Mně výročí čtvrtstoletí od útoků 11. září uniklo. Přiznávám. Moje chyba. Seymouru Hershovi nikoli. Je to dobré čtení, jeho tehdejší článek, nyní dobré retro s přesahem do dneška. Takže dodatečně:

9/11: WHAT WENT WRONG?

podle překladače

11. září: CO SE POKAZILO?

Tehdy nebyla žádná zábava učit se a informovat pro New Yorker, kolik informací americká zpravodajská komunita má, ale nesdílí o devatenácti útočnících al-Káidy, kteří, jak se ukázalo, se jí skrývali přímo před nosem.

A dnes se ocitám v situaci, kdy píšu stejné texty o chybných odhadech Trumpovy administrativy ohledně schopnosti íránské armády udržet se, a ještě lépe vzdorovat, navzdory počátečním útokům USA a Izraele, které měly způsobit kolaps režimu v Teheránu.

Tehdy to nebyla zábava a není zábavné dělat takovou práci ani teď.

—Seymour Hersh

CO SELHALO

CIA a selhání amerických tajných služeb.

Z New Yorkeru , 1. října 2001 (odkaz na původní článek zde )

Po více než dvou týdnech nepřetržitého vyšetřování útoků na Světové obchodní centrum a Pentagon z 11. září zůstává americká zpravodajská komunita zmatená, rozdělená a nejistá ohledně toho, jak teroristé operovali, kolik jich bylo a co by mohli způsobit dál. Vládní úředníci mi řekli, že právě tento nedostatek spolehlivých informací byl klíčovým faktorem, který vedl k rozhodnutí Bushovy administrativy minulý týden nevydat slíbenou bílou knihu s důkazy spojujícími organizaci Usámy bin Ládina s útoky.

Ve vládě panuje shoda ve dvou otázkách: teroristické útoky byly brilantně naplánovány a provedeny a zpravodajská komunita nebyla v žádném okamžiku schopna  je zastavit. Jednou z byrokratických obětí, uvedli úředníci, může být George Tenet, ředitel Ústřední zpravodajské služby (CIA), jehož rezignaci mnozí členové administrativy považují za nutnost. „Systém jde po Tenetovi,“ řekl mi jeden z vysoce postavených důstojníků. „Chce se ho zbavit.“

Vyšetřovatelé jsou nyní rozděleni nejméně do dvou frakcí. Jedna, se středem v FBI, se domnívá, že teroristé před zahájením výcviku a společné práce na této operaci nemuseli být „homogenní skupinou“, jak to vyjádřil jeden z dotčených úředníků. „Tito kluci vypadají jako basketbalový tým,“ řekl. „Parta kluků, kteří se dali dohromady.“ FBI se stále snaží zjistit totožnost a minulost únosců. Faktem je, jak úředník uznal, že „o nich moc nevíme“.

Tito vyšetřovatelé se domnívají, že sebevražedné týmy měly prostě štěstí. „Myslíte si, že by si ani ve svých nejdivočejších snech domnívali, že by se jim podařilo provést čtyři únosy?“ zeptal se úředník. „Sestřelit jeden tryskáč a dostat ho k zemi by byl úspěch. To nejsou žádní supermani.“ Vysvětlil, že nejdůležitější výhodou únosců, kromě prvku překvapení, byla historie: v minulosti většina únosů bezpečně skončila na zemi na letišti třetího světa, takže piloti byli vycvičeni ke spolupráci.

Jiný názor, soustředěný v Pentagonu a CIA, připisuje únoscům roky plánování a praxe předem a záměrnou dezinformační kampaň po událostech. „Tito lidé byli mimo dosah všech – jsou to profesionálové,“ řekl jeden z úředníků. „V buňce jich není víc než pět nebo šest. Tři muži budou znát plán; tři ne. ‚Spí‘ tam venku už roky a roky.“

Jeden vojenský plánovač mi řekl, že mnoho jeho kolegů věří, že teroristé se „ukryli a přetrhli telefonní linky“ dlouho před 11. zářím – tedy zakryli stopy své činnosti. Všeobecně se věří, že teroristé měli podpůrný tým, a skutečnost, že FBI nedokázala vypátrat další spiklence, kteří zůstali ve Spojených státech, je považována za další důkaz pečlivého plánování. „Podívejte,“ řekl jeden člověk obeznámený s vyšetřováním. „Kdyby to bylo tak jednoduché a přímočaré jako šťastná jednorázová náhodná operace, pak by semena zmatku nebyla zaseta tak, jak byla.“

