Slyšíte to ticho?

Včera večer měl v Evropském parlamentu proběhnout velký soud nad českou vládou. Aspoň tak si to představovala část české opozice, z jejíhož popudu se europoslanci zabývali údajným ohrožením nezávislosti České televize a Českého rozhlasu.

A jaký se měl stát zločin? Vláda chce zrušit povinné poplatky a platit veřejnoprávní média ze státního rozpočtu.

Představte si, jak by vypadalo dnešní ráno, kdyby eurokomisař včera prohlásil, že Česko porušuje evropské právo. Mimořádné vysílání, krizová studia a experti na konec demokracie v jednom kuse. Česká televize by možná kvůli tomu přerušila i StarDance.

Jenže nic takového se nestalo, eurokomisař Michael McGrath, irský liberál z politické rodiny Renew Europe, žádný odsuzující verdikt nevynesl, protože ani nemohl. Naopak připomněl, že evropský akt o svobodě médií nepředepisuje žádný konkrétní model financování. Žádný zákaz zrušení poplatků, žádný bruselský výprask.

Kdysi jezdili čeští komunisté do Moskvy žalovat, když se jim zdálo, že doma je někdo příliš samostatný. Dnes část české opozice žaluje v Bruselu. Jistě, Brusel není Moskva a Evropský parlament není politbyro. Ale ten politický reflex stojí za pozornost. Sice doma prohráli, ale tatíček venku to za ně má srovnat.

A právě tady je problém, který už dávno přesahuje televizní poplatky.

Někteří čeští politici jako by stále počítali s tím, že český občan má před zahraniční autoritou ať už z Moskvy nebo z Bruselu automaticky sklon sklopit hlavu. Že stačí zahraniční pokárání, stačí se zamračit, pohrozit hodnotami a všichni se poslušně seřadí. Jako by česká demokracie byla jen jakási okresní pobočka, jejíž rozhodnutí musí potvrdit nadřízený úřad.

Takové uvažování si zaslouží otevřenou kritiku, protože Česká republika není nesvéprávný žák, kterého je potřeba pravidelně posílat na kobereček. Je členským státem Evropské unie se stejnými právy a povinnostmi a tuhle otázku mají rozhodovat její demokraticky zvolené instituce.

A aby byla absurdita celé situace úplná, samotný Evropský parlament si nechal vypracovat studii Public Financing of News Media in the EU, která konstatuje, že přechod od koncesionářských poplatků k financování z veřejných rozpočtů se stal nejčastějším typem reformy financování veřejnoprávních médií v EU.

Přesto se Komsomolci Gregorová, Nerudová, Farský, Niedermeyer, Kolář a Zdechovský rozhodli přenést domácí politický spor do Evropského parlamentu jako by české volby byly pouze prvním kolem a odvolací soud sídlil v Bruselu.

Když poplatky rušila Francie, Dánsko nebo Slovensko, nebyl z toho žádný bruselský soud nad demokracií, ale když totéž plánuje česká vláda, někteří naši Eurokomsomolci vykřikují něco o ohrožení právního státu a žádají Brusel aby zasáhl proti té „nesprávné demokracii.“

Tihle političtí Komsomolci by si ale měli konečně uvědomit jednu věc. Evropské instituce nejsou jejich soukromá disciplinární komise a česká veřejnost nejsou neposlušní školáci, na které stačí udělat bruselské bububu.

Pokud se novodobým Komsomolcům nelíbí politika demokraticky zvolené většiny, ať s ní bojují v demokratické soutěži. Ale ať si nepletou Evropskou komisi s rodičovským sdružením, kam se chodí žalovat na neposlušné spolužáky.

Takže ještě jednou. Slyšíte to ticho?

*

Pavel Šik, FB a Pravý Prostor