26. listopadu 2013: Smyslem je zastávat úřady
25. listopadu 2013: Odporná hra na bezdomovce
22. listopadu 2013: Levice v médiích jako fíkový list
21. listopadu 2013: Vtip týdne: Církve se vzdají majetku
20. listopadu 2013: Svobodní a nezávislí cenzoři
19. listopadu 2013: Protonové centrum a trestní stíhání
17. listopadu 2013: Sbírky pro chudé a vítězství svobody a demokracie
16. lispotadu 2013: Letošní oslavy Velké sametové
15. listopadu 2013: Slušný člověk zase vypadá jako blbec
14. listopadu 2013: Příliš dlouhý tunel “církevních restitucí”
13. listopadu 2013: Jak neprodávat stodolu
12. listopadu 2013: Proč je David Rath politický vězeň?
11. listopadu 2013: Trochu křesel, 100% odpovědnosti, žádná moc
26. listopadu 2013:
Smyslem je zastávat úřady
Vývoj povolebních vyjednávání dává tušit, co je motivem stran při přípravě koalice. Babišova ANO hájí zájmy velkopodnikatelů a připravuje se na předčasné volby. Prioritou je nízká úroveň korporátních daní a líbivá gesta symbolizující snahu bojovat proti zlořádům a za všeobecný pokrok. Proto hodlá rozhodovat, nehodlá viditelně nést hlavní odpovědnost. Bělobrádkovi lidovci zaštiťují “konzervativní hodnoty” zosobněné přechodem od státních nárokových služeb k charitě. Sobotka a spol. jsou ochotni nést odpovědnost a vzdát se moci a programu a s nimi i budoucnosti ČSSD výměnou za úřady. Vstřícný ústup z pozic jde tak daleko, že negativní lustraci nebudou žádat od místopředsedy společné vlády.
25. listopadu 2013:
Odporná hra na bezdomovce
Na sklonku minulého týdne se skupinky pozérů ucházely o zájem kamer, mikrofonů a diktafonů hrou na bezdomovce na jednu noc. Prý jaké to je spát na zemi za listopadové noci. Umytí a dosyta najedení se nacpali do čistých tlustých svetrů a lehli si na turistické karimatky v mrazuvzdorných spacích pytlích. Je to ovšem něco jiného než žít bez práce, bydlení a naděje, bez majetku, bez zájmů médií a v opovržení. Není to “životní styl” nebo póza a vytržení z nudy. Navíc je kladena jen otázka “jak” žijí a ne “proč” tak musejí žít a co udělat pro to, aby nemuseli.
22. listopadu 2013:
Levice v médiích jako fíkový list
V mainstreamových (tedy pravicových) médiích se řídce leč stále častěji objevuje pozoruhodný jev. Občas je umožněn výskyt levicového intelektuála. Byl jsem skeptickým novinářem poučen, že jde o fíkový list. To jistě, ale už samotná potřeba fíkových listů je důkazem, že je důvod aspoň trochu zakrývat nahotu. Čím bude nahota odpudivější, tím více bude třeba fíkových listů. Názorovou pluralitu nelze vnutit soukromým a soukromně zneužívaným médiím. Lze ji ovšem neumožnit, jak je dosud zvykem. Domnívám se, že postupem času to bude stále obtížnější za současného tvrzení, že máme demokracii. Nebo to bude snadné a režim se za demokracii nebude moci převlékat.
21. listopadu 2013:
Vtip týdne: Církve se vzdají majetku
Katolická církev byla proslulá honbou za majetkem už ve středověku. Majetek dává moc a moc usnadňuje vymáhání majetku. Od roku 1989 dramaticky ubylo věřících. Církev je nutně potřebuje a majetek umožňuje korupci, protože je co nabídnout. Ovečky budou přitaženy zpět neboť věřit bude zase výhodnější. To co přitáhlo postupně 2 milióny občanů do KSČ také nebyla víra ve správnost myšlenek, ale vábení vlivu a příslib kariéry. Pro stranu KDU-ČSL je problém “restitucí” vyřešen. Od voličů ČSSD se očekává, že uvěří, že se církve budou ochotny vzdát majetku. Vyjednavači ČSSD inteligenci svých voličů zřejmě podceňují.
