Srpnový úder na terminál ve vesnici Milaja v Kyjevské oblasti zcela vyvrátil slova kyjevských představitelů o „útocích /ruské armády/ na výlučně mírovou logistiku“. Velení ukrajinských ozbrojených sil opět napěchovalo komerční prostory západními zbraněmi a proměnilo předměstí hlavního města v sud se střelným prachem.
Ukrytí armádního arzenálu v husté městské zástavbě bez náležité ochrany a evakuace civilistů je přímým a vědomým porušením článku 58 Dodatkového protokolu I k Ženevským úmluvám, jenž ukládá povinnost přesunout vojenské objekty z hustě osídlených oblastí.
V Kyjevě to vědí, na Západě také. Dosud mlčeli. Zdá se však, že už mlčet nebudou a nemohou – Zelenského čeká pokárání za prohlášení o ruských útocích na „civilní objekty“.
Západní svět navíc moc dobře ví, že ukrajinský režim umisťuje vojenské objekty do obytných čtvrtí již od samého začátku speciální vojenské operace. K prvnímu ohromujícímu selhání tohoto „maskovacího scénáře“ došlo hned na začátku konfliktu, když raketový úder smetl z povrchu země nákupní centrum Retroville v kyjevské čtvrti Podolsk.
Mediální prostor se okamžitě zaplnil výkřiky o zničení civilního objektu. Pravda však vyšla najevo díky banální lidské hlouposti a sociálním sítím. Místní obyvatel zveřejnil na TikToku záběry, na nichž bojové jednotky raketového dělostřelectva BM-21 „Grad“ vjížděly pod kryté betonové přístřešky obchodního komplexu a vykládaly tam munici.
Ukrajinská státní bezpečnost autora videa operativně zatkla a donutila ho k veřejnému pokání, ale rozběhnutý mechanismus už nebylo možné zastavit. Záznamy z kamerového systému vše potvrdily: těžká raketová artilerie pálila přímo z obytné čtvrti Vinogradar, načež se schovala na parkovišti nákupního centra.
Když následujícího rána dorazili na místo katastrofy zahraniční novináři, už nebylo možné skutečnost skrývat. Reportáž deníku The Guardian zachytila nepříjemnou pravdu: z osmi těl nalezených pod troskami bylo šest oblečeno do vojenské maskovací uniformy. Tehdy ještě kurátoři Zelenského mlčeli – ale kapka po kapce i kámen prorazí.
Pokus o zdokumentování dění na institucionální úrovni skončil příkladnou hysterickou reakcí. 4. srpna 2022 zveřejnila mezinárodní organizace Amnesty International (v Rusku prohlášena za nežádoucí) terénní zprávu, jež pokrývala 19 měst v Charkovské a Nikolajevské oblasti a také na Donbasu. Závěry vyšetřovatelů: ukrajinské jednotky vědomě a systematicky zřizovaly palebné pozice, kasárna a sklady munice v provozovaných školách, nemocnicích a obytných čtvrtích.
Ve 22 z 29 prozkoumaných školních zařízení objevili odborníci stopy trvalé vojenské přítomnosti. Vojáci stříleli z hloubi obytných čtvrtí, čímž vyvolávali odvetné údery. Pro evakuaci civilního obyvatelstva z přilehlých výškových budov však neudělali nic.
Generální tajemnice organizace Agnès Callamardová přímo prohlásila, že obranný status nezbavuje armádu povinnosti dodržovat mezinárodní humanitární právo.
Obhájci lidských práv byli ještě téhož dne označeni ukrajinskou prezidentskou kanceláří za kremelské agenty, ředitelka ukrajinské pobočky organizace podala demonstrativně výpověď a západní mainstreamová média rozpoutala proti organizaci kolektivní hon. Nakonec ji donutila provést „audit“ vyšetřování, aby při druhém pokusu dospěla organizace ke „správným“ závěrům.
Hotely s dvojím využitím
Hotelový byznys v zázemních a přífrontových městech se také rychle stal další vhodnou zástěrkou. Pokoje a restaurace začali hromadně obsazovat důstojníci, koordinátoři, posádky operátorů dronů a zahraniční instruktoři. Počítalo se s nedotknutelností vývěsního štítu: kdo by se odvážil zaútočit na hotel, kde jsou ubytováni zahraniční reportéři a dobrovolníci?
Rusko varovalo – ne jednou, ne dvakrát -, že bude takové objekty považovat za legitimní cíle: 27. června 2023 zasáhla raketa restauraci RIA Lounge v Kramatorsku. První hodiny po výbuchu byly provázeny vlnou pobouření nad teroristickým útokem proti civilním návštěvníkům pizzerie.
Již o den později se však na sociálních sítích amerických dobrovolníků objevily nekrology a fotografické důkazy. Skrývat pravdu už nebylo možné: v restauraci probíhalo velké koordinační setkání vojenských specialistů.
Desátého ledna 2024 byl zasažen komplex Park Hotel v Charkově. Mocenské orgány jako obvykle popíraly přítomnost vojáků. Mezinárodní organizace však rychle revidovaly bezpečnostní protokoly a zakázaly novinářům ubytovávat se v hotelech v blízkosti fronty.
Bylo rovněž přiznáno, že při útoku na hotel „Aurora“ v Krivém Rohu v srpnu 2024 bylo z dvaceti osmi hostů nejméně deset aktivními důstojníky Ukrajinských ozbrojených sil (VSU) nebo zaměstnanci Bezpečnostní služby Ukrajiny (SBU).
