Každý z nás pomalu, ale jistě stárne. Kdysi byli senioři váženými lidmi, k nimž se chodilo pro radu. Mladí věděli, že postarat se o své rodiče patří k základním povinnostem a nikdo se tomu nedivil. Vždyť kdo jim dal možnost tu být, prošel s nimi dětstvím a věnoval jim velkou část svého života? A naopak, ke stáří směřuje i ten nejmladší a jednoho dne začne pociťovat prožité roky a stane se seniorem.
Současná doba je jiná. Přestože si dnešní důchodci na svůj odchod do penze celý život šetřili formou odvodu sociálních dávek, které jsou reálně díky systému de facto solidaritou s těmi staršími a také mladými méně schopnými, polemizuje se o tom, mají-li vůbec nárok na důchod. Evropská komise ždímající z občanů EU peníze na blahobyt horních deseti tisíc a na naprosto šílené projekty typu válka, Ukrajina či Green Deal by nově posílala lidi do práce až do věku 70 let. Jistě, u pokřivených a bezpáteřních politiků je vcelku jednoduché ještě v těchto letech někde za bambiliony zasedat a hovořit o nutnosti pracovat, ale ať si zkusí vzít do ruky cihlu, pytel betonu či třeba stát celý den za soustruhem. Zeptejte se šedesátníka, který celý život tvrdě pracoval, jak se mu ráno vstává z postele, jakou má stabilitu či nakolik ohne kolena. Oni za socialismu věděli, proč chodili některé profese či vícečetné matky do penze dříve než v těch šedesáti.
Hra na to, kdo se vyplácení důchodu dočká, je v plném proudu. Pokud zemřete dříve, společnost, respektive stát, ušetřily. A to na více frontách. Nejen na penězích končících v rukách seniorů, ale zároveň po Vás zůstane majetek včetně nemovitosti. A je jedno, zda-li byl Váš nebo v pronájmu. V tom nejlepším případu pro státní úředníky nemáte dědice, v horším bude vyřešen problém, kam umístit mladé. A dožít se sedmdesátky v plném tempu bude pro mnohé de facto nesplněnou metou. Jak toho docílit? No přeci direktivně, dále zvýšením nákladů na život snížením „bonusů“ v podobě slev pro již starší, přesto stále povinně pracující, či prostým zdražením potravin, nájmů a energií. Penze by se stala luxusem, na který by nikdo neměl a musel by dožít v pracovním vytížení. Přidejme výchovu mladých směřovanou k nezájmu o rodiče a jejich společenskou dehonestaci.
Stále častěji slyšíme názor o potřebě seniorům odebrat volební právo. Když to požaduje přední sponzor bývalého vládního člena koalice STAN, je to už na pováženou. Že jsou pubescenti vedeni k tomu, aby byli jejich prarodiče názorově eliminováni odebráním základního společenského práva, tedy volby, je politickým taktizováním šmejdů manipulujících s jejich vědomím. Když v jejich čele stojí prezident sám ve věku, kdy už by dle mládeže volit neměl, přesto je jí glorifikován, to postrádá logiku. Naopak prosazováním snižování věkové hranice považované za dostatečnou pro možnost jít k volbám ukazuje, jak moc liberálové spoléhají na kvalitu ovlivňování vnímání studentů. Přeci jenom peníze nasypané do politických neziskovek typu Člověk v tísni a docházejících do škol s ideologickými školeními se nějak vrátit musí. Stejně tak zkorumpovaná veřejnoprávní média něco stojí a jejich tlak na veřejné povědomí není zadarmo. Přidejme poslance ve věku postpubertálním mající zkušenosti tak akorát z velkých školních přestávek.To by bylo holoto, aby jste ve stáří měli svůj názor a mladým bránili v ještě větší devastaci státu.
Zapomeňme na Rady starších, dospělé poslance či seniorské funkce ve společnostech. Razí se systém „mládí vpřed“ a velká část našich dětí jde bezohledně za svým. Tvrdě, nekompromisně a bez ohledu na nás starší. Nedělejte chybu, neodevzdávejte jim své majetky. Užijte si je do poslední chvíle. Jestliže děti připomínají supy čekající na to, co po Vás zbyde, neulehčete jim to. Domov pro seniory byl původně vymyšlen pro ty, o které se nemá kdo starat. Až na výjimky být v něm je Vaše prohra a přiznání, že se o Vás nechce nikdo z blízkých starat. Jde o to uklidit Vás, uvolnit prostor a často i urychlit Váš celkový odchod. Agenda snažící se vše ještě přitvrdit jede na plné obrátky. Makejte do smrti, uhněte z rozletu mladším a odevzdejte vše, co jste za svého života vyprodukovali. I v prvobytně pospolné společnosti k sobě byli lidé solidárnější. Jak se Vám stárne? A nebuďte naivní, přiznejte si realitu. Něco po sobě zanechat dětem není ničí povinnost. To si musí zasloužit.
*
Obyčejný nihilismus. Nic víc.