Nenávist je hrozná a zbytečná

Ruští sportovci se pomalu vracejí do sportovních klání a stále více unií a federací je přijímá zpět. Přesto řada lidí polemizuje o tom , jde li o vhodný krok. Je evidentní, že postupný návrat je logickým vyústěním změny chápání celého konfliktu na Ukrajině a jen zatvrzelí tupci vnímající pouze část celé problematiky stojí stále za odporem ke všemu, co ruské jest.

Nejdříve k samotným sportovcům. Jde o mladé lidi, kteří se narodili v zemi, kterou chtějí reprezentovat. To platí globálně. Samotní Rusové jsou převážně součástí hrdého národa. A čím větší je nenávist probouzená vůči němu, tím více je to stmeluje. Rusové jsou Slované a obývají pravděpodobně největší území na Zemi. Brání ho proti Anglosasům, Germánům, muslimům a z východu je ohrožovali různí Asiaté. Přesto se nikdy nevzdali a udrželi si svou rodnou zemi. V jejich hymně se hovoří o zemi táhnoucí se od severu k jižním mořím. A taková jejich země je. Drsná, bohatá a rozmanitá. Hrdost Rusů je tak oprávněná. A sportovci to dávají na odiv. V mnoha disciplínách patřili k světové špičce a kde se vrací, dokazují to opět.

Válka na Ukrajině je konfliktem se Západem. Trvá mnohem déle, než se uvádí. Za dobu existence Ruské federace stačili Američané napadnout několik států. Přesto jejich sportovci na akcích nikdy nechyběli. Dvojí metr, vytváření nenávisti a sankce či postupy směřující k vyloučení Rusů ze světového dění zkrachovaly, nicméně ve sportu zničily kariéru jedné celé generaci Rusů. Jejich návrat bude mnoha brutálními porážkami zbytku světa, ale tomu se nelze divit. Prostě se připravují a těší na návrat na kolbiště, kde se potkávají ti nejlepší. Možná i z toho plyne strach, protože si plno lidí vzpomíná na dominaci Rusů v mnoha disciplínách.

Podíváte li se na komentáře lidí pod příspěvky týkající se návratu ruských sportovců do soutěží, ta hysterie je často šílená. Probouzí ji lidé, jako je například Dominik Hašek. Puky otlučená bývalá legenda vytváří prostředí nenávisti a snaží se z toho politicky profitovat. Podobných hlupáků je mnohem více a je dobře, že jejich plácání už poslouchá stále méně lidí. Naštěstí po celou dobu zůstalo pár ruských hvězd ve svém prostředí, a přesto neztratily tvář. Příkladem je hokejista Ovečkin hlásící se vždy ke své zemi i přes vynikající kariéru v USA.

Nenávistné projevy mířící proti Rusům jsou často výplodem lidí plně podléhajících štvavé propagandě. Jistě, v paměti těch starších zůstávají vzpomínky na rok 1968, setrvání Sovětů u nás do konce socialismu, ale je třeba připomenout osvobození od nacistů a až později pochopenou nedůvěru komunistů ovlivněných tehdejším politbyrem k Západu. Můžeme mít na Sověty rozporuplné vzpomínky, připisovat jim zásluhy i přidávat záporné komentáře, ale je třeba si uvědomit historický kontext a také to, že Rusko není Sovětský svaz. I tato země prošla změnami a po odchodu některých svazových republik zůstal základ pohromadě a Rusové své bohaté území nenechali dále nadrobit a ovládnout západními konglomeráty. Na rozdíl od nás.

Návrat Rusů do soutěží tak považuji za správný krok a nenávistný odpor je jen ukázkou demence těch, kteří vůbec nepochopili dění na Ukrajině. Můžete vést spory, dohadovat se a domýšlet souvislosti, nicméně nepřítelem světa není Putin, ale hledejte ho v Londýně, v Bruselu, v Berlíně, v americkém Kongresu a výsledek západního snažení sedí v kyjevském bunkru. Za to mladí sportovci nemohou.

*

Jindřich Kulhavý