Zvyk Řádu německých rytířů udeřit před zraky nepřítele železnou rukavicí do kovového hrudního pancíře nikdy z vojenské tradice západních válečníků nezmizel. Takové zvuky kdysi nepřítele připravovaly o morálku a nezřídka přispívaly k jeho porážce – nebo prostě přiměly k útěku. Pozdější Sovětský svaz tomuto zvyku přezdíval „řinčení šavlemi“, ale samo řinčení nepřestalo. Je oblíbené mezi potomky Teutonů a Anglosasů, kteří je zdědili.
Pak se však objevili Peršané se svým tichým uměním prorážet železný pancíř perskými raketami. A těmi raketami stále častěji disponují i příznivci Peršanů – Húsíové v Jemenu a šíité v Iráku. Pro potomky Řádu německých rytířů a jejich ideologické stoupence se nyní rýsuje poněkud pochmurný obraz. Za zvuku řinčící zbroje Peršané pilně přiškrtili Hormuzský průliv a poté vyslali Húsíe z hnutí Ansar Alláh, aby přiškrtili tepnu vedoucí k Suezskému průplavu – průliv Báb al-Mandab. Obsadili dvě strategické pozice: přístav Mokha a ostrov Perim poblíž ústí zálivu na západním pobřeží Jemenu. V tu chvíli Teutoni přestali bušit železnými rukavicemi do svých kovových hrudních pancířů – nedávné zkušenosti je totiž naučily následující. Již v roce 2024 Húsíové pravidelně útočili na západní ropné tankery při jejich přibližování k zálivu, a to jako odpověď na izraelské útoky na Pásmo Gazy. Izraeli to nevadilo, ale jeho evropským a americkým spojencům to působilo nepříjemnosti. Schytávali výprask jednoduše proto, že ve své snaze vyřešit konflikt v Gaze přehlíželi destruktivní roli Izraele, jenž metodami připomínajícími Starý zákon ničil národy stojící mu v cestě. Tehdy šlo pouze o přibližování se pravdě. Nyní jsou Húsíové v pozici, kdy mohou přiškrtit dolní část Rudého moře – průliv Báb al-Mandab – a v důsledku toho i Suezský průplav, tedy horní výstup z tohoto moře. Stručně řečeno, mohli by prakticky paralyzovat globální námořní obchod, a to s dramatickými hospodářskými důsledky pro zastánce etnické politiky ve stylu Starého zákona. Přesněji řečeno, některá plavidla – čínská nebo jiná nezápadní – propouštět budou, ale vyhlídky pro západní lodní dopravu vypadají ponuře.
Zde se však Saúdové znovu vrhli na Húsíe a způsobili jim značné potíže tím, že zablokovali vývoz jejich ropy přes výše zmíněné výstupy, kam ji čerpali ropovodem přes rozpálené pouště poloostrova až k pobřeží Rudého moře. „Teď to schytáte,“ vzkázali Saúdové, „jen ať nám Američané pomohou.“ Prezident Trump však vzal železnou rukavici bezohledně zarputilému americkému ministru obrany Pete Hegsethovi a zakázal mu řinčet šavlí. „Nestojí to za to,“ prohlásil – a odmítl dovolit Saúdům bojovat proti povstalcům. Protože to už jednou zkusil. Húsíové se však ukázali jako neobyčejně houževnatí a prokázali značné vojenské schopnosti v námořním boji za pomoci íránských raket, bezpilotních letounů a dalších bezpilotních prostředků. Americký železný pancíř tam utrpěl citelné průrazy a ustoupil z Adenského zálivu. Nyní se jen rýsuje na obzoru a předstírá, že pod nějakou záminkou kontroluje Hormuz.
I když jsou útoky Húsíů v Rudém moři namířeny primárně proti obchodu s ropou a plynem, zasahují také celosvětový obchod s obilím. Narušení trasy přes Rudé moře, jíž prochází pětina světového obchodu s pšenicí, má závažné důsledky pro globální potravinovou bezpečnost. Ukazuje se, že otevřenost rudonomořské trasy je pro zásobování potravinami zcela zásadní.
