Miloš Zeman „bojkotoval“ oslavy Dne vítězství. Zato vyznamenal německého prezidenta.

Avatar
Původní autoři

Petr Hájek
9. 5. Protiproud
Neslýchaná ostuda. Šedesát devět let po skončení Druhé světové války poprvé nepřišel prezident republiky ani předseda vlády poděkovat a poblahopřát velvyslanci Ruska. Představiteli země, která měla spolu s Američany rozhodující podíl na osvobození německého protektorátu Böhmen und Mähren z nacistické okupace.
Bývalý prezident Václav Klaus na oslavu Dne vítězství naopak přišel. Ale to je jen malá náplast slušnosti na nevídaný karneval křupanství. „Příkladně“ ohnuté hřbety – to je hlavní poselství tohoto skandálu o České republice, respektive o její politické reprezentaci dnešních dní.
Oslavy vítězství – s poraženým

Miloš Zeman se ukázal jako vskutku loajální „zastupující říšský prezident“ Evropské unie a její „vedoucí síly a předvoje“, Německé spolkové republiky. Kdo ví, třeba za to „vyfasuje“ eura na svůj „kanál“. Měl by aspoň čím chodit. Ta hanba je o to viditelnější, že se tři dny předtím v hlubokém předklonu vlichocoval německému prezidentu Gauckovi. Recepce střídala recepci, kompliment stíhal kompliment, vzájemně si vyměnili vyznamenání, a aby toho nebylo dost, jezdil s ním i večeřet – a jistě též oslavovat „vítězství nad nacismem“ – na německou ambasádu. Na tu ruskou si však cestu nenašel.

To všechno ve dnech, kdy vzpomínáme na nespočetné lidské oběti, které stálo v pořadí druhé světové válečné šílenství vzešlé z německé půdy. Jenže Německo je dnes již opět velmoc a spolu se Spojenými státy opět vyhrožuje Rusku. Že by do třetice všeho dobrého?

Exprezident Václav Klaus na oslavy vítězství nad nacisty na ruskou ambasádu přišel. Ví, čeho se za to od médií dočká. Nepůjde o nic nového, „užívá si“ toho nejméně posledních dvacet let. (…) Jak vidno stále ještě není „soukromník“, a je si proto jistě také vědom ohrožení českých národních zájmů v současném protiruském tažení pod záminkou ukrajinské krize. A je slušný člověk. Ví, že poděkování za zničení německého nacismu bude vždy patřit jak Američanům, tak Rusům.

Záminkou je aktuálně občanská válka na Ukrajině, kterou rozpoutaly právě tyto dvě země (a zavlekly do toho celou „loajální“ EU). Spojené státy do přípravy státního převratu na Ukrajině investovaly nejen přiznaných pět miliard dolarů, ale účastní se dál i „protiteroristické operace“, jak kyjevští pučisté nazývají tažení proti východním regionům, jež pohrobkům nacistů odmítly poslušnost. Šéf CIA v Kyjevě proto dává „bratrské rady“ vraždícím soudruhům.
S Němci opět na Ukrajině

Německý předseda Evropského parlamentu se naproti tomu v České televizi nechal slyšet, že „zatím“ není ještě vhodná chvíle, aby na Rusko zaútočilo americko-německé NATO. A česká média na to… nic. Naproti tomu – jak jsme o tom psali – dokonce už i v německých médiích se začíná diskutovat o tom, proč vojáci Bundeswehru (pod pláštíkem mise OBSE) opět po necelých sedmdesáti letech pochodovali po Ukrajině. A česká média na to… nic.

V této situaci český prezident a předseda vlády „bojkotují“ připomínku konce války na ruském velvyslanectví. Snad jen 144 000 německými nacisty zabitých sovětských vojáků, jejichž označené i neoznačené hroby jsou po celém území našeho státu, jsou tichou obžalobou primitivního poklonkování našich politických elit nástupnickému (vzorně demokratickému) státu Hitlerovy Třetí říše – právě v tyto dny. Proč se spolu s ním tak odhodlaně věnují „vývozu naší vzorné a skvěle fungující demokracie“ do celého světa, aktuálně na Ukrajinu?

Ubohost a zbabělost českého prezidenta ještě zvýšil fakt, že za sebe poslal na ruské velvyslanectví šéfa zahraničního odboru Hradu Hynka Kmoníčka, svého tajemníka Jiřího Hlinovského a tiskového mluvčího Jiřího Ovčáčka. Ten prohlásil, že “…pan prezident se zúčastnil pietního aktu na Vítkově a zaštítil oslavy 8. května, tedy den státního svátku České republiky.” Kdyby mlčel, udělal by lépe.
Jako za bolševika – jen naopak

Na Vítkově totiž také zaznělo, jak je báječné, že slavíme konec války 8. května, spolu s našimi současnými spojenci, a nikoli o den později se spojenci bývalými. Další křupanská urážka padlých vojáků i civilistů – a vlastně popření Pražského povstání. Noví soudruzi totiž ochotně popřou cokoli, včetně historických faktů. Je to dlouholetá tradice.