20. listopadu 2013:
Svobodní a nezávislí cenzoři
Dojímá mě, jak se mainstreamoví (= pravicoví) novináři zaštiťují nezávislostí a svobodou. Například bývalý šéfredaktor MfDnes pan Čásenský v televizním Hyde parku. Snaží se nám namluvit, že je někdo platí, aby svobodně vyjadřovali svoje názory a objektivně zprostředkovávali informace. Tají nám, co majitelé, šéfredaktoři a velcí inzerenti nezávisle vybírají. Totiž redaktory a to podle názorů, ke kterým jsou ochotni. “Etická” desatera profesionálních manipulátorů to nezachrání. Redaktoři také vybírají, co si rozhodně nemáme přečíst, poslechnout a uvidět. Tomu se říká cenzura. Ta je samozřejmě svobodná a nezávislá bez státního úřadu, jaký existoval za Rakouska, za I. republiky i před velkou sametovou.
19. listopadu 2013:
Protonové centrum a trestní stíhání
Podle zdroje v Policii ČR byl kvůli smlouvě o smlouvě budoucí s Protonovým centrem obviněn někdejší nucený správce VZP MUDr. Antonín Pečenka. Soukromé podnikání má za cíl zisk. Nic proti tomu. Zde ale vzniká motivace k pozoruhodné cenotvorbě a k měkké regulaci podmínek, kdy je možné výkon vykázat. Nejistota je na straně nemocného, poskytovatele i plátce. Pravděpodobnost, že vstřícnost k vysokým cenám a stanovení měkkých limitů má nečisté motivy je vysoká. Schopnost poskytovat “výkony” je větší než možnost je hradit. Je téměř nemožné dostatečně objektivně určit, kdy je péče neúčelná, nahraditelná nebo nadbytečná. Problém je v samotném výkonovém systému úhrad.
I. D.
17. listopadu 2013:
Sbírky pro chudé a vítězství svobody a demokracie
Těžko říci, zda šlo o perverzní záměr nebo nahodilou souvislost, že právě v předvečer oslav vítězství nad komunismem se v hypermarketech konala sbírka potravin pro chudé. Organizovala ji Česká federace potravinových bank, Katolická charita, Armáda spásy a o.s. Byznys pro společnost. Ta konstatuje, že “téměř desetina Čechů nemá prostředky na nákup potřebných potravin”. Skutečnost, že milión “Čechů” je ohroženo hladem je krásnou bilancí 24 let budování kapitalismu. Možná že k 30. výročí to už budou dva milióny. Je dobré si na to vzpomenout radostně a s vděčností v den výročí 17. listopadu. Kritika tohoto stavu by oporám režimu zaváněla extremismem.
I. D.
16. lispotadu 2013:
Ivan David: Letošní oslavy Velké sametové
Připomínání událostí 17. listopadu 1989 se z roku na rok mění. Stále skromněji jsou připomínány oficielně a poněkud výrazněji neoficielně a to zejména skupinami, které nepochybně monitoruje příslušný orgán v rámci sledování tzv. extremismu. Za extremismus je prozatím pokládán verbální odpor proti „establišmentu“, protože k účinnému, nebo dokonce ozbrojenému nedochází. K evidenci osob postrádajících nadšení pro stávající režim zatím také ne. V minulých letech byla nespokojenost dávána najevo silněji než dnes, protože se to jeví jako marné a lidé si zvykají. Otázkou zůstává, kdy organizovaná skupina přijde s řešením toho, co Babiš a Okamura nazývají „bordelem“. Letos to nebude.
