Musím říct, že Babišova myšlenka, se kterou chce vstoupit do druhého čtení zákona o koncesionářských poplatcích, se mi opravdu líbí. A dokonce velice! Kdo chce, ať platí dobrovolně, kdo nechce, platit nebude. Současně má být garantována určitá částka na fungování veřejnoprávních médií. No není to nádhera? Vždyť spokojení by měli být úplně všichni! A já už se nemůžu dočkat, kolik těch dnešních hlasitých obránců České televize a Českého rozhlasu, kteří tak statečně vykřikují na náměstích, se skutečně dobrovolně přihlásí k placení. Protože jedna věc je mávat transparentem, zachraňovat demokracii a druhá věc je každý měsíc otevřít vlastní peněženku.
A tady se dostáváme k jedné nesmírně zajímavé vlastnosti našeho milovaného ovcoidního národa. Dokud se po člověku chce, aby něco podporoval slovně, je hrdinů plné náměstí. Transparenty nad hlavou, hesla na rtech, odhodlání v očích a pocit, že právě zachraňují demokracii před samotným koncem světa. Stačí správně zvolená hesla, trocha emocí, pořádná dávka strachu a šikovně vytvořený dojem, že kdo nesouhlasí, je automaticky nepřítelem svobody. A stádečko poslušně nastoupí, protože přemýšlet vlastní hlavou je přece mnohem namáhavější než opakovat, co právě prohlásil oblíbený bača.
Manipulace totiž nemusí spočívat v tom, že lidem někdo přímo lže. Někdy úplně stačí předložit jim svět tak, aby existovaly pouze dvě možnosti. Buď podporuješ naše řešení, nebo jsi proti demokracii. Buď platíš povinné poplatky, nebo chceš zničit veřejnoprávní média. A že by snad mohl existovat i jiný způsob financování? Ale prosím vás, takové nebezpečné myšlenky přece nemůžeme našim ovečkám motat do hlavy! Ještě by si začaly klást otázky, a to by byla teprve katastrofa.
Přitom dobrovolnost je krásná věc. Dává člověku možnost ukázat, co skutečně považuje za důležité. Ne podle toho, co vykřikuje před kamerami, ale podle toho, co je ochoten podpořit ze svého. A právě proto by mě nesmírně zajímalo, kolik dnešních bojovníků za povinné koncesionářské poplatky by se po zavedení dobrovolnosti skutečně přihlásilo. Kolik by jich s hrdostí platilo dál a kolik by najednou objevilo kouzlo věty „já bych samozřejmě rád, ale momentálně se mi to nehodí“.
A aby bylo jasno, ovcoidní myšlení rozhodně není výsadou jedné politické strany. Ovce se najdou nalevo, napravo i uprostřed. Jen každé stádo má svého oblíbeného baču, jinou barvu transparentu a skálopevné přesvědčení, že právě ono jediné vlastní patent na pravdu. Největší problém totiž není v tom, že lidé mají různé názory. Problém nastává ve chvíli, kdy svůj názor přestanou vytvářet a začnou ho pouze přebírat. A ještě jsou na to náležitě pyšní!
Samozřejmě bch zachoval i sankce pro ty, kteří by na sebe dobrovolně převzali právně závaznou platební povinnost a potom ji neplnili. Přihlásil ses? Souhlasil jsi? Výborně, tak plať! Žádné výmluvy, žádné couvání. Ať má ta dobrovolná láska k veřejnoprávním médiím také nějakou odpovědnost.
A možná bychom se nakonec nestačili divit. Třeba by se přihlásily statisíce nadšených dobrovolníků a všichni kritici by museli smeknout. Anebo by se ukázalo, že nejhlasitější láska k veřejnoprávnosti končí přesně tam, kde začíná vlastní peněženka. A právě na to jsem opravdu zvědavý! Protože podporovat nějakou instituci z povinných příspěvků všech ostatních je jedna věc, ale dobrovolně jí každý měsíc posílat vlastní peníze, to už je úplně jiná disciplína.
Takže milí obránci veřejnoprávních médií, pokud tato změna projde, dostanete báječnou příležitost ukázat, jak vážně to se svou podporou myslíte. Nikdo vám nebude bránit platit, nikdo vám nebude bránit přispívat a nikdo vám nebude bránit být na svou podporu patřičně hrdí. Jen možná odpadne ta příjemná jistota, že stejnou povinnost musí mít úplně všichni.
A já? Já se budu královsky bavit. Ne proto, že bych někomu chtěl zakazovat podporovat Českou televizi nebo Český rozhlas, ale protože mě vždycky fascinovalo, jak rychle se dokážou velkolepé principy proměnit v drobné účetní komplikace, jakmile přijde řeč na vlastní peníze. A pokud se následně ozve kvikot a kňučení, bude to jen další připomínka, že někteří lidé milují svobodu volby především tehdy, když ostatní nemají na výběr.
*
Daniel Danndys Krajča, FB a Pravý Prostor
Také se pak může najít jedinec, třeba takový majitel hnojometného Seznamu a ten zaplatí více než štědře. Tyto, opravdu štědré dárce, bychom ale měli znát. protože ten kdo platí, ten rozhoduje. Česky řečeno, vlastní. A podle toho to pak vypadá.
Osobně jsem také zvědavý na konkrétní podobu návrhu, který A. Babiš signalizoval. Jen doufám, že si uvědomuje případné důsledky, kdyby se snažil z problému vycouvat…