Ivan David
3. 5. 2014
Občanská válka je ze všech válek nejhorší. Nevraždí se tam chladně cizí lidé. Vraždí se s citem, s nenávistí a s pocitem sounáležitosti. Nemůžete být lhostejní, když vám sousedé zabijí bratra. Za pár týdnů má každý mezi zabitými příbuzné a přátele. A nebude lhostejný.
K občanské válce musí být splněny předpoklady. Společnost je hluboce rozdělena, sociálně, ideologicky, národnostně… Chybí respekt obyvatel k vládě, vznikají nutně další vlády. Mezi lidmi je dost zbraní. Strany konfliktu se cítí dost silné, předpokládají zahraniční toleranci a/nebo očekávají zahraniční podporu a snaží se vyprovokovat intervenci. Interventi zabíjejí bez citu, na jejich straně nebojují sousedé a příbuzní, proti nim ano. V občanské válce nelze zvítězit pokud nejsou jedni vyvražděni. Lze dosáhnout konce bojů. Sousedé a příbuzní si pamatují nejméně dvě generace. Ti, kteří měli více sil, stavějí pomníky.
Intervence z více než jedné strany znamená vedle občanské paralelní válku řízenou zájmy zahraničních vládnoucích kruhů. Přicházejí dobrovolníci ze zahraničí, nadšenci a dobrodruzi.
Není pochyb o tom, že na Ukrajině probíhá občanská válka. Můžeme se hlásit k jedné straně, která nám je něčím bližší. Čím dál méně se budeme moci hlásit ke všemu co dělá, ať to bude kterákoliv strana, protože bude s citem vraždit vrahy svých bratrů, ale také jejich bratry. Můžeme diskutovat ve které fázi občanská válka je, kam až dospěje a jak skončí. Můžeme se zapojit do diskuse pokud jsme nadšenci a do boje, pokud jsme ještě větší nadšenci a /nebo dobrodruzi. Hlavně bychom měli uvažovat o tom, jak moc se budou velmoci angažovat a tedy, jak daleko jsme od třetí světové a přestaneme být pouhými pozorovateli.
