„Nová Ukrajina“ a její staré kádry

Avatar
Původní autoři
Tereza Spencerová

13. 6. 2014 Literárky
Zatímco Majdan požadoval výměnu „staré politické gardy“ za novou, zdá se, že prezident Petro Porošenko spíš oživuje ducha zdiskreditované vlády „oranžového“ prezidenta Viktora Juščenka. A se svými oligarchy spěchá do Evropy.
Politický turista“ Petro Porošenko podporoval neschopného a zkorumpovaného „oranžového“ prezidenta Viktora Juščenka vehementně, podle Deutsche Welle snad nejvíc ze všech místních oligarchů. Jsou blízkými přáteli a Juščenko je kmotrem Porošenkových dvojčat. Během nynější předvolební kampaně, na niž vynaložil zdaleka nejvíc peněz ze všech kandidátů, se ale Porošenko zmínkám o jakýchkoli vazbách na svého kamaráda vyhýbal, protože Juščenko „není příliš oblíbený“. Tato formulace konkrétně znamená, že Juščenkova strana Naše Ukrajina v posledních parlamentních volbách získala 1,11 procenta hlasů.

To ale neznamená, že by vazby byly zpřetrhány. Šéfem Porošenkovy volební kampaně byl například někdejší poslanec za Juščenkovu stranu, bývalý ředitel Kyjevského institutu strategických studií a bývalý Juščenkův poradce Ihor Hryniv. Zahraniční politiku pro Porošenka formuluje další člen Juščenkova týmu Valerij Čalyj, zatímco v právních otázkách Porošenkovi radí někdejší Juščenkův ministr spravedlnosti Roman Svaryč a volební kampaň na západě Ukrajiny za Porošenka vedl Viktor Baloha, takto někdejší šéf Juščenkova prezidentského sekretariátu.

A v době, kdy Majdan po prezidentovi požaduje stvořit novou národní ideu Ukrajiny, aby se ze země oligarchů stala zemí „rovných možností“, decentralizovaná včetně rozpočtů, s možností regionů odvolávat úředníky, jmenoval Porošenko (majetek odhadován na 1,3 miliardy dolarů) do čela svého úřadu mediálního magnáta a obchodního partnera Borise Ložkina (126 milionů).

Ve funkci prezidenta bude mít Porošenko ale méně pravomocí než Juščenko či v únoru svržený Viktor Janukovyč, protože parlament mezitím tuto sféru výrazně omezil, a stal se tak sám hlavním mocenským centrem v zemi. Porošenko přitom aktuálně žádnou svou politickou stranu nemá a musí se v parlamentu opírat o jiné. Jedním ze spojenců je současný kyjevský premiér Arsenij Jaceňuk, chráněnec Spojených států. Už na počátku května někteří kandidáti na post prezidenta tvrdili, že Západ všem do budoucna právě Jaceňuka vnucuje coby předsedu vlády a Porošenko s ním na tento post už také počítá. Jaceňuk zastupuje stranu Baťkivščina, jejíž předsedkyní je živoucí zosobnění oligarchické Ukrajiny Julija Tymošenková – na Západě hvězda někdejší oranžové revoluce, doma na Ukrajině ovšem hvězda notně pohaslá. Dalším spojencem má být Vitalij Kličko a jeho Německem podporovaný (a stvořený) UDAR.

Kličko s Porošenkem utvořili koalici už před prezidentskými volbami, nicméně někdejší slavný boxer nyní vrávorá i v Kyjevě, jehož primátorem byl nedávno zvolen. Pokračující Majdan mu vyčítá především fakt, že „nová Ukrajina“ nemá mnoho skutečně nových tváří a že tedy vše de facto běží postaru. Tím spíš, že si Kličko za svého hlavního poradce nově vybral agresivního developera Ihora Nikonova, který chce hlavně „vystavět v Kyjevě mrakodrap, jaký viděl v New Yorku“, a je úzce spjat s celou řadou ukrajinských oligarchů (na hraně zákona i za ní), jak ho charakterizuje ho portál Euromajdanu. „Nikdy bych ničeho nedokázal bez vazeb v USA. Vlastnil bych nejspíš maximálně tři benzínové pumpy,“ cituje Euromajdan z jeho rozhovoru pro magazín Forbes a dodává: „A nyní tyto ´vazby´ vládnou Kyjevu. Je těžké velkému boxerovi cokoli závidět. Nemá nejmenší ponětí o tom, jak řídit město. A během roku a půl, které zbývají do dalších voleb, město nezmění, natož aby pak byl s to vést někoho jiného k zodpovědnosti za selhání. Naprostá většina zastupitelů UDARu na kyjevské radnici se stane jeho prokletím. Bude totiž osobně zodpovědný za selhání „kyjevského snu“. Kličko si myslel, že Kyjev bude startem k jeho dalšímu vzestupu. Ve skutečnosti ale může být koncem jeho politické kariéry. A on tím směrem kráčí.“ Nejnovější Kličkův příkaz – „skoncovat s chaosem v obchodu v hlavním městě“ – na tomto hodnocení nejspíš nic nezmění.

Na náladě prostým Ukrajincům pak podle všeho nepřidá ani skutečnost, že nové ukrajinské vedení hodlá proti korupci na nejvyšších místech bojovat podle gruzínského modelu. To podle všeho souvisí s podivnými zprávami z konce května, podle nichž si Porošenko mezi své poradce “vezme občany Gruzie”, zatímco Kličko připouštěl, že mu své služby nabídl sám svržený a z korupce (a vražd) obviněný gruzínský prezident Michail Saakašvili, který nyní žije v exilu v USA. „Jsem si jistý, že jsou připraveni v případě potřeby pomoci,“ prohlásil tehdy Kličko nezávazně. Gruzínský premiér Irakli Garibašvili na tyto zprávy z Kyjeva reagoval: „To bych Ukrajině nepřál. Nově zvolenému prezidentovi Ukrajiny bych ze všeho nejdřív poradil, aby o Saakašvilim coby svému poradci vůbec nepřemýšlel. Moje přátelská rada by zněla: nechte Saakašviliho u ledu.“

Na tomto pozadí na východě Ukrajiny stále pokračují boje a v pondělí budou Ukrajině kvůli neplacení podle všeho zastaveny dodávky ruského plynu s tím, že další odklad už nebude. „Pokud Ukrajina nezaplatí alespoň část ze svého dluhu, pak budou dodávky nulové,“ prohlásil šéf Gazpromu Alexej Miller, podle něhož Kyjev dluží přes čtyři miliardy dolarů. Gazprom původně po „nové Ukrajině“ požadoval „evropskou“ cenu 485 dolarů za tisíc krychlových metrů, pak slevil na 385 dolarů, ale Kyjev je prý ochotný platit jen v případě, že se cena vrátí na dumpingovou úroveň z časů prezidenta Janukovyče, tedy na 268,50 dolaru za tisíc krychlových metrů.

Evropská unie si mezitím už na finančních trzích kvůli pomoci Ukrajině půjčila půl miliardy eur, přičemž Porošenko doufá, že Brusel se zkrachovalým Kyjevem podepíše plnohodnotnou asociační smlouvu nejpozději do 27. června – s že tento krok nebude příliš dlouho odkládat