Mnoho vyšetřovatelů se domnívá, že některé z prvních odhalených stop o identitě a přípravách teroristů, jako například letové manuály, byly určeny k nalezení. Bývalý vysoce postavený úředník zpravodajských služeb mi řekl: „Každá zanechaná stopa byla zanechána úmyslně – pro FBI.“

V rozhovorech v posledních dvou týdnech řada představitelů zpravodajských služeb zpochybňovala schopnosti Usámy bin Ládina. „Tenhle chlap sedí v jeskyni v Afghánistánu a řídí tuhle operaci?“ zeptal se jeden z představitelů CIA. „Je to tak obrovské, že to nemohl udělat sám.“

Vysoký vojenský důstojník mi řekl, že kvůli vízům a další dokumentaci potřebné k infiltraci členů týmu do Spojených států mohla být zapojena i významná zahraniční zpravodajská služba. „Aby někdo pilotoval letadlo – aby se zabil,“ dodal představitel a dále naznačuje, že „někdo jeho rodině zaplatil sakra velkou spoustu peněz.“

„Tito lidé nemusí být nutně všichni od bin Ládina,“ řekl mi úředník ministerstva spravedlnosti. „Stále prověřujeme spoustu informací,“ řekl a dodal, že FBI je zaplavena stopami. 23. září ministr zahraničí Colin Powell v televizním rozhovoru řekl, že „předložíme světu, americkému lidu, přesvědčivý případ“, který prokáže, že za útoky byl zodpovědný bin Ládin. Dlouho očekávaná bílá kniha však nemohla být zveřejněna, jak uvedl úředník ministerstva spravedlnosti, kvůli nedostatku tvrdých faktů. „Nebylo jich dost na to, aby se dalo něco prodat.“

Administrativa zpoždění odůvodnila tím, že tisku sdělila, že většina informací je utajovaná a zatím ji nelze zveřejnit. Minulý týden však vysoce postavený úředník CIA potvrdil, že zpravodajská komunita dosud nezískala dostatečné množství spolehlivých informací o operacích, financování a plánování teroristů. „Jednoho dne to budeme vědět, ale v tuto chvíli to nevíme,“ řekl úředník.

„Pro mě,“ dodal, „nejděsivější je, že tihle lidé“ – teroristé – „dostali první úder zdarma. Věděli, že standardní operační postup při únosu letadla je hrát na čas. A věděli jistě, že poté se bezpečnost v letadlech výrazně zvýší. Takže ať už si naplánovali cokoli pro další kolo, už to měli připravené.“

Obavy z druhého útoku zopakovali i další osoby zapojené do vyšetřování. Někteří členové FBI nyní soudí, že teroristé sledují válečný plán, který vymyslel usvědčený spiklenec Ramzi Ahmed Yousef, o kterém se věří, že byl strůjcem bombového útoku na Světové obchodní centrum v roce 1993. Yousef se podílel na plánech, které mimo jiné počítaly s vypuštěním jedů do vzduchu a bombardováním tunelů mezi New Yorkem a New Jersey. Obavy vlády z potenciální hrozby ze strany přepravců nebezpečného odpadu Yousefův případ ještě zvýšil.

„Půjdou na chemii/biologii za jeden, dva nebo tři roky?“ zeptal se rétoricky jeden vysoce postavený generál. „Nyní musíme provést obtížný přechod od spoléhání se na orgány činné v trestním řízení k preventivním opatřením. To je těžké. Dokážeme najmout dostatek dobrých lidí?“ V posledních letech, řekl, „najímáme studenty po vysoké škole, kteří jsou počítačoví nadšenci.“ Pokračoval: „Jde o návrat k těžké, špinavé práci, kdy se drsní lidé prodírají temnými uličkami vybaveni dobrými instinkty.“

Dnešní CIA na tento úkol nestačí. Od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se CIA stala stále byrokratičtější a neochotnější riskovat a povyšovala důstojníky, kteří prezentovali tyto hodnoty. („Vědomí druhu,“ říká jeden bývalý pracovník.) CIA postupně snižovala svou závislost na zahraničních zpravodajských službách, snižovala počet vyšetřovatelů v zahraničí – členů tajné služby, nyní formálně známé jako Ředitelství operací neboli DO, jejímž úkolem je verbovat špiony. (Dříve se mu říkalo oddělení „špinavých triků“). Místo toho se agentura spoléhala na styčné vztahy – zprávy od spřátelených zpravodajských služeb a policejních oddělení po celém světě – a na technické systémy sběru dat.

Nebude snadné vrátit agenty zpět do terénu. Během studené války bylo nejdůležitějším úkolem agentury verbovat špiony z řad armády Sovětského svazu a jeho diplomatického sboru. Agenti CIA byli přidělováni jako diplomatičtí nebo kulturní úředníci na amerických ambasádách ve velkých městech a velkou část své práce mohli vykonávat na diplomatických akcích a jiných společenských akcích.

