Třetím tahem jaderná válka – sonda do myšlení televizních expertů

Proto je soupeř proti jejich nápadům bezbranný a nutně musí prohrát. Zásadně totiž uvažují jen na jeden tah dopředu, a to jen ten vlastní.

Dále počítají s vlastní nadřazeností, soupeř není v právu, nemá právo vyhrát, a proto prohraje. V tomto přesvědčení je utvrzují jiní experti v zajetí podobného myšlenkového schématu. „Experti“ vycházejí z jednostranných informací, o kterých nepochybují. Realitu nazírají prizmatem příznivých dezinformací.

Soupeř nejen nemá právo vyhrát, ale nemá právo se ani bránit, a nemá právo na záruky bezpečnosti. Na záruky bezpečnosti má podle jejich přesvědčení právo jen preferovaná strana, a její bezpečnost má být zaručena její nebezpečností pro protistranu. „Experti“ mají za to, že protistrana nebude reagovat, bude se jen tiše bát a čekat na úder. Proto má být „bezpečnost“ zajištěna velkým množstvím dalekonosných útočných zbraní.

Dalším typickým znakem „expertů“ je vynechání úvah o reálných motivech protistrany. Pokud k připisovaným záměrům soupeře chybí racionální motivy, pak jsou protistraně připisovány „choutky“ a „touhy“, zatímco na jejich straně stojí „spravedlnost“ a „pravda“. Proto „spravedlivý mír“ nepřiznává protistraně jakákoliv práva. Argumentuje se tím, kdo začal konflikt, přičemž za začátek je brána reakce na začátek.

Předpokládá se, že hnusný soupeř, který zaslouží pouze opovržení, a s nímž se vlastně ani nemá jednat, na „spravedlivý mír“ přistoupí, neboť uzná nevyhnutelnost vlastní porážky.

Katathymní myšlení je takové, které je výrazně ovlivněno přáními, apriorním přesvědčením nebo obavami. Přesvědčení o vlastní nadřazenosti je ovšem neseno optimismem, který páchne blbostí, po obavách není ani stopy.

Podobně jako televizní „experti“ uvažují nejen indoktrinovaní občané, ale i velmi mnozí politici. Dokonce i ti na nejvyšších místech. A to je skutečná hrozba. Co je soupeři platné, že reálně existuje a myslí?

Protože politici, kteří nám byli zvoleni, trvají na stupňování tlaku na soupeře, stupňují také jeho protitlak, což mnozí zjevně nejsou schopni pochopit. Naštěstí mají zatím omezené možnosti. Gradace akcí a protiakcí by mohla dojít k extrému, po kterém už bude málo záležet na tom, kdo vlastně „vyhrál“.

Jaderná zima by byla mnohem horší než údajné globální oteplování.