy ve spolupráci s malou skupinou západoevropských partnerů a Kanadou. Prezident tyto multilaterální vazby z pomsty přerušil zavedením celní zdi, odstoupením od NATO a odstoupením od závazku USA vůči globální vědě.

Bez sítí Trump jednostranně hrál v neprospěch Ameriky na globální úrovni, stejně jako kdysi Sověti hráli svou hru.. Z nátlaku učinil charakteristický znak diplomacie „ Amerika na prvním místě “.

V ekonomické oblasti prezident donutil všechny obchodní partnery k jednacímu stolu. V geopolitice dvakrát nasadil vojenskou sílu proti Íránu bez konzultace se spojenci v NATO. Stejně tak vyjádřil územní nároky vůči dvěma historickým partnerům – Kanadě a Dánskuo – a pohrozil odchodem USA z NATO, aby si vynutil zvýšení evropských výdajů na obranu.

Pokud jde o vědu, Trump prakticky opustil multilaterální spolupráci, aby se zaměřil na konkurenci. Za tímto účelem investoval miliardy federálních dolarů do vítězství v závodě o umělou inteligenci a zároveň prosazoval drastické škrty v ostatním základním výzkumu a tlačil na výspy amerického výzkumu, které jsou národním klenotem.

Náklady spojené s procesem individualizace se hromadí. Celní bariéry podnítily inflaci v USA a zvýšily volatilitu mezinárodního obchodu. Ostřejší útoky na NATO stály Trumpovu administrativu evropskou podporu v naléhavém konfliktu s Íránem. Omezení vědeckých aktivit snížilo příliv mezinárodních talentů na americké výzkumné univerzity a mohlo by vést k vůbec prvnímu odlivu mozků z USA v oblastech, jako je klimatologie a infekční choroby.

Současně s tím utrpělo vážnou ránu mezinárodní postavení Ameriky. V červnu průzkum Pew Research Center provedený ve 36 zemích naměřil medián důvěry v to, že americký prezident „dělá v zahraničních věcech správnou věc“, pouhých 23 procent. V červenci Pew poprvé za dvě desetiletí průzkumů zjistil , že respondenti ve většině zemí měli příznivější názor na Čínu než na Spojené státy.

Je více než ironické, že Čína, hlavní konkurent Ameriky v 21. století, se naplno věnuje mezinárodním sítím, zatímco Trumpova administrativa se jich zbavuje.

Zapojení do mainstreamových institucí , od Organizace spojených národů přes Světovou obchodní organizaci až po Pařížskou dohodu o změně klimatu, poznamenalo politický a ekonomický vzestup Číny. Čína také financovala své vlastní globální a regionální instituce pro hospodářský rozvoj. Síla sítě není v Pekingu žádným tajemstvím.

Zatímco prezident hledá cestu z bažiny války s Íránem, jeho strategie „ Amerika na prvním místě “ zanechala Spojené státy izolovanější než kdykoli před druhou světovou válkou.

Autor: John Yochlson

spolupracoval s Jamesem Schlesingerem, Henrym Kissingerem a Paulem Volckerem v Centru pro strategická a mezinárodní studia. Je bývalým prezidentem Americké rady pro konkurenceschopnost a autorem knihy „Loving and Leaving Washington: Reflections on Public Service“ (Milovat a opouštět Washington: Úvahy o veřejné službě).

*****

Za mne velmi zajímavý pohled na Trumpovu politiku! Ano USA těžily 80 let z globálních sítí, které vytvořily. Jenže jednak všechno má nějaký svůj vrchol a ten americký přišel s koncem studené války a rozpadem Sovětského svazu. Přišel do té míry, že USA financovaly a umožnily zcela nevídaný a netušený rozvoj Číny, která se proměnila z naprosto nevýznamného státu třetího světa v globálního lídra v měřítku, s jakým se americký hegemona celý západní svět nikdy nesetkaly.

To není všechno – v zahledění do své jedinečnosti a neomylnosti Spojené státy vytvořily dluh, jehož výše překonává vše, co tahle planeta kdy poznala – poslední hodnota nese cifru 40 000 000 000 000 USD. Což financuje zbytek světa.

Výše toho dluhu, nejen podle mého názoru, podvazuje a ničí ony Amerikou vytvořené a ovládané sítě ještě více než Trump. Jak chcete udržet globální vojenskou sílu na ten obrovský dluh? Jak chcete udržet superioritu základního výzkumu na obrovský dluh?

Škoda, že tohle autor nepojednal.

*

Petr Vlk, Kosa Zostra