9. 7. 2014 EANews
V posledních dnech a týdnech je čím dál tím patrnější, že situace na východě Ukrajiny eskaluje k balkánskému modelu, kdy vítězství dosažené armádou je pouze začátkem dlouhé a vleklé občanské války a nestability, partyzánského vedení boje a v neposlední řadě genocidy a snahy o etnické vyčištění prostoru v domnění, že tím se uklidní a zejména stabilizuje situace.
Představa, že vůdce povstalců Igor Strelkov představuje ohrožení pro Putina a tudíž prezident Ruska chce, aby Strelkova ukrajinská armáda zabila a povstání potlačila, je naprosto zcestná. Právě díky lokálním vůdcům ovládá Putin velkou širou Rus s takovým přehledem, jako dosud, přesně podle hesla rozděluj a panuj, neboť v Rusku ani v bývalém Sovětském Svazu nešlo nikdy vládnout centrálně z Moskvy, to bylo a je naprosto vyloučené. Vláda v Rusku má poněkud atypický charakter, což chápu, že běžným českým novinářům uniká. Rusko je obrovská země, kde jeden jediný ruský „okres“ je velký jako celé bývalé Československo, kde veškerá moc vlády v Moskvě je vykonávána skrze gubernační pojetí výkonu moci, které pochází de facto ze 17. století z dob masivního osídlování vzdálených zámořských teritorií. Moc vlády v regionech se opírá doslova o osoby jakými jsou právě Sergej Aksyonov na Krymu, Igor Strelkov v Doněcké republice anebo třeba Ramzan Kadyrov v Čečensku. Bez těchto mocných lokálních vůdců by ruská vláda ztratila veškerou moc nad oblastmi. Z tohoto pohledu je analýza Lidovek zcela chybná.
Důvod, proč Putin neposílá a s vysokou pravděpodobností (pokud nedojde k nějaké drastické eskalaci v podobě plošného vyvražďování Rusů na Ukrajině) ani nepošle žádné oficiální či neoficiální významné vojenské posily povstalcům na východě Urkajiny, je ten, že Putin sleduje narozdíl od Krymu úplně jiný cíl, což povstalci a vlastně ani západní média pořád nepochopila: totiž snahu o destabilizaci NATO a Evropské Unie jako takové. Putin je vynikající stratég a de facto politický šachista, který konná rozhodnutí s ohledem na mnoho tahů dopředu. Ukrajina, poté co dobude povstalci obsazená města na východě země, bude uvržena do éry „balkanizace“. Porážkou povstalců rozpad Ukrajiny teprve začne. Pro-ruští příznivci se myšlenky na odtržení nevzdají. Už na podzim se chystají parlamentní volby na Ukrajině, koho si zvolí východ Ukrajiny? Pro-kyjevské předáky? Anebo někoho z čela současných povstalců? Co udělá Porošenko? Nechá kandidáty odstranit, čímž vyvolá nové povstání anebo jim umožní zasednout do parlamentu v Kyjevě, kde budou hlasovat podle not, které budou přicházet z Moskvy? Jak se Brusel vyrovná s tím, že „reformy“ nadiktované Kyjevu výměnou za balíčky pomoci z IMF jim budou sabotovat zákonodárci z východu země a i když zákony budou přijaty, že je na východě země nikdo moc dodržovat nebude? Čím budou v parlamentu předáci z východu země podmiňovat své ústupky? Požadavky na federalizaci země? Na autonomii? Na výjimku ohledně volného trhu s Ruskem namísto s EU?
