Podle historika Ivo Šebestíka demonstrace Milionů chvilek proti zrušení poplatků za veřejnoprávní média je snahou o svržení vlády Babiše. „Návrat opozice by ČR zavedl na stranu nejmilitarističtějších kruhů EU/NATO,“ varoval. Vysvětlil pro neČT24, proč to nemá podobnost s událostmi z roku 1989.
Pane docente, v nedávné publikaci jste označil demonstraci proti zrušení koncesionářských poplatků, svolávanou na 15. listopadu, za teatrální manifestaci. Proč podle Vás tento boj „za svobodu a demokracii“ má falešnou příchuť?
Nejde vůbec o boj lidu za svobodu a demokracii, spíše naopak je to organizované a dobře financované pozdvižení proti obojímu. Komentáře na skutečně nezávislých médiích už po představení Miliónu chvilek na Staroměstském náměstí v Praze zcela správě vyhodnotily tyto aktivity jako snahu o svržení vlády Andreje Babiše a navrácení plného kursu vlády předchozí, Fialovy s Petrem Pavlem na Hradě. „Theatrum“ takového počínání spočívá ve snaze vyvolat v české společnosti neoprávněný dojem, že celá veřejnost je kursem stávající vlády nespokojena, takže je třeba vládu svrhnout a povolat zpět demoliční partu, která je momentálně v opozici a výsledky posledních parlamentních voleb, jako správná „bojovnice za demokracii“ nehodlá respektovat. A to se pochopitelně nechce domoci svých cílů legitimním způsobem, tedy stávající vládu přemoci lepším programem, moudřejšími a bezpečnějšími vizemi, ale prostě úplně primitivně ji svrhnout a otevřít dveře tomu úplně nejnebezpečnějšímu, co se v zemích EU už nějakou dobu prosazuje. Na domácí úrovni se jedná pouze o starý mírně inovovaný program „Antibabiš“, s jakým strany současné opozice a jejich příznivci včetně těch najímaných ad hoc na výtržnosti, provokace, demonstrace a podobně bohatě vystačí. Někdy i početný kompars představují nejčastěji lidé, kterým pouze chybí informace o tom, co je skutečným cílem těchto „bojů za svobodu, demokracii a za „nezávislá média“.

Co sleduje opozice pomocí vyostřování společenské nálady kvůli všednímu tématu financování veřejnoprávních médií? Nejedná se podle Vás spíše o zneužívání události sametové revoluce ve prospěch bezplatné reklamy pro opozici?
Financování takzvaných médií veřejné služby, tedy České televize a Českého rozhlasu, organizátory těchto nepokojů v ulicích Prahy, případně i jiných měst ČR, samozřejmě netrápí. Převodem pod státní rozpočet obě média o peníze občanů nepřijdou. Možná ve svých rozpočtech ztratí nějaké procento, ale o to tak moc nejde. Pokud u zaměstnanců a také početné armády externích spolupracovníků těchto médií vzniká převodem od poplatků pod státní rozpočet nějaký problém, pak jedině v tom, že hospodaření těchto médií se dostane pod kontrolu, takže budou asi muset platit nějaká pravidla. Aspoň v to můžeme doufat.
Ona vámi zmíněná opozice, pro kterou Milión chvilek pracuje, by si nejspíš přála vyvolat v zemi opravdový neklid a třeba ji i dovést k převratu. K jakémusi malému českému „euromajdanu“. Nicméně, takovéto násilné krvavé převraty nemáme my, Češi v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, naštěstí, v národní mentalitě. V přelomových okamžicích dějin si raději počkáme, jak to dopadne jinde, a když to vypadá, že bezpečně, tak „hurá na to“. Naposledy jsme se ocitli v přední linii evropských dějin zřejmě v roce 1618, kdy jsme v Praze vyhozením tří věrných služebníků habsburského císaře z oken Hradu zahájili třicetiletou válku. Ale hlavní věc v této naší aktuální situaci spočívá v něčem jiném. Stále více lidí si v České republice uvědomuje, a doufejme, že to tak bude i nadále, že pro menší členské státy EU nacházející se ve Střední a Jihovýchodní Evropě je nejrozumnější cestou co nejrychleji se vyvázat z moci právě těch struktur v EU/NATO, k jejichž ještě více rizikovým službám chce onen Milión chvilek Čechy svým vyvoláváním nepokojů zase stáhnout. Tyto akce Miliónu chvilek směřují přesně proti zárodkům ozdravného procesu, jaké se začínají objevovat v některých zemích EU, a také v doposud nejskromnější podobě i v ČR. Milión chvilek a jeho podporovatelé z opozice, která v ČR hájí zájmy tvrdého imperiálního jádra Západu, směřují račím krokem nazpátek. Od prvních paprsků světla zpátky do nejhlubší tmy. Babišova vláda má spoustu nedostatků a nesplněných restů, lavíruje, neprojevuje příliš odvahy vůči EK, zůstává stát uprostřed cesty a podobně, ale pro osud země a národa přesto představuje rozhodně menší nebezpečí než ti lidé, které by demonstrující aktivisté viděli nejraději u moci.

Jak vnímáte podporu veřejnoprávních médií ze strany studentů, kteří většinou ani nejsou odběrateli jejich služeb ani cílovou skupinou těchto médií?
