Ekonomická stagnace v Evropě. Směrem k deflační spirále?

Avatar
Původní autoři

26. 6. AC24

Čísla z nové zprávy potvrzují, že evropská ekonomika pokračuje ve stagnaci a ohrožuje ji spirála deflace.
Poslední Purchasing Manager’s Index (PMI), který měří, budoucí nákupní plány klíčových společností v eurozóně, zaregistroval v červnu obrat dolů u dvou klíčových ekonomik kontinentu. Odhady indexu PMI pro červen proráží šestiměsíční minimum 52,8 s poklesem jak ve službách, tak ve výrobním odvětví. Druhá největší ekonomika Evropy, Francie, zaregistrovala PMI 48. Jakékoliv číslo pod 50 znamená propad. Červnové číslo znamená, že soukromý sektor ve Francii se teď propadá po čtyři z posledních šesti měsíců.

A čísla PMI Německa, ač se drží nad 50, poklesla. I oddělená statistika pro Německo, index business klimatu Ifo, se také v červnu propadl a je na nejnižší úrovni od prosince 2013.

To následuje po letech ekonomického poklesu v mnoha zemích po celé Evropě jako důsledku politiky tvrdého zbídačování diktovaného Evropskou unií, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem, kdy růst zaznamenaný v evropské největší ekonomice, v Německu, byl považován za pozitivní výjimku odchylující se od kontinentálního trendu.

Avšak poslední čísla potvrzují, že ekonomická krize se ve zvýšené míře přesunuje z periferie Evropy do jejího jádra.

Francie je největším jednotlivým obchodním partnerem Německa a její propad má negativní dopad na německé vedoucí exportní průmysly. Avšak další faktor citovaný v business tisku zpomalující ekonomiku v Německu je pokračování krize na Ukrajině, která ohrožuje dodávky energie v této zemi a její rozsáhlé zájmy ve východní Evropě. Navíc krize v Iráku vyhnala ceny ropy a zvyšuje tak náklady v mnoha průmyslech.
Zdejší článek o tom, jak nárůst cen ropy zdevastuje ekonomiky jednotlivých zemí podle ekonometrických modelů: Ukrajinský prezident hrozí odvoláním zastavení palby a Putin opět vítězí

Poslední čísla odporují sériím mediálních zpráv a vyhlášením ekonomických institucí, že evropská ekonomika se vymaňuje z recese. OECD ve své dubnové zprávě vyhlásila: „Ekonomiky euro-oblasti včetně těch nejvíce postižených krizí se jeví být po mnoha letech za bodem odpíchnutí ode dna s mírným nepravidelným růstem.“

Ve skutečnosti Evropská centrální banka už snížila svůj nejmírnější odhad růstu v eurozóně v roce 2014 jen na 1 procento. Tohle snížení přišlo po číslech vydaných po začátku tohoto měsíce odhalujících, že inflace napříč eurozónou v květnu spadla na 0,5 procenta, což je pokles oproti 0,7 procenta v dubnu. Čísla inflace uvažované ECB budou slučitelná s ekonomickým růstem 2 procent.

V jiné zprávě vydané 16. června Centrum pro výzkum ekonomické politiky vyhlásilo, že „extrémně slabý ekonomický vývoj od roku 2013“ naznačuje, že recese euro-zóny ještě není za námi.

I když po celém kontinentu krátí výdaje uskrovňování, tak míra soukromého a veřejného zadlužení nadále roste. Nezaměstnanost po celé Evropě zůstává na nejvyšší úrovni od té doby, kdy se tato čísla sbírají. Rozsah sociální devastace v Evropě byl naposledy zaznamenán v červnové zprávě Mezinárodní organizace práce.

Každá intervence Evropské centrální banky, jako její nedávné rozhodnutí o zavedení negativních úrokových sazeb, pouze povzbudila spekulativní fondy a hlavní investory, aby se pustili do ještě riskantnějších forem spekulací. Tohle je proces poskytování levných peněz spekulantům, který v posledních týdnech vyhnal akciové trhy, jako je německý DAX, k rekordním výšinám.
Na tomto procesu není nic náhodného.
V srdci ekonomického vývoje Evropy je masivní redistribuce bohatství od pracujícího obyvatelstva k maličké elitě milionářů a miliardářů, kteří během posledních pěti let mohli nesmírně rozšířit svá portfolia.

Poslední diskuse v Bruselu o budoucnosti ekonomické politiky a dohadování o novém presidentovi komise EU směřují k zintenzivnění tohoto procesu.

Evropská finanční a politická elita mají v úmyslu uvalit na Francii a Itálii ten typ ekonomických reforem trhu práce, které před desítkou let v Německu zavedla vláda Sociálně demokratické strany. Ten program Agenda 2010 zavedený Gerhardem Schröderem vedl k růstu ohromného sektoru levné práce, který stáhl úroveň mezd dolů a maximalizoval profit německých společností a bank.

Program Agendy 2010 navíc srazil výdaje německé vlády jako podíl na HDP. Teď stejným procesem prochází Francie, Itálie a celý kontinent.

V pozadí za všemi těmi současnými otřepanými frázemi evropských vůdců o potřebě pracovních míst a růstu připravuje však Evropská komise nové kolo ještě více devastujících útoků na pracující třídu.