Pro agenta s takovým krytím obvykle neznamenalo odhalení nic jiného než vyhoštění z hostitelské země a dočasné přeložení do kanceláře ve Washingtonu. Dnes by v Afghánistánu nebo kdekoli na Blízkém východě nebo v jižní Asii musel agent CIA mluvit místním jazykem a být schopen splynout s davem. Agent by zdánlivě neměl mít nic společného s žádnými Američany ani s americkým velvyslanectvím, pokud nějaké existuje. Tento status je uvnitř agentury známý jako „neoficiální krytí“ neboli NOC. Odhalení by mohlo znamenat smrt.

Je možné, že v islámsko-fundamentalistických kruzích dnes nepůsobí jediný takový důstojník. V eseji publikované loni v létě v The Atlantic Monthly citoval Reuel Marc Gerecht, který téměř deset let sloužil jako důstojník v blízkovýchodní divizi CIA, jednoho člena CIA, který řekl: „Proboha, většina zpravodajců žije na předměstí Virginie. My takové věci neděláme.“ Jiný důstojník Gerechtovi řekl: „Operace, které zahrnují průjem jako způsob života, se nedělají.“

Zároveň ministerstvo obrany utrpělo těžkou újmu na zdraví kvůli sérii rezignací a odchodů do důchodu vysoce postavených osob, včetně čtyř mužů, jejichž jména jsou veřejnosti málo známá, ale v agentuře se těšila velké úctě: Douglas Smith, který strávil třicet jedna let v tajných službách; William Lofgren, který byl v roce 1996 po svém odchodu do důchodu náčelníkem divize pro střední Eurasii; David Manners, který byl v roce 1998 náčelníkem rezidentury v jordánském Ammánu; a Robert Baer, ​​arabsky mluvící specialista, který byl považován za snad nejlepšího terénního důstojníka na Blízkém východě. Všichni odcházeli s pocity hořkosti nad postupy agentury při provádění tajných operací.

„Problém terorismu nikdy nevyřešíme, dokud neobnovíme Ministerstvo obrany USA,“ řekl mi bývalý vysoce postavený tajný důstojník. „První a nejdůležitější obrannou linií jsou lidské zdroje zpravodajské služby.“ Baer, ​​který byl po své rezignaci koncem roku 1997 vyznamenán Medailí za kariérní zpravodajství, řekl: „Nevěřili byste, jak hrozné to je. Bílý dům zachránila banda ragbistů při letu 93“ – letadle, které havarovalo v Pensylvánii – „parta ragbistů. Za tohle platíte třicet miliard dolarů?“ Měl na mysli federální rozpočet na zpravodajské služby. On a jeho kolegové se nediví, že FBI o útoku neměla tušení. „Úřad je skvělý v řešení zločinů po jejich spáchání,“ řekl jeden z mužů CIA. „Ale není dobrý v pronikání do zákulisí. Musíme to udělat my.“

CIA dnes nemá dostatek kvalifikovaných agentů pro obsazení svých četných afilací a základen po celém světě. Dva agenti v důchodu byli na rotační bázi povoláni zpět, aby dočasně převzali vedení malé základny v Karáčí v Pákistánu, které je centrem teroristické činnosti. (Karáčí bylo v roce 1995 místem vraždy dvou Američanů, z nichž jeden byl zaměstnancem CIA, údajně jako odveta za zatčení Ramziho Ahmeda Júsufa v Pákistánu.) Jeden agent v důchodu také vede větší sekci CIA v Dhakce v Bangladéši, muslimské zemi, která by mohla být zdrojem rekrutů. Další agenti v důchodu řídí rezidentury CIA v Africe.

Jednou z obtížných otázek je, kam až by měla CIA zajít. V rozhovoru dva bývalí operační důstojníci zmínili taktiku, kterou koncem osmdesátých let používala jordánská bezpečnostní služba ve svém úspěšném úsilí o eliminaci Abu Nidala, Palestince, který podle ministerstva zahraničí vedl tehdy „nejnebezpečnější teroristickou organizaci, jaká kdy existovala“. Abu Nidalova skupina byla nejvíce známá svou rolí ve dvou krvavých útocích se zbraněmi a granáty na odbavovací přepážky izraelské letecké společnosti El Al na letištích v Římě a Vídni v prosinci 1985. Na vrcholu své moci Abu Nidal ohrožoval život jordánského krále Husajna – kterého nazýval „trpasličím králem“ – a král podle bývalých zpravodajských důstojníků reagoval tím, že své státní bezpečnostní službě řekl: „Jděte pro ně.“

