Tak nám skončily mírové rozhovory v Abů Dhabí, které nebyly o tom, že se Rusové stáhnou z Ukrajiny, ale že se Ukrajinci stáhnou z Donbasu. To nejstřízlivější, co se o nich dá říct, je, že skončily bez výsledku. Banderovská klika chce bojovat dál, protože bez ohledu na stav Ukrajiny, válka pořád vydělává na další zlaté hajzlíky, protože pořád se ještě najdou evropští hejlové, kteří to platí. Američtí vyjednavači míří do Moskvy, aby se zeptali přímo Putina, co si o tom všem myslí a pak prý pojedou za Zelenským, toho času v Dublinu.
O evropské účasti se lakonicky vyjádřil hlavní ruský vyjednavač Medinský, který řekl, že Evropa žádné mírové návrhy nepřinesla, tak nebylo o čem diskutovat.
Čas pracuje pro Ukrajinu, říkali. Na Rusko dopadnou sankce, ty oslabí ekonomiku, mezitím jim dojde nafta, granáty, vojáci i jídlo, stačí jen vydržet nálety Kalibrů, Iskanderů, Onyxů a Orešniků. Ukrajina zvítězí, Rusko se rozpadne. A tak se už pátým rokem díváme, jak se fronta pomalu posouvá směrem k Dněpru, na dveře klepe finanční krize, kterou spustí předlužení Francie, plynové zásobníky jsou poloprázdné, nemine den, aby policie nerozkryla nějaké doupě ukrajinských podvodníků, co si narýžovali na sociálních dávkách… a celé to slavné vítězství korunovala právě ta současná jednání, kde všichni chtěli zastavit boje na linii fronty, jen Rusko to už nechce, protože vyhrává a čas pracuje spíš pro Putina než pro Zelenského. Když to Rusko ještě chtělo a my to navrhovali, byla to kolaborace s nepřítelem.
Po včerejšku bude Ukrajina zase v horší pozici a naše pravdomluvná mééédia to budou označovat za vítězství.
Ve stejné době Íránci rozdávají jodové tabletky obyvatelstvu, protože pevně počítají s jaderným úderem, v Hormuzu prý ve středu shořely další dva tankery a ceny ropy zase začaly růst, protože Trump přetal mluvit o konci války s ajatoláhy. V Polsku zároveň probíhá velké cvičení vojsk NATO nedaleko Kaliningradu a Rusové pravidelně a soustavně varují, aby se nikdo o nic nepokoušel. Jednotu a protiruské odhodlání poněkud narušuje polský prezident Nawrocki, který se postavil do čela milionového pochodu za záchranu vlasti. Ve Varšavě demonstruje proti vládě milion lidí, ovšem premiér Tusk prezidentkému ultimátu nevyhověl a v době vydání tohoto článku stále ještě neodstoupil. Ale nějakou blbost určitě udělá…
Česká republika se hentoho polského vojenského cvičení okatě a hlasitě neúčastní, místo toho jel Karel Havlíček na Ukrajinu s velkou podnikatelskou delegací. Podle mě to bude stejně úspěšný obchodní model, jaký předvedla Škodovka v Číně. Nejdřív se tam dlouho budou nalévat investice, pak přijde nějaký Lipavský, který to zničí jedním prohlášením a následovat bude ticho po pěšině. Ale to hlasité zdůrazňování, že v Polsku necvičíme a u ničeho nejsme, je mi tak podezřelé, že mám skoro chuť se vsadit, že se tam kolem Kaliningradu zřejmě má něco stát. Obzvlášť teď, když Tusk vidí, kolik Poláků si přeje, aby byl obviněn z vlastizrady a skončil v báni. Minule stačily baterky ruských pohraničníků, aby tam posílal speciální jednotky.
