V Bratislavě za Soči

Petr Žantovský
27. 1. 2014 zdroj: Protiproud
Proč slovenští spisovatelé odmítli výzvu ústředí PEN klubu? Pussy Riot nemáme za hrdinky. Hrdí Slováci zvedají vlajku, kterou čeští intelektuálové hodili do bláta
Mezinárodní centrum spisovatelské organizace PEN klub vyhlásilo v souvislosti se zahájením Olympijských her v ruském Soči kampaň nazvanou Out of the Cold. Manažerka pro komunikaci Sahar Halaimzai rozeslala národním centrům PEN klubu výzvu, aby se připojila k provolání „Rusko, zruš zákony znemožňující svobodné vyjadřování“. Tento globální “výkřik” má zaznít 6. února ve 14 hodin greenwichského času, tedy bezprostředně před otevřením Olympijských her, na sociálních sítích Facebook a Twitter.

Zamýšlený efekt

Podle představ organizátorů má vyvolat domino efekt, připomínající „hromovou ránu“ na internetu kolem celého světa. Sahar Halaimzai má ve své výzvě na mysli trojici Putinových zákonů z let 2012 a 2013: Zákaz propagandy jiných než tradičných sexuálních vztahů (the gay ‘propaganda’ law), zákaz rouhání (the blasphemy law) – exemplární příklad představují feministky z punkové skupiny Pussy Riot, které předvedly svou „punkovou modlitbu“ v katedrále Krista Spasitele v únoru 2012 – a obnovení zákona na kriminalizaci hanobení (očerňování, nactiutrhání) na veřejnosti (criminal defamation).

Na straně teroristů

Ústředí PENu předpokládalo, že jednotlivé národní kluby se k výzvě připojí bez diskuse, aklamačně. Narazilo však na Slovensku. Slovenským centrem PEN klubu výzva projela jako blesk a vyvolala okamžitou, a nutno říci většinově zápornou, odezvu. V bouřlivé diskusi, která k věci byla mezi členy slovenského PENu několik dní vedena, zazněly například tyto argumenty: Mezinárodní PEN chce dosáhnout zpolitizování olympijských her. Vnášení politické agendy do olympijských her jsme si ale prožili (oboustranně) za studené války a to poslední co chceme dnes je, aby byla vyhlášena nějaká nová, byť tentokrát jednostranně.

Olympijská myšlenka je založená na respektu k rozdílným názorům, etnikům a kulturám. Je scestné, aby vláda velmoci, která dává sledovat milióny nejen vlastních občanů, ale i občanů a vrcholových politiků spojeneckých zemí v Evropě, vláda, která aktivně podporuje v Sýrii muslimské extrémisty proti legální vládě, obviňovala vládu jiné velmoci (Ruské federace) z porušování lidských práv. Zazněla i logická otázka: Olympijské hry ohrožují teroristi, kteří je chtějí znemožnit. Chceme se snad přidat na stranu teroristů? Jiný hlas v debatě připomněl, jak si některé západní kruhy počínají selektivně i v jiných oblastech, například rakouský Greenpeace, který vehementně protestuje pouze proti Temelínu, ale nikdy ne proti jaderné elektrárně téhož typu z maďarského Pécse.

USA mohou, co Rusko ne

Zásadní argumenty proti kampani Out of the Cold lze shrnout takto: Uvedené zákony nevnutil ruskému lidu nějaký diktátor, ale byly přijaty demokraticky zvoleným poslanci legálního parlamentu. Zřejmě vyjadřují názor převážné většiny obyvatelstva Ruska. Tyto zákony neomezují svobodu slova, pouze trestají projevy, které jsou předmětem trestného postihu ve většině civilizovaných zemí světa, včetně USA. Jde o případy hanobení vlasti, vlajky apod., které urážejí city většinového obyvatelstva. Anebo jsou v rozporu se standardním chováním v sexuální oblasti. Ani na Slovensku, i když je členem Evropské unie a severoatlantických struktur, není dovolené propagovat homosexuální, lesbické či transsexuální praktiky mezi malými dětmi. Proč by to mělo být povolené v Ruské federaci? Rozhodování o základních otázkách etického a hodnotového charakteru, pokud je souladu se Všeobecnou chartou lidských práv OSN, je výlučnou pravomocí každého suverénního státu.

Posvátná práva

Lze se důvodně ptát: Na jakých faktech se zakládá tvrzení, že uvedené „zákony útočí na základná práva každého v Rusku“ („laws attack the fundamental rights of everyone in Russia“)? Je snad porušením základných lidských práv, když jsou potrestané punkové zpěvačky za hanobení posvátných míst většiny obyvatelstva země? Neporušily náhodou lidská práva většiny obyvatelstva právě mladé dámy hanobící chrám? Jsou snad nezodpovědné punkové zpěváčky oběťmi „diktátorského“ režimu a spisovatelé světa je mají ochraňovat?

Důvod nepodpořit kampaň „Out in the Cold“ je i ve specifické zkušenosti, kterou jsme my zde, na východ od železné opony, v minulosti získali – na rozdíl od dnešních západních moralistů.

Může pan Marian Botsford Fraser, předseda výboru PEN International „Writers in Prison Committee“ dokladovat, který ruský spisovatel byl nezákonně uvězněný na základě „drakonických“ zákonů? Kteří spisovatelé jsou aktivisti Greenpeace, jež nezákonně atakovali v mezinárodních vodách plavidla Ruské federace?

Legitimita nejen Putinova

Je opravdu podivné, jak prezident PEN John Ralston Saul zlehčuje, bagatelizuje a s politickou motivací překrucuje amnestii prezidenta Putina. Amnestie přece je vždy a všude, v každé zemi, dobrovolným a humánním odpuštěním zákonně udělených trestů hlavou státu. Je osobním aktem tolerance a dobré vůle. Jakýkoli jiný výklad je urážlivý a fakticky nepodložený.

Vladimír Putin je legálně demokratickou většinou podle ústavy zvolený prezident Ruské federace. Má svou ústavní, od lidu odvozenou legitimitu právě tak jako např. prezident USA nebo Francie. Jen pro zajímavost lze připomenout, že v Kanadě, vlasti pana Ralstona Saula, je hlavou státu generální guvernér jmenovaný Jejím Veličenstvem královnou Alžbětou II. v Londýně (na návrh kanadského parlamentu, který však panovnice nemusí akceptovat.)

Svoboda projevu, nebo elitou diktované stanovisko?

Důvod nepodpořit kampaň „Out in the Cold“ je i ve specifické zkušenosti, kterou jsme my zde, na východ od železné opony, v minulosti získali – na rozdíl od dnešních západních moralistů. Čeští a slovenští obyvatelé, umělci, spisovatelé za čtyři desítky let – od komunistického puče do listopadu 1989 – vskutku zažili drakonický diktátorský režim a systematické porušování svobody projevu, a z tohoto podhoubí vyrůstali jiní hrdinové, než postpubertální členky Pussy Riot. Máme smutnou historickou praxí ověřené odlišné normy chování a chápání lidských práv.

Z těchto všech důvodů se většina členů Slovenského centra PEN nepřipojí ke kampani „Out in the Cold“. A my jen můžeme čekat, zda se tato zpráva, která není konformní k takzvanému většinovému, ale v podstatě jednou elitou nadiktovanému stanovisku, objeví ve většinových médiích – u nás i v zahraničí. A pokud ne, pak se ptejme proč.