Jordánci se nepokusili přímo zaútočit na podezřelé stoupence Abu Nidala, ale místo toho zajali blízké rodinné příslušníky – matky a bratry. Podezřelý od Abu Nidala byl osloven, dostal telefon a řekli mu, aby zavolal své matce, která podle jednoho muže CIA řekla: „Synu, postarají se o mě, když neuděláš, co žádají.“ ( úředník opatrně dodal, že všichni podezřelí souhlasili s rozhovorem dříve, než bude jakémukoli členu rodiny skutečně ublíženo.) Na začátku devadesátých let byla skupina ochromena vnitřním nesouladem a již nebyla významnou teroristickou organizací. (Abu Nidal, nyní šedesátiletý a ve špatném zdravotním stavu, pravděpodobně žije tiše v Egyptě.) „Jordánsko je jediný národ, kterému se naprosto podařilo proniknout do skupiny,“ dodal úředník. „Musíte dostat jejich rodiny pod kontrolu.“

Taková taktika samozřejmě odporuje americkému právnímu státu a postupům CIA, ale pokud jde o Usámu bin Ládina a jeho komplice, úředník trval na svém, že neexistuje žádná jiná možnost. „Musíme to udělat – srazit je jednoho po druhém,“ řekl. „Myslíme to s vyřešením problému vážně – místo abychom jen seděli a vyráběli prošívané deky s motivem rozmanitosti?“

Několik dní po útocích se viceprezident Dick Cheney v televizi zastal ředitele CIA George Teneta a prohlásil, že by bylo „tragédií“ hledat „obětní beránky“. Prezident Bush následně vyjádřil podporu návštěvou ústředí CIA. V rozhovoru minulý týden Teneta zastal i jeden z vysokých představitelů CIA. „Víme, že se v pondělí ráno hodně hádá s quarterbacky, ale lidé nechápou podmínky, které George zdědil,“ řekl mi. „Nemůžete proniknout do šestičlenné buńky, když jsou to bratři a bratranci – bez ohledu na to, kolik urdštiny umíte.“ Úředník uznal, že s výkonem CIA panuje velká nespokojenost, ale řekl: „George se nedozvěděl nic jiného, ​​než že mu prezident plně důvěřuje.“ Pokračoval: „George by v takové situaci nerezignoval.“

Jiní úředníci mě však informovali, že Tenetovy dny jsou sečteny. „Řekli mu, že odchází,“ řekl jeden z úředníků. „Snaží se řešit jen to– jestli má odejít s grácií, nebo ho nechat vyhodit.“ Poradce Bílého domu vysvětlil Cheneyho veřejnou podporu Teneta slovy: „Ve Washingtonu vám přátelé vždycky vrazí nůž do hrudi. Někdo za to musí nést vinu.“ Dodal, že chápe, že „po určité době – jakmile se problém podaří nějak vyřešit – odejde. Slyšel jsem, že to trvalo tři až šest měsíců.“ Dokonce i jeden z Tenetových blízkých přátel mi řekl: „Je už minulostí.“

Tenetovo postavení bylo po 11. září dále podkopáno sérií divoce optimistických tvrzení o efektivitě Protiteroristického centra CIA, které bylo zřízeno v roce 1986 po vlně mezinárodních bombových útoků, únosů letadel a dalších únosů. Cílem bylo spojit experty ze všech amerických policejních složek, včetně Tajné služby, do „fúzního centra“, které by koordinovalo zpravodajské údaje o terorismu. V říjnu 1998, poté, co byli čtyři muži spojení s bin Ládinem obžalováni z účasti na bombových útocích na amerických ambasádách v Tanzanii a Keni, se reportérům Newsweeku podařilo centrum rozkrýt. Newsweek uvedl, že obžaloby „ měly být jasným vzkazem pro bin Ládina a jeho uprchlé následovníky: Spojené státy vědí, kdo jste a kde vás najít…

Příběh o tom, jak CIA a FBI, kdysi zahořklí byrokratičtí rivalové, spolupracovali na rozbití bin Ládinovy ​​nepolapitelné sítě, je příběhem o nejmodernějším detektivním umění – ale především jen o prostém štěstí.“

Ve skutečnosti však CTC nebylo oprávněno verbovat agenty v zahraničí ani s nimi jednat – tento úkol byl ponechán na ministerstvu obrany a jeho pobočkách na Blízkém východě, které měly své vlastní priority. CTC bylo po bombovém útoku na Světové obchodní centrum v roce 1993 posíleno finančními prostředky a lidskými zdroji, ale zůstalo jen jako útvar pro papírování, jehož důstojníci nemuseli ovládat cizí jazyky. Mnoho bývalých pracovníků CIA mi řeklo, že CTC, navzdory svému vysokému profilu, nebylo pro mladého a ambiciózního důstojníka ministerstva obrany zajímavé.