EU zase schválila rozmístění vojsk na Ukrajině… ale až po válce. A nikdo nezdůrazňoval jistý drobný detail, že EU žádná vojska nemá. Nad Litvou zase honily naše stíhačky jakýsi dron, který prý přiletěl z Běloruska, pak vletěl do Polska a pak se zase vrátil zpátky do Litvy. Raketa vystřelená za stíhačky dron minula a nadělala nějaké drobné kolaterální škody… Jediné, co je přesnější než nepřátelská raketa, je přátelská raketa.
U nás v Kotlince je ale všechno v nejlepším pořádku, protože presstitutky začaly řešit zdravé obědy ve školách. To byla včera zpráva dne. Plaga s Vojtěchem sice zachovali plnohodnotně inkluzi, ale zrušili závazná nutriční pravidla pro vaření ve školních jídelnách a změnili je na pouhé doporučení. Naše strážce hodnot a morálky to samozřejmě zvedlo ze židle, protože ztrácejí další věc, na které svými kontrolami rejžovaly neziskovky. Naštěstí, tento vesmírný problém se brzy vyřeší sám od sebe, protože i letos budeme mít další pokles porodnosti a nový rekord v počtu nenarozených dětí.
Milion chvilek už také odstranil z nabídky své předražené večerníčkovské čepice, takže pravdě a lásce nic nebrání, aby se sjela na Letné a tam v dešti a zimě provolávala slávu Rakušanovi s Grolichem. Minář už není šmejd co prodává hrnce, už je zase stejně pevně hodnotově ukotvený jako pan prezident, co přiletěl z Maroka, hodil lístek do urny a zase odletěl.
Vlastně, jeden problém máme. Principál Divadla na Jezerce, Jan Hrušínský, si postěžoval, že mu přišel stotisícový nedoplatek za elektřinu. Prý za to může určitě Babiš a rozhodně za to nemůže ani lipská burza, ani emisní povolenky, ani krize v Perském zálivu. Může za to Babiš a basta. Chudák Jeník v tom totiž neumí chodit. Nevzal si příklad z Bolka Polívky, který s brněnskou ODS obrazil celou předvolební kampaň a dostal za to pro své divadlo tolik dotací, že už ani nepotřebuje diváky. Hrušínský je s prominutím tak neschopný, že ani neumí podojit pražský erár a to už je co říct.
Jo a také se na burze nějak přestalo dařit Strnadově CSG. Firma prý zveřejní nepříliš dobré kvartální výsledky… Zřejmě už to nejsou jen Američané, kdo už nechtějí sypat peníze do černé díry na Ukrajině a tak už kšeft s granáty nekvete jako před rokem. To ale neznamená, že to všechno nezaplatí Němci a jejich lokajové. Babiš s Ficem sice poslali Merze s jeho nápadem, zablokovat unijní rozpočet, do brusele, ale myslím, že se tato odvaha ještě bude přehodnocovat. Merz se sice v Německu netěší kdovíjaké popularitě, ale pořád nám může pořádně zasolit.
Ale abych skončil pozitivně, nenechte si ujít přímý přenos České televize z oslav sedmnáctého listopadu. Bohužel neuvidíte, jak libtardi plivou na Babiše, protože ten bude v Izraeli kupovat Iron dome a neuvidíte tam ani Hřiba a další poslance, kteří sice Babiše kritizovali, že na Národní třídě na sebe nenechá plivat, ale sami letí na Tchajwan. Zato ale uvidíte komoušského lampasáka a kolem něj budou poskakovat stovky Večerníčků. Doufám, že z toho budou nějaké dobré fotky, protože tohle nám naše děti nikdy neuvěří.
Mám i druhé pozitivum. V sobotu se v Praze koná konzervativní konference SOSP, kde bude mít Institut českého venkova a naše vidlákovny také svoje zastoupení. Účast bude široká, celoevropská a pokud mohu posoudit, ani ztráta Orbána, ani ztráta Vučiče na tom nic nezměnila. Oni totiž vytvářeli organizace, které zpravidla přežijí své zakladatele a pokračují dál.
Pořád je za co bojovat a pořád máme spojence.
*
Daniel Sterzik – Vidlák, Litterate