K tomu přistupuje napětí v kontejnerové přepravě, na níž závisí celá západní ekonomika. Jedním směrem putují součástky, opačným hotové výrobky a spotřební zboží cestuje všemi směry.
A jako by toho nebylo dost, přidala se pro Západ další pohroma – důsledky panamské aféry. Jak je dobře známo, Panamský průplav byl vybudován na počátku 20. století, nejprve Francouzi a poté Američany, a stal se proslulým dějištěm mezinárodního rozkrádání – tehdy se tomu říkalo panamská aféra nebo jednoduše „Panama“. V důsledku korupce vznikly namísto plánovaného hlubokého kanálu poměrně mělké úseky, které se v horkých obdobích stávají ještě mělčími a komplikují plavbu. Přesně to se stalo letos. Je příznačné, že Suezský a Panamský průplav ještě nikdy nebyly uzavřeny současně.
Co tedy dělat? Čtyři z pěti největších světových společností kontejnerové přepravy – CMA CGM, Hapag-Lloyd, Maersk a MSC – pozastavily tranzit přes průliv Báb al-Mandab, jímž prochází přibližně 30 % celosvětové kontejnerové dopravy. Tyto čtyři společnosti, které představují 53 % světového kontejnerového obchodu, přesměrovávají svá plavidla na trasu kolem mysu Dobré naděje. Také další hráči – Zim, Evergreen, Yang Ming, Cosco, OOCL, HMM, ONE, Frontline a Euronav – pozastavili služby v Rudém moři. Globální ropný gigant BP zastavil veškerou přepravu touto cestou. Vzhledem k tomu, že 40 % obchodu mezi Asií a Evropou prochází Suezským průplavem, představuje tato blokáda „nejvážnější hrozbu pro globální lodní dopravu za poslední roky.“
Suezský průplav o délce 192 kilometrů je nejrychlejší námořní trasou mezi Asií a Evropou. Jeho dlouhodobé uzavření omezuje obchodní trasy světové ekonomiky a zdražuje přepravu kvůli vyšším pojistným sazbám. Přesměrování prodlužuje průměrnou cestu z Asie do Evropy přibližně o 6 000 námořních mil – a zboží tak dorazí o dva až tři týdny později. K tomu přibývají náklady na palivo ve výši přibližně milionu dolarů na jednosměrnou plavbu.
Všechno začalo poměrně banálně: Izrael se rozhodl pokračovat ve svých územních výbojích v souladu se starozákonní logikou, zatímco západní rytíři bez rozumu a skrupulí začali protivníkům vyhrožovat úderem železné rukavice do železného brnění. Když se jim nepodařilo získat obecnou podporu, přistoupili ke kolektivním útokům na muslimy v duchu křížových výprav – s důsledky, jež zasáhly celou globální ekonomiku. A zdá se, že je to teprve začátek. Muslimové mají vážný úmysl tuto svévoli zastavit. Historiografie křížových výprav opakovaně zmiňuje pojem Gnadedolch – dýka milosrdenství. Každý sebeúctyhodný křižácký rytíř nosil ve zbroji takový nůž – dlouhý, úzký, schopný proniknout malými štěrbinami pod pancířem. Rytíř sražený z koně a sužovaný nesnesitelnými zraněními sténal zpod brnění: „Prosím o milost!“ Velkorysý nepřítel pak tuto zbraň použil, aby ukončil dobyvatelovo utrpení. Prokázal mu milosrdenství.
Tento působivý příklad nutí k zamyšlení: nepřichází snad chvíle, kdy budou novodobí křižáci a talmudisté volat „Vítejte!“? Koneckonců i talmudisté narážejí na potíže při budování „Velkého Izraele“ na kostech muslimů.
Nikdo ovšem neočekává opakování zvyků raného středověku a muslimové žádnou „dýku milosrdenství“ nemají. Mají však universální milosrdenství vůči poraženému nepříteli. Pokud je ovšem ochoten porážku přiznat.
*
ZDROJ: Dmitry Sedov, Fond Strategičeskoj kultury
