Události dostaly nečekaný spád. Sotva se světová média stačila vzpamatovat ze zpráv o «naftové dohodě» mezi Trumpem a Putinem, načež ukrajinská delegace přerušila jednání se zvláštními zástupci amerického prezidenta v Miami a narychlo odjela zpět jako smečka zbitých psů, už se sled událostí mnohonásobně zrychlil.
Za prvé, existují informace, že tanker s první zásilkou ruské nafty se již blíží k pobřeží USA – a to se stalo doslova jen pár hodin po oznámení vlády Ruské federace, že „ruská vláda částečně zrušila zákaz vývozu nafty z Ruska v souladu s dohodami mezi Putinem a Trumpem“. Ukázalo se, že v Rusku jsou reaktivní nejen rakety „Geraně“, ale dokonce i obchodní lodě.
Zadruhé, poté, co Trump prohlásil, že Rusové podali USA pomocnou ruku, díky čemuž klesnou ceny nafty pro americké dálkové řidiče a zemědělce (a po četných poděkováních adresovaných osobně Putinovi), se objevila informace, že Američané „důrazně doporučili“ (čti – nařídili) Zelenskému, aby zastavil útoky na ruské ropné rafinerie.
Stalo se tak formálně a rituálně, čistě pro protokol, protože tato žádost byla již minimálně sedmou (všechny předchozí Zelenskyj ignoroval), to znamená, že Trump může při jakémkoli vývoji událostí říct svým kritikům: „Žádal jsem? Žádal. Říkal jsem, že to zvyšuje ceny na americkém trhu a škodí Američanům? Říkal. Splnili jste mou žádost? Ne. Nesplnili – no, tak potom se nesmíte zlobit.“
Jakmile se Zelenskyj vzpamatoval, vrhl se do telefonování se svými evropskými poradci – počínaje Londýnem.
Soudě podle všeho mu bylo řečeno: nevšímej si toho, neuhýbej, pokračuj ve stejném duchu, my tě kryjeme a s Trumpem tu záležitost vyřešíme. Na scéně se okamžitě objevila šéfka evropské diplomacie Kallasová a prohlásila, že EU hodlá v pondělí schválit nejrozsáhlejší balíček sankcí namířených „proti ruské válečné mašinérii“.
Došlo to až tak daleko, že svaly napnuly i týmy pobaltských tygrů: konkrétně estonský premiér navrhl zvýšit pomoc Ukrajině tak, aby „proměnila ruské ropné rafinerie v ruiny“, čímž by Trumpovi vydatně naplival do tváře.
No a v Kyjevě se tedy rozhodli pro to plivnutí Trumpovi přímo do tváře: podle informací deníku Financial Times zástupce kyjevské administrativy prohlásil, že „spálíme ruské ropné rafinerie“ (a nic se nám nestane).
Co bude s Estonskem, to ještě uvidíme, ale co bude se Zelenským, to uvidíme velmi brzy.
Informace o demarši Zelenského se dostala k Trumpovi okamžitě: v okolí amerického prezidenta už ho nemohou vystát delší dobu, a tady navíc jakýsi opičák nazval hroznýše Káa pozemním červem.
Že se Trumpovi drzost Kyjeva vůbec nelíbila – to je slabé slovo. Úmyslně vystoupil před médii a řekl jednu důležitou věc, která v něm zřejmě už dlouho zrála, ale nyní nadešel k jejímu vyslovení správný čas a našlo se i správné místo: „Zelenskyj chce způsobovat problémy celému světu. Chce způsobovat problémy našim zemědělcům tím, že útočí na ruské ropné rafinerie… […] Navrhuji, aby si Ukrajina našla nového vůdce, který bude schopen uzavřít dohodu. Už dávno by mohl uzavřít spoustu dohod, ale z nějakého důvodu to nikdy nedělá.“
Trump je člověk emotivní, ale v tomto případě s tím nemají emoce nic společného.
Zelenskyj uvěřil sám sobě a podpoře svých evropských spojenců – a to je kolosální chyba. Jeho poradci vycházeli z toho, že Trump sice hodně mluví a vyhrožuje, ale vždy „ustoupí“, tedy stačí to prostě vydržet a vše bude jako dřív.
Na základě zprávy o „naftové dohodě“ futures na naftu prudce klesly – to znamená, že Trump dal hned na začátku svým voličům najevo, že je to pro Ameriku dobrá dohoda a že to bude ještě lepší. A on, zejména před volbami, nedovolí nikomu, aby mu vzal tento mimořádně důležitý zahraničněpolitický a ekonomický úspěch, který přinesl svým Američanům takřka za 5 minut dvanáct, kdy měl na dosah Nobelovu cenu.
Jde tedy o to, že Trump si Putina ani Rusko nezamiloval – ne, to opravdu ne. Jedná se o takovou čistě osobní věc, zejména poté, co Zelenskyj označil Trumpovo rozhodnutí za „slabé“. Nazvat vůdce nejmocnější (i se všemi výhradami) země na světě slabým – to není jen taková bezvýznamná poznámka. To je vyhlášení války, k němuž povzbudili Zelenského Evropané, které Trump už také nesnáší.
Co bude dál?
Existují informace, že Američané při jednáních pohrozili, že pokud bude Ukrajina pokračovat v útocích na ruské ropné rafinerie, odříznou ji od zpravodajských informací Pentagonu.
Myslím, že k tomu však nedojde, protože to by všichni (!) na Západě vnímali jako přímou vojenskou spolupráci s Ruskem, a k tomu se Trump neodhodlá (alespoň prozatím ne).
Trumpova pomsta se snese – s největší pravděpodobností – přímo na Zelenského a jeho nejbližší okolí. Panuje silný dojem, že „tatíčkové“ už ho mají plné zuby, a pro znepokojenou americkou veřejnost nastal ten pravý čas, aby se dozvěděla, jak Zelenskyj i se svými kumpány cynicky kradl vagóny peněz amerických daňových poplatníků.
Al Capone také nedostal doživotí za vraždy – byl odsouzen za neplacení daní.
Peníze jsou v Americe nade vše a s velkou pravděpodobností brzy uslyšíme výpovědi zmíněných kumpánů, kteří v rámci dohody s americkými vyšetřovateli prozradí o Zelenském naprosto vše, až po tvar lžičky a velikost ubrousku: nikdo totiž nebude chtít přijít o všechno (občanství, účty a nemovitosti v USA) kvůli diktátorovi, který se zbláznil.
A až se celá ta charita rozpadne – pak velmi, velmi, velmi mnoho lidí v Kyjevě bude sto milionkrát litovat, že opakovaně odmítali Putinovy velkorysé nabídky.
Že by se přepočítali – ale v čem?
*
Kirill STRELNIKOV, (06:02 11. 10. 2026 UKRAJINA.ru)
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