CTC a dvě další významná zpravodajská centra – zabývající se otázkami narkotik a nešíření jaderných zbraní – jsou tak pohlcena vnitřní válkou, že profesionální analytici jen těžko vykonávají svou práci. „Všichni bojují mezi sebou,“ řekl jeden z vedoucích pracovníků, který odešel do předčasného důchodu a jehož posledním úkolem bylo zastávat funkci ředitele jednoho z center. „Neexistuje žádná koncentrace na konkrétní problémy.“

V roce 1986 byl Robert Baer, ​​čerstvě příchozí z Chartúmu jako vyšetřovatel, několik měsíců po jeho založení povolán do Protiteroristického centra jeho ředitelem Duanem (Deweyem) Clarridgem. Koncept Baerových pamětí, které letos na podzim vydá nakladatelství Crown, popisuje, co se stalo potom:

Prvních pár měsíců bylo ve špionážním byznysu asi tak vzrušujících, jak jen to jde. Dewey měl pravomoc dělat proti teroristům prakticky cokoli chtěl. Měl všechny peníze, které chtěl… Netrvalo však dlouho a politika tajných služeb zničila všechno, co se Dewey snažil udělat… Bylo to příliš riskantní. Zpackaná – nebo i úspěšná – operace by naštvala spřátelenou zahraniční vládu. Někdo by byl vyhozen ze svého pohodlného místa. Někdo mohl být dokonce zabit… Požádali byste [expozituru CIA v] Bonnu, aby naverbovala pár Arabů a Íránců, kteří by sledovali blízkovýchodní emigrantskou komunitu v západním Německu, a ona by odpověděla, že nemá dostatek důstojníků. Požádali byste Bejrút o setkání s jistým agentem cestujícím do Libanonu, a on by to odmítl kvůli nějakému bezpečnostnímu problému. Nebylo to nic jiného než byrokratické otálení, ale fakticky to brzdilo cokoli, co se Dewey snažil udělat. Po šesti měsících se Deweymu podařilo najít pouze dva arabsky mluvící lidi – dalšího důstojníka a mě.

Mnoho lidí ze zpravodajské komunity si v rozhovorech se mnou hořce stěžovalo na to, jak obtížné je spolupracovat s Ředitelstvím operací, a to i během krize. „Abyste mohli pracovat na problému s Ředitelstvím operací,“ řekl mi bývalý vedoucí vědec, „musíte být v Ředitelství.“ Podobně i kongresový pozorovatel CIA pochopil byrokratickou moc Ředitelství. „Abyste uspěli jako ředitel Ústřední zpravodajské služby,“ řekl, „musíte si získat přízeň Ředitele.“

Jiné zdroje ze zpravodajských služeb mi sdělily, že machinace Ředitelství v jednu chvíli vedly ke sporu s Národní bezpečnostní agenturou (NSA) o to, kdo bude ovládat Zvláštní sběrnou službu (SCS), společný projekt obou agentur, který rozmisťuje týmy specialistů na elektroniku po celém světě, aby monitorovali diplomatickou a jinou komunikaci v krizových situacích. Vysoce tajné operace SCS, které produkovaly některá z nejcennějších dat studené války, jsou obvykle prováděny ze zabezpečených míst uvnitř amerických ambasád. Kompetenci a sofistikovanost brzdilo absurdní množství hašteření.

Voják, který se v roce 1998 podílel na operaci signálového průzkumu na Blízkém východě, mi řekl, že o této aktivitě nemohl diskutovat se zástupci CIA a NSA současně. „Scházel jsem se s jedním v bezpečném domě ve Virginii, pak jsem si dal pauzu na oběd a pak jsem se teprv setkal s druhým,“ řekl důstojník. „Nebyli ve stejné místnosti.“

Pokud současná krize skutečně povede k reformě agentury, zpravodajské výbory Senátu a Sněmovny reprezentantů pravděpodobně moc nepomohou. Lofgren, Smith, Manners a Baer se mimo jiné opakovaně setkávali s legislativci a jejich spolupracovníky a svědčili před Kongresem ve snaze dosáhnout změn. Nic se však nestalo.

