Německý kancléř Friedrich Merz se spustil s příručkou Vyděračem snadno a rychle a začal na ostatních členských státech unie experimentovat s tím, jestli ji skutečně pochopil. A teď je na Andreji Babišovi, jak zareaguje. Sklapne podpatky a přepošle německý befel Aleně Schillerové?
Co se stalo. Německý kancléř Friedrich Merz oznámil, že začne trucovat a zablokuje schválení příštího unijního rozpočtu, pokud mu nebudeme po vůli a nezačneme sypat na Ukrajinu garance za půjčky, které nemají šanci být splacené. Garance jsme jako svrchovaný stát odmítli při hledání konsensu před pár měsíci. Spolu se Slováky a Maďary. A aby toho nebylo málo, Merz dočetl i do další kapitoly s názvem – Vem to šturmem všechno naráz – a přidal i výhrůžky stran emisních povolenek pro dopravu a domácnosti. A pokud do toho nepůjdou všichni, no tak začne dělat problémy. Nepustí ostatní se klouzat na klouzačce do ekonomického i politického bezvědomí.
Bude po našem, zní už zase z Německa. Kocovina historie je zpátky. Rozkazy z Německa. Kolik že to platil kníže Václav saskému králi Jindřichu Ptáčníkovi za mír, než mu bratr Boleslav u boleslavského kostela vysvětlil, co si o tom myslí? 500 hřiven stříbra a sto dvacet volů ročně. Dnes už do Berlína neženeme stáda dobytka – dnes po nás chtějí miliardové garance za cizí dluhy a likvidační emisní povolenky ETS 2. Princip výpalného za klid zbraní ale zůstává vlastně stejný.
To v rodném kraji Jánošíka na to koukají s velkou nelibostí. Andrej Babiš zajel s celou vládou na Slovensko a rokovalo se. Na tiskové konferenci pak přišla řeč na vyděračskou aférku ze strany německého kancléře. Slovenský premiér se příkladně rozkatil a pravil, že na válku na Ukrajině nedá ani cent a že má v unii jako premiér svrchované země stejné slovo jako Merz. A že i Fico umí vetovat, co jej jen napadne. U toho do mikrofonu řekl, že válka je strašná a naším jediným cílem by měl být mír. Zněl velmi přesvědčivě. A přesvědčeně.
Vedle něho stál Andrej Babiš a kroutily se mu palce v botách. Z výrazu se mu dalo číst, že tak bojovná rétorika mu není vlastní. On ve válce také nevidí budoucnost. Měla by skončit. Peníze by měly jít na obnovu Ukrajiny, ne na válčení. A že s Merzem, že s ním se musí domluvit za zavřenými dveřmi. Že to takhle přece nejde. Podle něho se to nějak ošéfuje v pátek v Dublinu, kde bude neformální sedánka Evropské rady. Jak na tiskovce řekl Babiš, Giorgia Meloniová, italská premiérka, chce otevřít otázku toho, proč EU není součástí rokování o míru, když Ukrajině všechno platí (v Abú Zabí v dohledné době zasedne USA, Čína a Rusko, EU není pozvána, nikoho nezajímá její názor. Ta ať jen platí). A zněl u toho nejistě. Znejistěně. Na vážkách. Nějak to ošéfujeme?
Friedrich Merz to vlastně dělá dobře. Podívejme se na to jeho očima. Německo finančně neuvěřitelně krvácí. Merz nekřičí z pozice síly, ale z čirého zoufalství. Německý hospodářský zázrak se sype pod rukama. Drahé energie vyhánějí fabriky do Číny a Ameriky, sociální systém praská ve švech a voliči houfně utíkají k opozici. Kancléř nutně potřebuje hodit účet za svou krachující politiku na krk někomu jinému. A kde jinde začít než u poslušných sousedů na východě, ze kterých si Berlín léta dělal levnou montovnu a odbytiště pro své experimenty.
Navíc Německo přejalo roli bidenovských USA a z velké části platí Ukrajině válčení. A je z toho unavené. To, co má jít na bobtnající sociální stát, jde na rakety a na zlatavé záchody. A Němci se ptají proč. A Němci ukazují, že jiní za ty půjčky Ukrajině ručit nemusí, protože prostě nechtějí. A proč by měli platit Němci, kterým se země propadá do nestability. To samé zní u emisních povolenek. Nějací Češi se chystají vyjednávat jejich zmírnění, snad se jim zachtělo i nějakých výjimek. Proč bychom to měli všechno platit my, Němci.
A pokud Merz neukáže zuby a nedonutí východní kolonie k poslušnosti, proč by měli být poslušní Němci samotní. Friedrich Merz musí ukázat, že Německo má když ne ve světě, tak, pro boha, aspoň v té Evropské unii ještě slovo. A když ne v celé unii, tak aspoň v jejích východních výspách. Bez toho by bylo Německo jen slaměný panák. A tak Merz musí zatlačit. Jde mu totiž fakticky o politické přežití jak jeho samotného, tak i politického směru, který zosobňuje. Spolu s neobolševiky ze Zelených a socialisty musí mezi Němci udržet vytyčený směr řízeného úpadku. Jinak si jej AfD v blížících se volbách namaže tak na chleba, až nestačí ani zaúpět. Friedrich Merz musí Němcům ukázat, že je tvrdý vyjednávač a že když on zadupe, na východě stáhneme půlky a splníme i to, co k nám přijde jen jako doporučení.
Kdyby byl v čele naší země Petr Fiala, nepochybuju, že by se ohnul. Ba co dím, ten by do jednání vcházel už preventivně v hlubokém předklonu. Hodnotovém, takže dokonale důstojném, samozřejmě. Ale Babiš? Chce mír, mluví o něm se zápalem. Ale když přijde na tvrdá slova, palce u nohou má zkroucené. Třeba je to dobře, Fico křičí už na tiskovce, těžko s ním pak vyjednávat, třeba pak za zavřenými dveřmi Babiš začne tvrdě vyjednávat a pošle Merze tam, kam patří, tedy za hranice za Aší. Jenže třeba také ne. Třeba ustoupí, bude hledat kompromisy, zabrousí do handlování, jehož výsledek bude, že se emisní povolenky sice posunou o rok, ale ručit za půjčky začneme.
Teď je důležité sledovat Babiše pod velkým drobnohledem. A tlačit na něj, aby neuhnul. Při migrační vlně v roce 2015 to ustál. Proti Německu, proti křiku celé západní části EU i domácích pátých kolon. A měl pravdu. Má ji i teď. Nechce financovat stvůru války, chce ji zastavit. Nechce krmit stvůru emisních povolenek, chce ji když ne zastavit, tak aspoň podstatně zmírnit. Jen nesmí ustoupit a vyhandlovat nám další éru v pozici německé kolonie. No, nemá to lehké, nemá.
*
Štěpán Cháb, Krajké Listy
Snímek je z bratislavské tiskovky obou premiérů – Babiše a Fice.