15. listopadu 2013:
Ivan David: Slušný člověk zase vypadá jako blbec
Cítím atmosféru roku 1988. Nebo roku 1967. Vládnoucí struktury drží moc, ale ztratily autoritu . Nepředpokládá se, že by mohly přinést jakékoli, neřku-li přijatelné řešení. Cokoli zní jako fráze maskující cynismus. Je nemožné být kacíř, říci něco šokujícího. Lidé poztráceli víru nebo si přiznávají, že byla falešná. Hospodářství stagnuje a lidé hledají únik. Mají dost možností. Mohou cestovat, mohou fetovat. Je cítit bezperspektivnost, nemluví se o budoucnosti. Dnes se toho dá víc koupit, skoro cokoli. Pomoc se nedá čekat odnikud. Na konci osmdesátých let řekl Dr. Plzák v kroužku kolegů: “Společnost je zřejmě nezdravá, slušný člověk vypadá jako blbec. “
14. listopadu 2013:
Ivan David: Příliš dlouhý tunel “církevních restitucí”
Ujišťuji laskavého čtenáře, že téměř všichni politici by dali přednost pádu”církevních restitucí” v zapomnění. Budoucnost politika je příliš závislá na veřejně pozorovatelném úspěchu a populárních krocích. Ti, kteří “církevní restituce” prosadili, vědí, že jde o krok většinově nepopulární, takže jeho připomínání omezuje vyhlídky na účast v budoucí vládní koalici. Všechny zákony jsou změnitelné, ale zásadní znárodňovací i privatizační jen těžko beze změny režimu. To, co lze jen těžko, může být vyčerpávající a neúspěšné. Kdo je bohatý, může se účinně bránit. Odmítače restitucí ohrožuje neúspěch. Jenže odvádění miliard a vydávání takového majetku nelze zatajit. Ale také k němu nebude možné mlčet.
13. listopadu 2013:
Ivan David: Jak neprodávat stodolu
Chce-li sedlák dobře prodat stodolu, ví, že nesmí být všeobecně známo, že prodat chce nebo dokonce musí. Cena by šla dolů… Bohuslav Sobotka vyjednává vládu jako sedlák v tísni. Předem dával najevo, že sestavovat vládu nutně potřebuje. Jenže k tomu potřebuje partnery. Andrej Babiš ovšem chytře hlásá, že do vlády nemusí. No, snad by se obětoval a vzal křeslo ministra financí. A možná by se nechal přemluvit, aby jeho ANO přece jen do vlády šlo. Za takovou vstřícnost dostane více křesel a programové ústupky. Ber, nebo nech stát! Je obchodník a ví jak přitlačit ke zdi toho, kdo prodat musí.
12. listopadu 2013:
Ivan David: Proč je David Rath politický vězeň?
Protože v Česku není “spravedlnost” slepá. Dobře se dívá koho setnout mečem a co položit na váhy. Rath si to rozhodně zavinil sám. Vyčníval, jak jsem to už po jeho zatčení popsal zde. Svými schopnostmi, ambicemi a absencí strachu ohrožoval konkurenty ve straně. Jen samotný nápad, aby byly veřejné fondy uloženy ve státní bance, by v případě realizace znamenaly miliardové ztráty soukromému finančnictví
. Určitě jsem nebyl jediný, komu se s ním svěřoval. Nevím, jestli něco ukradl. Kdyby byl zůstal v ODS a neměl jiné ambice než krást, mohl být amnestován “vrtošivým starcem”, jak nazýval Václava Klause. Zavinil si to sám.
11. listopadu 2013:
Ivan David: Trochu křesel, 100% odpovědnosti, žádná moc
Navzdory tragické zkušenosti se Špidlovou koalicí s KDU-ČSL a Unií svobody (2002) se nyní vedení ČSSD chystá do vlády s Babišovým “ANO” a opět KDU-ČSL.
ČSSD může mít 40% podíl ve vládě a 25% podpory ve Sněmovně. Ze svých skromných slibů nebude moci splnit nic, protože rozhoduje většina. Výsledek vlády budou voliči vnímat jako fatální selhání. Za všechno, co prosadí ve vládě ANO a Lidovci ovšem ČSSD ponese odpovědnost. Brzdou uplatnění exekutivních pravomocí bude ministerské úřednictvo instalované v minulosti pravicovými ministry. Svojí úlohu sehrají pravicová média včetně “veřejnoprávních”.
Za pár křesel pro předsedovi nejvěrnější zaplatí
ČSSD masivní ztrátou podpory voličů.
V Prvních zprávách zde.
Protože v Česku není “spravedlnost” slepá. Dobře se dívá koho setnout mečem a co položit na váhy. Rath si to rozhodně zavinil sám. Vyčníval, jak jsem to už po jeho zatčení popsal zde. Svými schopnostmi, ambicemi a absencí strachu ohrožoval konkurenty ve straně. Jen samotný nápad, aby byly veřejné fondy uloženy ve státní bance, by v případě realizace znamenaly miliardové ztráty soukromému finančnictví