Velmi mnohé školy, střední i vysoké, přijímají různé výchovné a metodické programy z „balíčků“ EU, které se, bohužel, starají o to, aby mladá generace nepochopila, uprostřed jak nebezpečného vývojovém procesu se západní svět ve skutečnosti nachází. No a do základních škol pronikají zase aktivisté s týmž ideovým vybavením, jaké mají ony metodické programy z EU. Ohromně nekritická elitářská westernizace ovládla už i velmi mnoho pedagogů. Domnívají se, že Západ je už samotnou svojí podstatou tak hodnotný, že vše, co činí, je vždy osázeno dobrými úmysly. Díky tomu, že velmi mnoho lidí tyto „dobré úmysly“ v žádném případě nehodlá studovat, potom zůstává ušlechtilá tvář Západu alespoň pro ně zachována. Navenek to vypadá, že se mnohé výchovné instituce (naštěstí ne všechny) snaží dát žákům a studentům materiál k utvoření vlastního světového názoru a EU jim v tom altruisticky pomáhá. Opak je ale pravdou.
Mladí lidé byli vždy nastavení kriticky vůči světu, ve kterém byli vychováváni, takže většinou dospívali ke vzdoru vůči otcům. Nicméně, asi nikdy v dějinách se nestalo, aby se právě mladá, přirozeně revoltující generace, stala obráncem existujícího systému. Aby si přála, aby byl existující systém ještě horší, než je a považovala to za pokrok. Na našem příkladu, kdy studenti podporují takzvané „chvilkaře“, tedy současnou opozici a s ní Evropskou komisi a vysoce agresívní hluboký stát ve Washingtonu, ale můžeme studovat vskutku pozoruhodný úkaz. Těmto mladým demonstrujícím je skutečně nabízena revolta, jakou mládí žádá a potřebuje, ale paradoxně se jedná o revoltu proti revoltě. O zpátečnickou revoltu proti procesu, který by naopak měl zemi a s ní možná i celou EU posunout dál, zcela jistě k větší prosperitě, a hlavně k míru a bezpečí. Studenti tedy revoltují, jak je mládí třeba, ale revoltují sami proti sobě, proti své budoucnosti, proti své zemi a také proti míru a bezpečí. Opravdu nebezpečný paradox!
Vláda podle zpráv už počítá s možností, že by místo příspěvku ze státního rozpočtu byla média placena podílem z vybraných daní podle stanoveného koeficientu. Částku, kterou média dostanou, by politici nemuseli každoročně schvalovat, zároveň by se průběžně valorizovala. Je to ústupek vůči protestujícím?
Takzvaná veřejnoprávní média žijí v rajském prostředí úplně mimo složitosti a nástrahy trhu a v podstatě nezávisle na sledovanosti a poslechovosti adresátů svých programů. Je to luxus. Například rozpočet České televize představuje polovinu rozpočtu třetího největšího města republiky, tedy Ostravy. Bída tedy na Kavčí hory rozhodně nedoléhá a ani podle plánů Babišovy vlády nebudou „Kavky“ třít bídu s nouzí. Podle mého názoru se kvalita především zpravodajství a publicistiky u ČT a Českého rozhlasu změnami ve financování nezmění. Pokud se především v redakcích zpravodajství a publicistiky nevymění kompletně tým zaměstnanců, k žádné viditelné změně nedojde. Divák ani posluchač skoro nic nepoznají. Chirurg někdy musí uříznout pacientovi nohu, když už léky, mastičky, ani radikálnější léčebné metody nepomohou. To, co ve své chronické opatrnosti podniká Andrej Babiš s oběma médii veřejné medvědí služby, nesměřuje k jádru problému. Je to přesně podle hesla, aby se „vlk předvolebního slibu voličům nažral a veřejnoprávní koza zůstala celá“.
Mohly by být současné protesty proti zrušení poplatků za média pokusem o svržení demokraticky zvolené vlády a způsobit v zemi stejný zlom jako protesty v roce 1989?
Tak toto je zbožné přání osob, které stojí za Miliónem chvilek, a které samozřejmě směřují Českou republiku k tomu, aby se angažovala co nejaktivněji přesně v těch plánech Evropské komise a západních militaristů, které mohou velmi snadno, a hlavně rychle dostat celou naši zemi do neštěstí. V podstatě jí mohou úplně zničit budoucnost. Motorem těchto strategií jsou vládnoucí kruhy v zemích evropského Západu, tedy přesně ti lidé, kteří přivedli celou Evropskou unii do těžkých problémů, místy už skoro k proměně v kalifáty, a de facto na trajektorii směřující k rozpadu. Kromě vyvolání zkázy u těchto kruhů opravdu není jiných dovedností.
Výše zmíněný teatrální charakter těchto zdánlivě lidových protestů se nesporně zakládá na pokusu připodobnit současné manifestanty k lidem, kteří 17. listopadu 1989 demonstrovali na Národní třídě v Praze, a tím dodat organizované a bohatě dotované frašce revolučního étosu. Odtud také volba zintenzívnění těchto akcí právě v listopadu. Žádná podoba ani žádné souvislosti s tím, co bylo před 37 lety, zde neexistují. Je to úplně jiný příběh. Milión chvilek a lidé a kruhy, které stojí za organizací těchto nepokojů, rozhodně nemají síly k provedení státního převratu. Naštěstí! Hlavně nemají masovou podporu obyvatelstva. ČR má skoro 11 miliónů obyvatel, manifestací spojených s turismem po Praze se účastní desítky tisíc lidí, výjimečně se podaří dostat na Letenskou pláň lidí více. A to se těchto organizovaných akcí nepochybně účastní také migranti z Ukrajiny, neboť návrat opozice „do pozice“ by ČR zavedl na stranu nejmilitarističtějších kruhů EU/NATO a učinil z ní přednostní cíl pro ruské rakety. Kdo dokáže odolat touze umírat pod tíhou železobetonových bloků zříceného výškového domu někde na sídlišti, snadno předvídatelný výsledek dalších provokací Ruska, ten na demonstrace tohoto druhu organizované údajně „na obranu nezávislosti médií“ určitě nepůjde.
Děkujeme za rozhovor!
*
Ivo Šebestík, neČZ24

