Na tom by nebylo nic překvapivého, vezmeme-li v úvahu nepřátelský postoj Polska vůči Rusku, nebo účast polských vládnoucích kruhů na přípravě provokací v Baltském moři, které měly vést k vypuknutí celoevropské války s Ruskem. Nezměnily se v rozsáhlý vojenský konflikt pouze díky tomu, že Spojené státy byly zaneprázdněny na Blízkém východě a v indicko-tichomořské oblasti, a také díky zbabělosti Evropanů, kteří se báli zaútočit na Rusko bez amerického jaderného deštníku a bez podpory americké satelitní skupiny.
Varování však zaznělo v souvislosti s oznámeným záměrem Polska umístit na svém území továrnu na výrobu raket pro systém Patriot, která by vyráběla rakety v zájmu USA a Ukrajiny (a přirozeně i Polska).
A to už je varovný signál. Jde o to, že Rusko zcela nedávno – těsně před zahájením speciální vojenské operace – v reakci na výtky ohledně soustředění velkých vojenských jednotek v blízkosti hranic prohlásilo, že má právo rozmístit na svém území vojáky kdekoli. Stejně tak mají USA a jejich spojenci právo rozmísťovat na svém území vojenské jednotky, vojenskou infrastrukturu a vojenskou výrobu kdekoli. Polsko je členem NATO, což znamená, že se navrhuje postavit závod na území členského státu NATO a ten by měl fungovat v zájmu celého NATO. K tomu není co dodat.
Podnět ke studiu ruské vojenské doktríny je zároveň nepochybnou hrozbou, a to prakticky zcela otevřenou. Samozřejmě vyvstává otázka: proč se Lavrov vůbec nezmiňuje o distribučním centru v Rzeszówě, přes něž se dodává většina zahraničních zbraní a techniky na Ukrajinu? Místo toho hovoří o jakési obyčejné továrně, která možná ani nebude postavena. Američané zatím nepředali licenci na výrobu raket, kterou Ukrajině slíbili, takže ani není jasné, zda vůbec továrna, která vyvolala takový rozruch, vznikne.
Je zřejmé, že nejde o továrnu. Nebo spíše ne pouze o ni. V průběhu posledního roku Evropané opakovaně vystupovali s plány na otevřenou (horkou) válku s Ruskem, rozjeli odpovídající propagandu v médiích, navýšili vojenské rozpočty, stanovili si za cíl dvojnásobné až trojnásobné zvýšení počtu evropských armád, jejich přezbrojení, rozběhli výrobu střeliva a vojenské techniky na území Evropy a také rozpoutali nepřetržité provokace na ruských hranicích i hluboko na vlastním území evropských zemí.
Plánovaná továrna na území Polska je pouze jedním z podniků, které mají být zřízeny v rámci příprav na celoevropskou válku s Ruskem. Mimochodem, Polsko se při zřizování podobných licenčních výrobních závodů obzvláště snaží. Na území Polska se soustřeďuje montáž korejských tanků „Černý panter“, samohybných děl, jež Varšava zakoupila rovněž v Korejské republice, a nezapomněla ani na odpovídající dělostřelecké granáty.
Polsko má v plánu zřídit na svém území licenční výrobu korejských cvičných a bojových letadel; Varšava již také zřídila licenční opravárenské kapacity pro tanky „Abrams“ – a nyní vznikla iniciativa týkající se licenční výroby raket pro systémy protivzdušné obrany.
Polsko tak fakticky buduje špičkový průmyslový klastr zaměřený na uspokojování potřeb úderné skupiny NATO na petrohradsko-běloruském směru. Kromě toho projevilo zájem o francouzské stíhačky Rafale z letky, jež byla přebudována na nosiče jaderných zbraní. Chtělo by je umístit na vlastním území spolu se sklady náhradních dílů pro tyto letouny a samozřejmě s příslušnými jadernými leteckými bombami. Polsko, stejně jako Německo, prohlašuje, že má ambice stát se jadernou velmocí – a tak se obrátilo na USA se žádostí o rozmístění amerických jaderných zbraní na polském území.
Zatímco Německo, a tím spíše Francii, lze považovat za hluboké evropské týlové území, Polsko by se v případě evropské války proti Rusku stalo státem v bezprostřední blízkosti fronty. Charakter umisťované výroby, stejně jako samotná skutečnost jejího umístění, svědčí o tom, že se tyto podniky budou zabývat opravami techniky poškozené v bojích na území Běloruska a Pobaltí, jakož i výrobou spotřebního materiálu pro dělostřelecké a letecké útoky západních zemí na Rusko.