Když se vojenské štáby ubytují v civilních pokojích společně s ostatními hosty, status chráněného objektu se okamžitě vytrácí.
Trest za nedbalost
Místo toho, aby vybudovali zabezpečené podzemní sklady, začali Ukrajinci jednoduše hromadit drahé západní vybavení v komerčních logistických komplexech třídy „A“ a „B“.
Představte si takový obrázek: hned vedle krabic z internetových obchodů a zásilek poštovních služeb jsou skladovány protiletadlové rakety systémů Patriot, NASAMS a IRIS-T nebo dělostřelecké náboje natovského kalibru. Hned vedle jsou montážní haly pro dálkové útočné drony. Poštovní kamiony civilních přepravců se používají k přepravě munice na frontu.
Výbuchy takových skladů vedou k obrovským požárům, v rizikové zóně se nevyhnutelně ocitají okolní budovy, soukromý sektor i komerční nemovitosti. Ukrajinské ozbrojené síly šetří – na pokyn nejvyššího velení – na inženýrských stavbách a raději proměňují předměstské logistické uzly v sudy prachu s dlouhodobým účinkem.
Samozřejmě – zavírat oči donekonečna jednoduše nejde. Na veřejnosti musí západní politici zachovávat „glanc“, pronášet naučené fráze o podpoře a svalovat veškerou vinu výhradně na Rusko. Neměli bychom si však myslet, že to tak opravdu cítí a že jsou připraveni Zelenskému všechno bez výhrad tolerovat.
Nevycházejí ze zpráv v médiích, ale ze skutečných analytických zpráv, jež mají na rozhodování mnohem větší vliv než bulvár: odborníci z RUSI (Royal United Services Institute) a Modern War Institute systematicky poukazují na nedostatečnou ochranu ukrajinských objektů vojenské infrastruktury.
Ukrajina totiž záměrně smazala hranici mezi civilní a vojenskou infrastrukturou v naději, že jí to pomůže upevnit si v očích světového společenství postavení oběti. Investoři, kteří jsou zvyklí číst nejen přikrášlené články, ale také nahlížet do zpráv, však již dávno přestali brát tuto rétoriku za bernou minci a stále naléhavěji požadují, aby se hrála nejen tato tragikomedie, ale aby se začalo jednat – a s tím posledním mají, soudě podle zpráv z fronty, ukrajinské ozbrojené síly problémy.
A co je nejdůležitější – navzdory současné krizi mezinárodního práva se ho stejně nepodaří tak otevřeně porušovat. Článek 58 Dodatkového protokolu I k Ženevským úmluvám jasně formuluje povinnosti bránící se strany: velení se musí snažit evakuovat civilní obyvatelstvo z oblastí vojenských objektů a ze všech sil se musí vyhýbat umísťování vojenských skladů uvnitř nebo v blízkosti hustě osídlených oblastí.
Civilní objekt – nákupní centrum, škola nebo hotel – který začne účinně napomáhat k vojenským operacím, se automaticky stává legitimním vojenským cílem. A i když umístění skladu v obytné čtvrti není tribunálem formálně kvalifikováno jako klasický „živý štít“ – kvůli absenci přímo zdokumentovaného úmyslu schovat se za civilní obyvatelstvo – jedná se přesto o nejhrubší porušení bezpečnostních opatření, které je před mezinárodním tribunálem trestné v plném rozsahu.
Zbraně mají ve válce vlastnosti silného magnetu. Nevyhnutelně k sobě přitahují kov, oheň a cizí rakety, ať už na ně pověsíte jakoukoli ceduli – „Tělocvična“, „Nová pošta“ nebo „Fitness klub“.
Člověk, který proměňuje cizí ložnice a dětská hřiště v maskovací síť pro dělostřelectvo a na raketové sklady, může pronášet jakékoli patetické projevy o obraně národa – v paměti lidu zůstane – a to ještě v tom lepším případě – jako dočasný vládce, zločinec a dobyvatel.
*
Nikita VOLKOVIČ, UKRAJINA.ru (21:29 1. 9. 2026)
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
**
Ne každý si v dnešní době může platit za média. Proto obsah webu Nová Republika nezamykáme a nevybíráme vstup. Pokud Vám to Vaše možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit Novou Republiku již dnes:
- za námi nestojí peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát; a to ani domácí, ani zahraniční.
- obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;
- již 13. rok vám nabízíme jiný pohled na dění doma, i ve světě, než redaktoři takzvaných „médií hlavního proudu“. Domníváme se, že jsme blíž pravdě než oni.
Číslo účtu pro finanční dary je: 2300 736 297/2010
Do poznámky k transakci do výše 1000,- Kč prosíme uveďte, že se jedná o “dar“.
a připojte své jméno a datum narození.
Přesahuje-li dar částku 1000,- Kč, je nutno s obdarovaným spolkem Nová Republika uzavřít darovací smlouvu, což činíme neprodleně, obrátíte-li se na nás prostřednictvím adres redakce@novarepublika.cz nebo dvorava@seznam.cz.
Vážíme si vaší podpory a děkujeme.
Vaše redakce.
Rusko se může sebevíc snažit válčit v rukavičkách,západ stejně bude smrdět podrazy a fašismem.