Miloš Zeman by uvítal přesun centrály rakouské Erste Group z Vídně do Prahy

Avatar
Původní autoři

Květa Pohlhammer Lauterbachová
13. 4. 2014   e-republika
Česká klientela je finančně negramotná, tedy snadno okrádatelná. A čím více lidé chudnou, tím víc se zadlužují, platí vysoký úrok za spotřební půjčky nebo půjčky na cokoliv. Erste zde má ráj na zemi.

Rakouská média mají zase o čem mluvit. V těchto dnech vzbudila pozornost zpráva o vyjádření českého prezidenta Miloše Zemana, který by s radostí přivítal přemístění centrály rakouské Bank Erste Group z Vídně do Prahy. Této bance patří 98 % České spořitelny. Prý ho o tom informoval Andreas Reichl, generální ředitel. Další detaily zveřejněny nebyly a mluvčí Erste se k údajné informaci o možném přesunu do Prahy vyjadřovat nechce.

Zpráva dosti nazvedla rakouskou veřejnost, protože ta už má jaksi bankéřů plné zuby. Po odsouzení prvních delikventů v případě banky Hypo-Alpe-Adria, začíná být v Rakousku pro manažery bank velmi dusno. Zejména pro ty, kteří jsou placeni svými akcionáři pouze podle jediného kritéria podnikání: podle maximalizace zisku, často za velmi pochybných a neférových praktik.

Andreas Reichl je špičkový, arogantní manažer, který se dostal do sporu s rakouskými politiky již na začátku krize. Označil je za pitomce a diletanty, kteří ničemu nerozumí. Tehdy se politici totiž rozhodli, že část ztrát, způsobených zálibou manažerů ve spekulativních obchodech s cílem dosažení rychlého zisku, ponesou nejenom klienti a stát, který je pak musí zachraňovat, nýbrž banky samy. Andreas Reichl pochopitelně chtěl privatizovat zisk a socializovat ztráty kompletně, jak jinak také. To je zdravý ekonomický rozum na bankovní způsob. Jenže i politikové mají jakýsi minimální pud sebezáchovy. A proto zavedli v Rakousku mimořádnou bankovní daň. Stejně tak pak učinili Maďaři. Ti nyní uvažují i o zastropování výše manažerských platů. Ostatně i v Rakousku je velká část veřejnosti přesvědčena, že žádný manažer by neměl mít vyšší plat než prezident republiky, a totéž nyní hlásá nový italský premiér Renzi.

O úrovni Andrease Reichla si může každý kritický čtenář udělat obrázek z rozhovoru na ihned.cz, kdy nám vřele doporučuje vstup do bankovní unie, i když nejsme členem eurozóny. Podle jeho slov je „EU je manželství, Česko nemůže žít v konkubinátu“. Jistě by bylo žádoucí zapojit vklady českých občanů do programu „bail-in“, až se budou zachraňovat španělské, nebo řecké banky. Česká spořitelna je totiž opravdu bohatá nevěsta.

Česká spořitelna drží v zisku ze 3/4 rakouskou korporaci nad vodou. Bez ní by Reichl přišel o své miliónové bonusy. Je vysoce ziskovou dcerou a při nízké korporátní dani, žádné bankovní dani a dani z finančních transakcí byla pro akcionáře trefou při dělení kořisti bývalých východoevropských postkomunistických zemí. Průměrné zdanění bankovního sektoru je kolem 14 %, jak se dočteme z údajů ČNB.

Česko – bankovní to ráj na zemi, viz výše zisku, prakticky bezpracného. Česká klientela je finančně negramotná, tedy snadno okrádatelná. A čím více lidé chudnou, tím víc se zadlužují, platí vysoký úrok za spotřební půjčky nebo půjčky na cokoliv. Tím více zhoršují svou platební situaci do budoucna v naději, že příště bude líp. To „příště“ je zatím v nedohlednu. A tak jdeme cestou našeho bratra v USA.

Průměrný český občan je líný myslet, je konzervativní a nerad mění zvyklosti. Erste tak dodnes profituje z bývalého uspořádání komunistického bankovního systému, kdy Česká spořitelna byla jedinou bankou, která obhospodařovala vklady občanů, zavedla sporožirové účty a poskytovala půjčky občanům. Proto objem vkladů u České spořitelny překračuje vysoce objem poskytovaných úvěrů a velká část vkladů je využívána na mezibankovním trhu, stačí si projít důkladně výroční zprávu.

Zapojení do bankovní unie by znamenalo, jak říká správě Andreas Reichl, že bychom měli z toho mála, co máme, pomáhat svým spoluobčanům ve Španělsku, Řecku a jinde. Nemyslel tím ovšem pomoc jejich marodným ekonomikám, jejichž onemocnění banky vydatně napomohly, nýbrž samozřejmě pomoc v rámci odsouhlaseného programu EU nadnárodním hráčům na bankovním trhu. To jest bankám, které se staly příliš velkými, než aby mohly padnout.

Neumím si představit, kdyby Erste přišla v Rakousku s reklamním bannerem „Výprodej půjček“, jako v České republice. Fakt nás mají za opice, vylezlé právě z pralesa. Na reklamním baneru na webu spořitelny se dozvíte, že půjčíte-li si 55 tisíc korun v rámci spotřebitelské půjčky – což je produkt opravdu silně napomáhají rozvoji české ekonomiky, když je většina zboží z dovozu – budete splácet „jenom“ 999 korun měsíčně. Není tam ale napsáno, že tuto částku budete splácet 8 let, celkem tedy zaplatíte 95 904 korun. A jak víme, banky si mohou půjčovat mezi sebou skoro zadarmo, když ČNB uvádí referenční základní úrokovou sazbu 0,05 %. A úrok z vkladů nekryje ani zdaleka inflaci a občané jsou tak systematicky vyvlastňováni.

Nikdo se také nezamýšlí nad zneužíváním dětí v reklamě. Nyní pracují pro Českou spořitelnu i děti, jak je vidět na spotu v České televizi. Je-li taková reklama natočená bankou v systému, ve kterém je prokazatelné, že připravuje dnešní mladé lidi, děti a ještě i jejich děti o šanci slušně žít, nebo alespoň žít tak, jak žila poválečná generace, jde o reklamu krajně neetickou.

V Česku je dovoleno vše. Řitní alpinismus lokajů. Jiný kraj, jiný mrav. Zase jsme si utrhli ostudu, pane prezidente! Od člověka, který se významně podílel na vytvoření současného bankovního kartelu a výprodeji českého majetku za babku, navíc od člověka, jehož čas se nachyluje, by člověk očekával přece jenom trochu víc zdrženlivosti a moudrosti.