Paul Craig Roberts:
30. 7. 2014
Náměstek ministra financí v někdejší Reaganově vládě Paul Craig Roberts zveřejnil na stránkách svého ekonomického institutu úvahu o dalším osudu Ruska. Uvádí v ní: Ruská vláda si konečně uvědomila, že nemá žádné západní „partnery“ a hořce si stěžuje na propagační lži a dezinformace, které proti ní – a to bez jakýchkoli důkazů – vypouští jak Washington, tak jeho evropští vazalové, včetně jejích presstitutes (prostitujících se médií). Možná se původně domnívala, že v síti těchto lží a démonizace uvíznou jen Irák, Sýrie, Čína a Edward Snowdon, ale v reálu se dalo čekat, že jednou přijde na řadu i Rusko samotné.
Což se stalo a je nyní zapotřebí, aby jak ruská vláda i Evropa nahlédla za stěnu americké propagandy, protože tam je možno spatřit jevy zlověstnější, než jak se zatím celková situace jeví.
Velitel NATO generál Breedlove a senátní návrh zákona 2227 jasně naznačují, že Washington připravuje sebe sama i Evropu na válku s Ruskem.
Evropa zatím otálí vyhovět požadavku Washingtonu přijmout Ukrajinu do NATO. Evropané totiž dobře vědí, že v případě, kdy Washington spolu se svou loutkou v Kijevě rozpoutá válku s Ruskem, octne se právě Evropa první na ráně. Takovéto otálení pochopitelně Washington dráždí a není bez zajímavostí uvést k problému doslovné vyjádření americké náměstkyně ministra zahraničí Nulandové. Zní takto: „Fuck Europe!“, což by se dalo slušně přeložit jako: „ Aťjde Evropa k čertu!“ Nulandová tak nechtě vyjádřila přesně to, co má Washington na mysli..
Senátní návrh zákona o „obraně proti ruské agresi“ jde pak ještě blíž zlu, než jsem se dosud domníval. Jestliže tento návrh oběma komorami Kongresu skutečně projde – což vyhlíží pravděpodobně – bude Washington zmocněn obejít NATO a potvrdit Ukrajině status „spojeneckého národa“ nezávisle na tom, zda ta bude či nebude v daném čase členem NATO. A až tedy předmětný zákon vstoupí v platnost, bude Washington oprávněn poslat své jednotky na Ukrajinu a tím zavázat NATO k tomu, aby se společně s ním do války s Ruskem pustilo.
Všimněte si, jak rychle Washington přeměnil jím samotným vyvolanou „ukrajinskou krizi“ v „ruskou agresi“, o níž nikdo živý nepřinesl jediný důkaz. Na příkladu Iráku, Libye i Sýrie se totiž Washington poučil, že jednat se dá nikoliv jen na základě faktů, ale i nejohavnějších lží. Vzpomeňme např., jak OSN přijala za svůj balíček lží, které ji předal Colin Powell, třebaže její vlastní experti Powellova obvinění už předtím tvrdě vyvrátili. Přesto všechno OSN svůj souhlas Washingtonu ke zničující válce proti Iráku dala. A nikdo, ani Britanie, ani Francie, ani Německo a ani desítky dalších zemí proti ní neprotestovaly.
Závěr, který si USA z těchto skutečností odnesla, je ten, že lhát se vyplácí. Běhny mohou vždy počítat s tím, že je na Washington spolehnutí. S vidinou peněz ve zraku prodají civilizaci za washingtonskou válku, která pravděpodobně bude válkou nukleární a ukončí život na Zemi. Peníze běhen tak shoří společně s běhnami.
Stěží může člověka obeznalého s praktikami Washingtonu překvapit, že nyní, kdy mu svět odevzdal bianko šek, aby činil, jak se mu zlíbí, míří jeho krvelačný zrak na Rusko,. Dodneška jsme zažili tři zločinné americké vlády a viděli jsme, jak jsou jejích členové vítáni a vyznamenáváni kamkoli přijdou. A cizí vlády se zase předhánějí v pokusech vydobýt si od Bílého pozvání ke své vlastní návštěvě USA, což zřejmě pokládají za jakési vyjádření své váhy a vážnosti. Být přijat válečnými zločinci se stalo nejvyšší poctou. Dokonce i prezident Číny přijíždí do Washingtonu, aby se potěšil pohonstinstvím říše gangsterů. Svět se neopovážil učinit Washington odpovědným za zničení Iráku, Afganistánu, Libye – a nyní Sýrie a Gazy, a nepožádal Washington, aby zastavil vraždění lidí v Pakistanu a Jemenu, čili v zemích, se kterými není ve válečném stavu.
Washington si zkrátka zvykl mít ke lžím i vraždění volné pole – a nyní, vyzbrojen touto „svobodou“ – se obrací i proti Rusku.
Sázce ruského prezidenta na to, že svou neprovokativní a rozumnou reakcí na agresi Washingtonu ukáže Evropě, že Rusko problémem není, se – bohužel – v Evropě ocenění nedostalo. A to z prostého důvodu: Evropské země přestaly myslet a jednat samostatně a ohýbají se podle vůle Wahingtonu. Evropa se stala nejsoucností, slepě následující příkazy Washingtonu.
Jestliže tedy ruská vláda ještě stále doufá, že je možno válce s USA zabránit, musí jednat. To xnamená vyřešit problém Ukrajiny tím, že přijme žádost seperatistických oblastí, aby byly znovu připojeny k Rusku. Jakmile totiž návrh senátního zákona 2277 bude přijat, nedokáže už Rusko vyřešit danou situaci aniž by vešlo do konfrontace s americkou válečnou mocí. Po přijetí zákona bude totiž Ukrajina prohlášena za amerického spojence.
Jestliže tedy Putin do té doby problém, do kterého jej Washington vmanévroval, nevyřeší, bude vývoj následující: Washington rozpoutá směrem ke všem v Rusku s Putinovou vládou nespokojeným intenzívní propagační kampaň s výzvou, aby stejně intenzívně začali Putina a jeho vládu obviňovat z toho, že nejedná, protože obyvatelstvem původních ruských oblastí na Ukrajině pohrdá a za žádnou akci mu nestojí.
Nechá-li se vývoj dojít až sem, přežije pak Rusko už jen jako americká loutka.
vybral a přeložil Lubomír Man (z materiálů mu zaslaných Ekonomickým institutem P. C. Robertse)