Není divu, že republikáni a demokraté mají různá vysvětlení toho, co se pokazilo. Jeden republikánský zdroj uvedl, že senátor Richard C. Shelby z Alabamy, který byl předsedou výboru do začátku letošního roku, chápal, že problém je na vrcholu agentury. „Máme v terénu lidi se skvělými nápady, které establishment nepodporuje,“ řekl pracovník. Žádný z vysoce postavených demokratů však podle něj nechtěl ředitele George Teneta ztrapnit vyšetřováním nebo slyšením ohledně různých stížností. (Tenet strávil roky prací pro demokraty ve výboru a předtím, než se připojil k manažerskému týmu CIA, působil jako člen personálu Národní bezpečnostní rady Billa Clintona.)

Jeden demokrat však vinil proces v senátním výboru, který podle něj zanedbával terorismus ve prospěch politicky nabitých otázek. „Tenet informoval o bin Ládinovi už léta, ale nebyli jsme zorganizovaní, abychom zvážili, co je pro Spojené státy hrozbou. Hnali jsme se za tím, co se sakra právě teď řeší ve zprávách.“

Bývalý senátor Bob Kerrey z Nebrasky, který čtyři roky působil jako nejvýznamnější demokrat ve Výboru pro zpravodajské služby a nyní je prezidentem New School v New Yorku, je jedním z Tenetových obhájců. Kerrey však také uznává, že si už neuvědomuje, „jak dobře jsme odvedli svou práci“ v oblasti legislativního dohledu. „Nikdo, kdo má jakoukoli odpovědnost, se od toho nemůže distancovat. Něco nám tu uniklo.“

Kerrey je stále naštvaný na politiku USA vůči Afghánistánu v letech po porážce Sovětského svazu. „Studená válka skončila a my jsme Afghánistán uzavřeli“ – tedy ukončili veškeré zpravodajské operace. „Od Bushe po Clintona se stalo jedno z nejtrapnějších rozhodnutí americké zahraniční politiky, stejně špatné jako válka ve Vietnamu,“ řekl Kerrey. Zmínil zpackaný plán CIA z roku 1996 s cílem svrhnout iráckého prezidenta Saddáma Husajna: „Také jsme provedli nedodělanou operaci v Iráku a vyslali signál, že to nemyslíme vážně.“

Loni v červnu Shelby po cestě po Perském zálivu a sérii zpravodajských briefingů řekl reportérovi Washington Post , že bin Ládin je „na útěku a myslím, že na útěku bude pokračovat, protože my se nehodláme vzdát jeho dopadení.“ Pokračoval: „Nemyslím si, že by se dalo říct, že nás natlačil do úzkých. Myslím, že nás přitlačil ještě víc.“ Po bombovém útoku však Shelby byl mezi prvními, kdo veřejně naznačil, že je čas, aby Tenet odešel. „Myslím, že je to dobrý člověk a udělal pár dobrých věcí, ale za jeho působení došlo k mnoha selháním,“ řekl Shelby deníku USA Today . Tenet podle něj postrádal „status, aby ovládal všechny agentury. V jistém smyslu je ve vedení, ale ve skutečnosti ne.“

Jeden Tenetův přítel a bývalý kolega říká, že jeho odmítnutí naléhat na vedení Senátu, aby se zabývalo složitými otázkami, bylo příznakem jeho problémů jako ředitele CIA. „Je to také politik,“ řekl tento člověk o Tenetovi. „Proto tam neměl být, protože neměl žádné postavení, aby senátorům řekl: ‚Nevíte, o čem mluvíte.‘“

Ve svých pamětech Robert Baer popisuje „zlomovou malátnost“, která zavládla v pařížské pobočce CIA na začátku devadesátých let: „Vedoucí pracovníci nevěřili na nové agenty. Agenti, kteří již byli v evidenci, byli staří. Ztratili přístup. A zdálo se, že to nikoho nezajímá.“ Mnozí v agentuře byli začátkem roku 1992 šokováni, když Milton Bearden, vedoucí sovětsko-východoevropské divize – který také hrál významnou roli v podpoře CIA afghánských rebelů v jejich brutální válce proti Sovětskému svazu – informoval své zahraniční pobočky, že s Ruskem bude nyní zacházeno jako s jakýmkoli jiným spřáteleným národem, jako je Německo nebo Francie. CIA se již nezabývala náborem agentů pro špionáž proti Rusům.

Kromě toho byly uzavřeny sledovací byty CIA a odposlechy vypnuty na celém Blízkém východě a v Evropě. „Nikdy se nedozvíme, jaké ztráty jsme utrpěli, pokud jde o to, že jsme nevyužili rozpadu Sovětského svazu,“ řekl jeden z úředníků v důchodu. Bývalí vysocí sovětští úředníci s informacemi zpravodajských služeb nebo jinými údaji byli odmítnuti. „Ti, kteří se přišli podívat bez objednání, byli odmítnuti. Bylo to ohromující a pokud vím, nikdo se proti tomu neohradil.“

S nástupem Billa Clintona do úřadu v roce 1993 se toho moc nezměnilo. Baer, ​​který byl nyní na svou žádost přidělen k malé jednotce CIA v Dušanbe v Tádžikistánu poblíž afghánských hranic, bezmocně sledoval, jak Saúdskou Arábií podporovaní islámští fundamentalisté – předchůdci Tálibánu – infiltrují výcvikové základny a začínají verbovat příznivce a provozovat operace v hraničních státech bývalého Sovětského svazu.