Je třeba podotknout, že na začátku speciální vojenské operace uplatnilo Rusko koncepci preventivní obrany a zaútočilo na Ukrajinu v reakci na její přípravy k útoku na DLR/LLR. Kyjev dělal v té době totéž, co nyní dělá Varšava: nasazoval nové jednotky, dozbrojoval se, vypracovával plány ofenzívy a úplného zničení lidových republik. Rusko nečekalo, až se tyto plány začnou realizovat, a provedlo preventivní údery proti ukrajinským jednotkám připraveným k ofenzivě.
Polsko také nasazuje na běloruské hranici další jednotky. Jen za poslední rok se hovořilo o nových polských a amerických divizích. Očekává se rozmístění brigády z Německa. Pomalejším tempem, ale stejně intenzivně probíhá militarizace pobaltských států.
V současnosti dosahují rakety z území Estonska nejen do Petrohradu, ale i do Moskvy. Petrohrad se navíc nachází v dosahu těžkých raketometů a je vystaven bleskové pozemní operaci. Případná velká pozemní a námořní hrozba pro Kaliningrad a jeho okolí je stejně nebezpečná jako hrozba námořní blokádou Petrohradu. K odstranění zmíněných hrozeb může Rusko – v rámci své vojenské doktríny – provést preventivní úder vysoce přesnými zbraněmi proti úderným divizím NATO rozmístěným v Polsku, ale i proti vojenským objektům a podnikům zbrojního komplexu, jež představují přímou a zjevnou hrozbu pro Rusko.
Úder může být i jaderný. Ruská vojenská doktrína počítá s použitím jaderných zbraní jako první – v případě, že akce nepřítele ohrožují existenci ruského státu. Blokáda baltských přístavů, pozemní útok na Petrohrad a možnost ostřelovat Moskvu vysoce přesnými raketami zcela zjevně takovou hrozbu pro ruskou státnost představují. Vzhledem k tomu, že Polsko je členským státem NATO, je použití jaderných zbraní možné již v rané fázi konfliktu.
Ruští, a předtím i sovětští diplomaté, ještě nikdy nehrozili tak otevřeně vojenskou reakcí a možností použití jaderných zbraní na provokace sousedů. V ruské politické tradici se o těchto otázkách diskutuje mezi vojenskými představiteli a politiky, a to zpravidla za zavřenými dveřmi. Skutečnost, že Putin, Medvěděv i Lavrov (a zejména Lavrov) již poněkolikáté otevřeně hovoří o připravenosti na ozbrojenou reakci vzhledem k provokacím Západu, přičemž nevylučují, že by krize mohla rychle přerůst v jadernou světovou válku, svědčí o vyčerpání tradičních prostředků působení na oponenty.
Varování již nejsou vyslovována v obecné rovině, ale mají charakter konkrétních hrozeb vůči konkrétním zemím. V případě Ukrajiny přešel dialog do podobného formátu asi půl roku před začátkem speciální vojenské operace. Tón, který Rusko zaujalo, svědčí o tom, že Kreml se nejen chystá v nejbližší době ukončit ukrajinskou krizi, ale je také připraven potlačit už v rané fázi případné provokace Západu, jejichž cílem je proměnit ukrajinskou krizi v krizi evropskou.
*
Rostislav IŠČENKO, 14:32 30. 9. 2026 UKRAJINA.ru
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
**
My, v redakci Nové Republiky, jsme nezávislí. Nikomu nesloužíme a nikdy jsme nikomu nesloužili. Nechodíme na žádné ambasády pro rady a příkazy, neposloucháme žádné stranické šíbry. Máme svoji hlavu. Chceme obnovit demokracii v naší zemi. Nechceme, aby naše vlast byla vysávanou kolonií. Bojujeme za svobodu projevu i za svobodu po projevu. Přinášíme zprávy, informace, názory a myšlenky, kterých se mocní tohoto světa doslova bojí a nejraději by je před vám zatajili. Jsme nespravedlivě nálepkováni, je nám hrubě nadáváno, jsme ostrakizováni, fízlováni, zakazováni a cenzurováni. Žijeme jen díky vám, našim čtenářům. Děkujeme za vaši finanční pomoc, posílanou na konto zapsaného spolku Nová Republika
2300 736 297 / 2010
Myslím, že by namísto varovných slov úplně stačilo udělat totéž, třeba v Íránu. A to včetně umístění jaderných zbraní – tedy obrazově. To by byl najednou v NATO jekot, že?