Rumburk se v rámci ČR umístil na třetím nejhorším místě v hodnocení kvality života v obcích s rozšířenou působností. Kousek před ním se objevil sousední Varnsdorf. A dvě příčky před Varnsdorfem se umístil Děčín. Toliko k našemu okresu. Navíc podle rumburského zastupitele Jánského hrozí Rumburku otevření obchodu s psychomodulačními látkami. To asi aby se tu žilo lépe.
Rumburk mám rád. Je to „mé město“, tedy město, kde mám „moje“ knihkupectví, kde jsem chodil do lidovky a do stejné lidovky tahám i vlastní potomky. Mají tam dobré „fóčko“, žánrově trochu upadající knihovnu. Rumburk má své vrtochy. Někdy jeho ulicemi brázdí na pohled samí inteligentní lidé. Další den získáte pocit, že se brány nápravného zařízení otevřely a do ulic se vypustilo to nejhorší, co je k mání. Snad podle termínu výplaty dávek, nevím, nezjišťuju.
Letos Rumburk skončil v žebříčku v hodnocení kvality života na třetím nejhorším místě. Není to tím, že je to ghetto. Rumburk je moc pěkné město. Na pohled fungující, žijící, neumírající (jako vedlejší Šluknov, kde snad ze zoufalství do toho umírání vystavěli rozhlednu… pomohlo to, pane starosto? Už Šluknov ožil, nebo je to stále ten chcíplý nežit, kterým se člověk snaží jen rychle projet?). Jenže, jak vychází z hodnocení kvality života, je to město bez práce, s dluhy, a tedy město, které opouští mladí lidé, jejichž cílem je krom zoufalství zažít i něco víc. A tak Rumburku hrozí šluknovizace. Vyprázdnění. Ti zoufalí zůstanou, protože nemají na to zmizet. Ostatní prchnou.
A ten rozpad je patrný v boření místní nemocnice. Zůstalo jen torzo zdravotní péče a i to se očesává. Přes odpor místních, kteří proti ničení nemocnice sepsali petici a doufají, že tím donutí lékaře, aby se do Rumburka, tedy do města budoucího úpadku, sestěhovali. Proč by tu někdo chtěl žít svůj život? V Rumburku? V malebném, moc příjemném, ale třetím nejhorším městě České republiky? Zachrání něco takového petice?
A ne, není to jen problém Rumburka, ale obecně pohraničí. Za hraniční čárou v Dolní Poustevně je německé město Sebnitz. Moc pěkné město. Na první pohled. Ale při druhém pohledu jdou vidět opouštěné výlohy, chátrající domy bez obyvatel. U nás v pohraničí táhnou i zvěsti o tamní nemocnici (o které se občas mluví jako o alternativě, pokud by se rumburská nemocnice při nezájmu kraje i ministerstva zbortila – přeshraniční zdravotnická spolupráce). Jenže o sebnitzské nemocnici táhnou krajem vlastně podobné zvěsti, jako o té rumburské. Chybí lékaři, personál, pracují tam cizinci, kteří svěřenému nerozumí, stejně jako nerozumí pacientům. Ostatně, když jsem před lety polehával v rumburské nemocnici, lékař tam byl na celé oddělení jediný, a to vietnamské národnosti a bez znalosti jediného českého slova. Bylo to trochu zvláštní.
Dá se úpadku zabránit? Jak? Chybí místní patriotismus. Chybí i politická vůle dělat věci jinak. Jedeme jen v udržovacím procesu. Rozhledna Šluknov před vylidněním nezachrání, přesto se do ní nasypaly miliony korun. Protože prostě ano. Někomu to dávalo smysl, ač to jakýkoliv smysl postrádalo. Snad předstírání péče u rozvojových fondů pro venkov. Sypeme tam miliony, takže pomáháme. Že ty miliony jdou do absurdit typu rozhledna už je vedlejší.
To je těch našich 37 let kapitalismu. Kapitalismus vytváří problém podobný rakovině. Hromadí živiny v nádorech a tím oslabuje celek. Nepřemýšlí, jak věci zlepšit, ale jak na nich vytěžit maximum možného. Nyní jsme ve stavu rumburského úpadku, tak dodá jakési cannabis shopy. „V centru města má vzniknout místo (místa?), kde si budete moct koupit psychomodulační látky,“ napsal na FB stránku Náš Rumburk místní zastupitel Vojtěch Jánský. Dovést už tak zbídačenému městu drogy na hranici legality a rozšiřovat tak mezi mladé další dimenzi zmaru. V Praze táhnou zkazky o tom, že v cannabis shopech si nakupují turisté a pak jich část odváží sanitka, protože jim v obchodech prodali to, co tam prodávají. A oni to spolykali. To samé se odveze na sever, kde je to se zdravotnictvím všelijaké. Jánský slibuje, že to nedopustí, že na začátku ledna protlačí v zastupitelstvu vyhlášku, která podobné obchody ve městě zakáže. Snad ano.
A dál? Dál nic. Opravit chodník. Udržovat pořádek. Uklízet na pracáku, vyplácet dávky. A snažit se to přežít do dalšího volebního období nebo dalšího desetiletí. Jenže…
Před deseti lety Šluknov ještě žil. I to knihkupectví v něm bylo. Dnes je to mrtvé město. Kdysi příjemně obydlená pěší zóna teď zeje prázdnotou, krášlí ji jen dvě naprosto toxické herny. Mrtvé město s epesní rozhlednou. Kde bude za deset let Rumburk? V tomtéž mrtvém bodě? Po něm padne Varnsdorf? Děčín, který se za posledních dvacet let z malebného městečka stal trochu městem hrůzy? Za deset let z něj bude město hrůzy a děsu? Po nás potopa by přece neměl být náš cíl. Jenže to tak vypadá. Holt, kapitalismus, který pracuje na principu rakoviny.
*
Štěpán Cháb, Krajské Listy

