Ruský akademik vysvětlil, o co jde doopravdy USA, Rusku a Německu na Ukrajině. Putin může prý Americe způsobit bolest

Avatar
Původní autoři

Lukáš Petřík
25. 4. Europortál
Na stránkách prestižního Valdajského klubu vyšel komentář výzkumníka Institutu mezinárodních bezpečnostních studií ruské Akademie věd Alexeje Feněnka týkající se dění na Ukrajině. Dotýká se mimo jiné i úlohy tzv. Visegrádské čtyřky, kam patří i Česká republika.
Podepsání memoranda v Ženevě 17. dubna podle něho potvrdilo vůli Ruska, Spojených států a zemí Evropské unie dosáhnout kompromisu. Připomíná, že v posledních měsících se v médiích psalo o začátku nové studené války, k té ale podle něj nedošlo. Přestože se objevily symbolické sankce, Kreml a Bílý dům udržují dialog ohledně koordinované revize geopolitického uspořádání východní Evropy.
Současná situace podle něho vyvolává reminiscenci na polovinu 19. století. Po revolucích v roce 1848 byly Německo a Itálie pohlceny silnými hnutími za sjednocení, které usilovaly o revizi evropských hranic. Velmoci spolupracovaly s revizionisty, Sardinií a Pruskem, aby se podařilo prodloužit řád ustanovený Vídeňským kongresem, který přinášel zisky všem. Otázkou je podle něho to, zda to může být zopakováno znovu.
Celý text v angličtině ZDE.
USA nesmí ztratit tvář před spojenci. Na změny ale kývnout může

Feněnko pak rozebírá zájmy a pozice jednotlivých velmocí i menších států v dotčeném prostoru. Podle Feněnka administrativa Obamy nechce plnou konfrontaci s Ruskem, na druhou stranu se USA obávají, že pokud nebudou jednat s Ruskem z pozice síly, může se zpochybnit jeho úloha lídra a hlavní síly a bezpečnostní pojistky v NATO.
Vše k tématu Ukrajina ZDE
Bílý dům prý nechce ztěžovat dialog s Moskvou. Přes veškeré veřejné bouření Američané pokračují v konzultacích s Ruskem jak o připojení Krymu k Rusku, tak i o federalizaci Ukrajiny. USA se bojí, že by Rusko mohlo jednostranně změnit postsovětské hranice a USA musí dokázat spojencům, že to Rusko nemůže učinit bez souhlasu Ameriky.
Dále krize mění přítomnost USA ve východní Evropě. Ukrajinská krize pomáhá USA dosáhnout dvou cílů, tedy konsolidovat Polskem vedenou Visegrádskou skupinu (kam patří i Česká republika) a podminovat rusko-německé partnerství. Washington má také zájem na vojenské přítomnosti v Rumunsku a Bulharsku, které mají přístup k Černému moři. Spojeným státům dle Feněnka vyhovují současné hranice ve východní Evropě.
Eurasijská unie. Putin má mandát od voličů „způsobit Americe nějakou bolest”
Pro Rusko je ukrajinská krize úzce spojena s otázkou EU. V říjnu 2011 Vladimir Putin totiž volal po vytvoření Eurasijské unie s hlubší integrací, než je celní unie. Moskva se snažila jako členy získat Uzbekistán, Ázerbájdžán, Arménii, Moldavsko a právě Ukrajinu. Asociační dohodu Ukrajiny s EU mohl Kreml chápat jako krok proti Eurasijské unii.
Události na Ukrajině pro Rusko neznamenaly další státní převrat, ale kolaps ukrajinského státu, kdy jednotlivé části země mají rozdílné zájmy.
Podle Feněnka se Moskvě podařily dvě věci: Relativně bezbolestné připojení Krymu a že se otázka federalizace Ukrajiny přenesla na mezinárodní úroveň. Problém pro Putina ale může být v tom, že postoj ruských občanů může být mnohem radikálnější a vyžadující, aby Rusko odpovědělo na sankce ze strany USA, například tak, aby se NATO zamezilo v přechodu do Afghánistánu, odstoupení od smlouvy o snížení počtu strategických zbraní, která byla uzavřena v roce 2010 v Praze, či aby Rusko zahájilo skutečnou podporu Sýrii a Íránu.
„Putin má mandát od voličů ´způsobit Americe nějakou bolest´a to může velmi Kremlu zkomplikovat vyjednání o federalizaci Ukrajiny,“ píše Feněnko.