Už včera zazněla zpráva, že NATO šláplo na brzdu a oznámilo, že rozhodně v blízké době nehodlá přijímat nové členy [2]. To samozřejmě neznamená, že se Ukrajina jednou nedostane do NATO, nicméně je to vyslaný signál do Kyjeva, že země musí urovnat své vztahy s Ruskem, protože oficiální podporu od NATO země čekat nemůže. V kontradikci s tímto prohlášením je však aktivita USA. Tady je nutné zdůraznit poněkud znepokojující fakt, že už dávno neplatí, že NATO rovná se USA. Bílý dům začal totiž na Ukrajině rozjíždět vlastní plán, a to ohledně ničeho menšího, než otevřeného vojenského střetu s Ruskem na území Ukrajiny, tedy opakování modelu Afghánistánu v 80. letech minulého století. Rusko má být vtaženo do války na Ukrajině s ukrajinskou armádou. Následně poté požádá Kyjev USA o vojenskou pomoc a USA toto vyslyší, přičemž v druhé fázi se připojí (z povinnosti) i spojenci z NATO, i když velice neradi. Někteří to odmítnou, určitě Francie, určitě i Německo.
A tady nacházíme tu zásadní odpověď na to, proč Putin se ve vztahu k povstalcům na východě Ukrajiny chová jinak, než jak se choval k povstalcům na Krymu. Cíle a plány prezidenta Putina nejsou v získání malého území Ukrajiny a připojení jeho průmyslu ke své zemi, ale naopak dosazení Trojského koně do Evropské Unie a posléze i do NATO v podobě rozvrácené Ukrajiny. Protože Ukrajina s nevyřešenou národnostní otázkou statutu východu Ukrajiny bude destabilizačním faktorem gigantických rozměrů nejen pro Ukrajinu, ale pro celou Evropskou unii. Pojďme si udělat rozbor několika šachových tahů v geniálním Putinově plánu.
Rusko se nenechá do války vyprovokovat, ta by mohla skončit i nukleární výměnou s USA. I když generalita v USA o jaderné vymazání Ruska z mapy usiluje, potřebuje k tomu nejprve krok Ruska v podobě invaze Rusů na Ukrajinu a k tomu se Putin vyprovokovat nenechá. Ukrajina bude dál tvrdit muziku a páchat genocidu na ruských obyvatelích na východě Urkajiny, aby Moskvu k válce vyprovokovala. V určitém horizontu několika týdnů dojde k ovládnutí regionu mohutnou vojenskou přesilou ukrajinské armády. Povstalci přejdou do ilegality, do partyzánského odboje, část jich odejde do Ruska. Ukrajina zahájí etnickou čistku na východě země. Lidé, kteří podporovali povstalecké republiky, ti budou odstranění. Pod tím si můžeme představit cokoliv, od obyčejného zastřeleni až po uvěznění nebo vysídlení ze země. Toto půjde ale realizovat jen u nejkřiklavějších případů. Většina obyvatel východu země si bude myslet své. V nadcházejících volbách na podzim budou volit své zástupce, ne nutně pro-ruské radikály, ale rozhodně ne pro-kyjevské a pro-eurounijni kandidáty, jak si teď maluje Porošenko. Výsledkem bude paradoxně ten samý stav, který tu byl před Janukovyčovo pádem, totiž takový, že východ země bude volit jinak než západ. A bude hůř.
V druhém tahu bude následovat restrukturalizace ukrajinské ekonomiky. Zavírání nekonkurenceschopných fabrik, které byly závislé na ruském odbytu a ten teď skončil, privatizace těch málo profitabilnich závodů, optimalizace (snižování počtu zaměstnanců), obrovský nárůst nezaměstnanosti na už tak chudé Ukrajině povede k radikalizaci politických skupin. EU bude muset celou Ukrajinu buď subvencovat anebo o Ukrajinu přijde, a ta se po 4 nebo 5 letech ve volbách opět přikloní mohutně k Rusku. Ochota členských zemí k dotování Ukrajiny bude mizivá, to vidíme už teď na modelu Slovenska, které odmítlo posílat reverzně plyn na Ukrajinu na úvěr (rozuměj zadarmo, neboť Ukrajina za plyn, jak je jejím zvykem, neplatí). Na Ukrajině do 5 let dojde k vystřízlivění z EU, východní region bude de facto načerno obchodovat s Ruskem, vliv Putina bude klíčový. Skrze zástupce parlamentu v Kyjevě bude ovládat politiku Ukrajiny zevnitř. Povstalci na východě země nezmizí, budou dál sabotovat vládní ukrajinskou infrastrukturu, ale čím dál tím více budou bojovat politicky než zbraněmi, převezmou vládu nad regionem legálně jako volení pro-ruští gubernátoři. Rusko bude poukazovat na porušování lidských práv na východě Ukrajiny ze strany Ukrajinců, bavit se bude jen s pro-ruskými předáky. Kyjev si bude klást podmínky za pokračování v kamaráčoftu s Bruselem. Vydírání Bruselu se bude týkat především plateb za ruský plyn, kdy Brusel bude platit Rusům za dodávky plynu Ukrajincům. Jak dlouho to vydrží? Odpověď známé všichni, moc dlouho ne.
