Výročí sto třicáté první, nedožitých narozenin generála a prezidenta Ludvíka Svobody
KRÉDO : Nikdy nezapomeňte, jak snadno jsme svou svobodu ztratili, a za jakých nesmírných obětí jsme ji museli znovu dobývat zpět ! ! !
Když kamarád vyfotografoval letos začátkem listopadu čerstvé věnce a kytice na hrobu rodiny Svobodových na hřbitově v Kroměříži a ty snímky mi poslal, udělal jsem to, co jsem považoval za povinnost. Nejen pro to, že kamarád je členem Společnosti Ludvíka Svobody, ale i proto, že jsem s panem generálem a později prezidentem Československa, měl čest se dvakrát setkat a krátce i mluvit. Ostatně je na tomto blogu, nemýlím-li se, několik článků, ve kterých jsou tyto okolnosti zaznamenány.
A nejen to, osudy pana a později i soudruha generála i prezidenta popisovány i co se týkalo osudů našeho státu v dobách lepších, horších i velmi zlých. Tedy okupace, osvobození, výstavby přehrad, elektráren, bytů i armády s dostatečnou výzbrojí i stavem mužstva na tehdy současnou dobu i mezinárodní situaci. Zdůrazňuji TEHDY.
Osudy pana Ludvíka Svobody jsou dostatečně veřejností známy z historických záznamů i z několika knih L. S. napsaných, i populárních filmů i týdenníkú o válečných i poválečných dobách.
Legie protirakouské v Rusku za první světové války a služba v nich, i služba v československé armádě za první republiky. Velení v polských Malých Bronowicích těm vlastencům, kteří odešli z Němci okupované vlasti, aby jí vrátili ztracenou svobodu v nově vytvářených – nyní už ne proti Rakousko- Uhersku, nýbrž proti nacistickému Německu.
Generál Ludvík Svoboda u obnoveného československého hraničního sloupu po bitvě v Dukelském průsmyku (říjen 1944)
Peripetie o vytváření našeho vojenského korpusu v zahraničí – přes Buzuluk, nábory v sovětských pracovních trestaneckých gulazích i na již vojensky osvobozených územích Volyně na již Ukrajinské SSR mezi českými dávnými osadníky za ruského Samoděržaví kdysi v osmnáctém století i mezi Rusíny v kdysi podkarpatské Rusi, součástí dříve ČSR a také po velmi krvavém dobývání Slovenska přes Dukelský průsmyk.
A nezapomínáme i na české bojovníky v britském letectvu RAF, ani na ty u Tobruku a kde všude se Češi i Slováci zapojili do protinacistického boje. Připomínáme si s úctou i domácí frontu s mnoha tisíci popravených v Heidrychiádě i vojensky řečeno – padlé vězně v německých koncentrácích i na nacistických esesáckých pochodech smrti při jejich útěku před Rudou armádou.
A nezapomeňme i na to, že mezi padlými bojovníky, byl i jediný syn generálův – Mirek, umučený v koncentráku Němci. Žena i dcera se zachránily u dobrých lidí kdesi na vesnici na Moravě.
Dukla byla vynucená bitva, na pomoc Slovenskému národnímu – povstání, které pro zradu slovenských velitelů východního okruhu a obsazení Dukelského průsmyku Němci, byla tato operace vítězně zrealizovaná – ale padlo jenom tam asi 70 tisíc Sovětů a asi 6 tisíc našich Čechoslováků. ČEST JEJICH PAMÁTCE. Nikdy nesmíme a nesmíte, čeští vlastenci, toto zapomínat !!! Viz krédo nahoře. Sovětský štáb měl tehdy v úmyslu svádět tankové bitvy na rovinách Polska a Německa a ne v Karpatských horách, kde se sváděly bitvy pěchotními zbraněmi, jako za první světové. Tank, i T- 34 v horském průsmyku v podzimním bahně byl velmi málo účinný.
Čechoslováků u Kyjeva i Charkova a na Dukle doslova, protože i Rusínů i těch Čechů z Volyně i těch vyreklamovaných tehdy ještě plukovníkem Svobodou z gulagů i jiných sovětských věznic. Za války je každá ochotná i třeba neochotná ruka – noha potřebná. Pozorujete to také i dnes tu i tam?? Jenže tehdy šlo o zcela jinou situaci i dobu.
A ještě k těm fotografiím. Slovenští přátelé nezapomněli a co představitelé toho vele- demokratického ČESKA? Zatím tam od nich cokoli chybí.
Místní občané města nezapomněli, nemýlí-li se můj zrak. Snad do toho 25. listopadu 2026 se někdo z toho oficiálního Česka – naprosto neadekvátní název, vzpamatuje. Jak nádherně zněl název Československo a jaký velký měl tento stát kredit mezinárodní. Dnes? Nula v jistém otvoru Brusele. Ať si maistream, neboli hlavní proud i ČT s Českým rozhlasem blábolí cokoliv.
*
Geordyn, Kosa Zostra