V roce 1995 se agentura setkala s širokou kritikou poté, co se objevila zpráva, že placený informátor v Guatemale byl zapojen do vražd amerického a guatemalského manžela americké právničky. Informátor byl veden na výplatní listině CIA, přestože jeho aktivity byly známy Ředitelství operací. John Deutch, třetí ředitel CIA za poslední tři roky, reagoval na zneužívání a na vyvolané veřejné pobouření vydáním směrnice, která požadovala předchozí schválení ústředím předtím, než mohla být najata jakákoli osoba s problémy s trestní činností nebo porušováním lidských práv. Schválení, jak později vysvětlil Deutch, mělo být realizováno na jednoduchém testu vyváženosti: „Stojí potenciální zisk zpravodajských informací za náklady, které by mohly být spojeny se stykem s osobou, která by mohla být vrahem?“

„Nařízení o pročištění“, jak se později pojmenovalo, vydal Deutch a jeho kolegové s nejlepšími úmysly a obsahovalo ustanovení o přezkoumávání případ od případu. V praxi však byly stovky „aktiv“ bez rozdílu vyškrtány z výplatní pásky CIA, což mělo zničující dopad na protiteroristické operace na Blízkém východě.

Nařízení o utajení informací vedlo k vytvoření řady prověřovacích komisí v ústředí CIA. Než mohl být přijat nový agent, musel si důstojník CIA vyžádat schválení od vyšší hodnotící komise. „Bylo to jako když kardiolog v Kalifornii rozhoduje, zda chirurg v New Yorku může rozříznout hrudník,“ vzpomínal bývalý důstojník. Potenciální agenty posuzovali úředníci, kteří neměli žádné osobní zkušenosti s tajnými operacemi. („Američané nenávidí zpravodajské služby – prostě je nenávidí,“ vzpomíná si Robert Baer.) Z pohledu operačních důstojníků byly nejdůležitější zbraně ve válce proti mezinárodnímu terorismu posuzovány muži a ženami, kteří, jak to vyjádřil jeden z pracovníků v důchodu, „by v noci nevyjeli autem do restaurace ve Washingtonu, protože se báli problému s kriminalitou.“

„Další byrokratické panely se začaly „množit jako králíci, jeden po druhém,“ řekl bývalý šéf expozitury. Zkušení náboráři, kteří byli neoblomní v tom, že chtějí v náboru špionů pokračovat, zjistili, že získání souhlasu před podáním návrhu se stalo otázkou chození od výboru k výboru. „Za starých časů říkali: ‚Jděte a sežeňte je,‘“ řekl zpravodajec v důchodu. Byl zaveden další proces přezkumu, známý jako AVS – systém ověřování majetku. Další pracovník v důchodu mi řekl: „Musel by se sepsat tolik papírů, že by kluci trávili víc času psaním zpráv než na ulici.“

„Bylo to bezduché,“ řekl třetí zdroj. „Podívejte, verbovali jsme blbce. Já jsem se staral o padouchy. Ale neverbujeme lidi o Armády spásy – ti nic nevědí . “ Pokračoval: „To, co jsme si způsoboli , je zločin. Venku je půl tuctu dobrých chlapů, kteří se snaží udržet věci pohromadě.“

„Velice mi to usnadnilo pracovní den,“ řekl o tomto nařízení Robert Baer. „Jen jsem se díval na CNN. Nikoho to nezajímalo.“ Důležitá Jižní skupina CIA, složená z osmi pracovišť ve střední Asii – všechny ohrožované fundamentalistickými organizacemi, zejména v Uzbekistánu a Tádžikistánu, s vazbami na Tálibán a bin Ládina – neměla v polovině devadesátých let žádné agenty, řekl Baer. „Agentura zanikala.“

Na rozdíl od mnoha vysokých úředníků v ústředí CIA, žil Baer v osmdesátých letech v utajení v Bejrútu a jinde na Blízkém východě a dobře chápal schopnost teroristických organizací zakrýt stopy.

Řekl mi, že když CIA začala pronásledovat Islámský džihád, radikální libanonskou skupinu spojenou se sérií únosů v Reaganově éře, „její lidé systematicky procházeli dokumenty po celém Bejrútu, dokonce ničili studentské záznamy. Měli letiště odposlechnuté a dokázali Američany rozpoznat. Věděli, koho chtějí unést, ještě než přistál.“ Teroristé se s americkou schopností zachycovat rozhovory po celém světě vyrovnávali neustálou změnou kódů – často nedělali nic víc než změnu významu běžně používaných frází. „Existuje jejich profesionální kádr,“ řekl Baer. O teroristech, kteří zaútočili 11. září, řekl: „Tito lidé jsou zatraceně dobří.“

***

Rekapitulace po 25 létech… O.K. Chápu, že pro Ameriku a Američany je to trauma. Ale očekával bych od esa Hershova formátu jiný pohled. Nebo jiné pohledy. Nejméně v jednom ze dvou následujících směrů:

1- kam se posunul s vět ve vnímání USA za to čtvrtstoletí?  A pokud si Američané nebudou nic nalhávat, je nyní jejich pověst a vnímání daleko horší než tenkrát. Tehdy si většina světa nejspíš myslela, že jde opravdu o teroristický čin. Dnes, kdyby to někdo zopakoval, se obávám, že převážná část obyvatel planety by si pomyslela – dobře jim tak! Už dávno si takovýhle trest zasloužili!

Od té doby si USA získaly miliardy nových nepřátel. Rozvrátily svět a přiblížily svět jaderné válce. MAlý příklad – Putinovo Rusko jim po 11.9. vyšlo obrovsky vstříc, otevřelo svůj prostor pro americké potřeby v operacích proti Al Kajdě a teroristům. Protože tu hrozbu bralo jako společnou. Jak se Bush a Západ Rusku odměnili? Pozváním Ukrajiny do NATO!!! Tehdy padl, tak říkajíc první výstřel současné ukrajinské války. Zbytečně. Jen proto, že Bush, stejně jako Trump, usoudil, že on může všechno. Na tohle téma bych mohl pokračovat mnoho a mnoho stránek a divím se, že to Hersh neuchopil. Ale rozvíjet to nehodlám, protože když se Old Boy světové žurnalistiky nepustil do tohoto námětu, nabízel se na první dobrou ještě jiný

2 – jak se za tu dobu změnily samotné Spojené státy! I tohle je fatální námět! V roce 2001 nikdo nepochyboval, že USA i přes ránu, kterou utrpěly, jsou neodiskutovatelnou planetární jedničkou, které se nikdo nemůže postavit! A dnes, po pouhých 25létech – tedy už za jednu generaci? Možná , že ještě oním premianmtem v řadě ukazatelů jsou. Ale zdaleka ne ve všech a sami poznávají a to velmi bolestně, své meze. Z Afghu, kam si to šly původně vyřídit s bin Ládinem, musely, po 20 létech válčení potupně s ostudou utéci. Rusko ani Irán nezlomily nevídanými sankcemi. Současná válka s Iránem probíhá velmi neslavně. A každý, kdo má mozek v hlavě už ví, že se staly darebáckou zemí! Tak nesoudí Kosa, ale velmi respektuhodný vějíř čelných amerických politologů a komentátorů – např. Naom Chomsky, John Mearsheimer, Samuel P. Huntington, William Blum.

A ještě něco – udivuje mne, že Hersh v té své výroční rekapitulaci opomenul jeden podstatný fakt, pojící se s historií 11. září. A to původně tajnou zprávu Kongresu o příčinách  a podhoubí atentátu. Byla uvolněna před cca 10 roky. A Kosa se jí tehdy velmi věnovala a to celou  řadou článků. V nichž s údivem zjišťovala, že Američané se tehdy velmi rychle dobrali informací, že při přípravě teroru byli aktivně a hodně nápomocni Saudové. Včetně jejich ambasády a tajných služeb. A USA s tím nic nepodnikly!!! Ani tehdy ani potom.  Dodnes to nechápu. Ale vám nic nestojí v cestě si paměť osvěžit:

JF a jeho týdenní výběr ze světového tisku

Tam je toho doopravdy hodně!

A já sám se to snažil nějak rozklíčovat zde:

Pár poznámek k tajné části vyšetřovací zprávy amerického Kongresu k 11.září

a zde

Koho všeho pohřbí saudská lavina odpálená americkým kongresem?

Abych dnes s obrovským údivem zjistil, že kongresová odhalení nespustila žádnou saudskou lavinu a ta tudíž nikoho nepohřbila….Chcete lepší důkaz úpadku Spojených států?

Opravdu se divím, že Hersh se nezmohl na nic lepšího než na přetisk svého 25 let starého textu….

*

 Petr Vlk, Kosa Zostra