Ve třetím tahu začne Ukrajina v určitě chvíli tlačit na zrovnoprávnění svého významu a postavení v EU, tedy především na přijetí do prostoru Schengenu. To narazí na odpor. Ukrajina v Schengenu, z toho se Německo osype. A nejen Německo. Pokud ale Ukrajinu do Schengenu nepustí, bude to opět důkaz pro Ukrajince, že Brusel chce Ukrajinu jenom využít, ale za rovného partnera ji nikdy považovat nebude. Ani nebude moci, protože do Schengenského prostoru nemůže být podle současné legislativy přijata země, která nemá zabezpečené své hranice. A východ Ukrajiny s povstalci, kteří proudí z Ruska a zpět a s nimi zbraně, to rozhodně za zabezpečené hranice považovat nelze. A množství zbraní na Ukrajině, které by se dostaly do Schengenu, to jistě také děsí úředníky v Bruselu a nejen tam.
V dalším tahu a v určitou chvíli, která přijde v pravý čas, Ukrajina zjistí, že byla ze strany USA a EU zneužita. Občané zjistí, že cílem přijetí Ukrajiny do EU má být privatizační faktor ukrajinského národního bohatství za cenu obrovského nárůstu nezaměstnanosti, kterou Brusel bude chtít řešit uvolněním kvót pro ukrajinské gastarbeitery, jako by jich už dnes nebylo v EU dost. Rusko bude dál pořádat vojenské manévry u ukrajinských hranic a Kyjev bude volat po členství NATO, s tím nebudou souhlasit evropské země NATO, protože žádná z nich nechce, aby NATO sdílelo tak obrovskou a dlouhou hranici přímo s Ruskem jakou má Ukrajina. To ale naopak chce Bílý dům. Snaha o konfrontaci s Ruskem já dána snahou o „konečně řešení Studené války“. Demise SSSR v Evropě koncem 80. let není finální tečkou. Americká generalita chce konflikt s Ruskem za každou cenu. A hodí se to i bankéřům, protože Rusko je hlavním vůdcem snah o de-dolarizaci světových trhů. To představuje hrozbu pro USA neskutečného rozsahu, proto Rusko musí být zničeno, buď ekonomicky nebo fyzicky a nukleárně.
V posledním tahu se tak Ukrajina stane štěpícím faktorem jak uvnitř euro-atlantické aliance NATO, tak i uvnitř EU. Zatímco USA chtějí konfrontaci s Ruskem a připojení země k NATO s vybudováním základen na Ukrajině, EU právě tohle vůbec nechce. Dříve či později se Evropská Unie s myšlenkou NATO v současné podobě rozejde, protože vůdčí úloha USA v NATO bude představovat pro Brusel větší a větší destabilizační faktor. Ekonomické subvencování Ukrajiny bude naopak lézt krkem voličům v zemích EU, v určitém okamžiku řeknou dost a Ukrajina zůstane bez pomoci, čímž se nastartuje setrvačný mechanismus celé země směrem zpět k Rusku.
Putin vidí až takto daleko na politické šachovnici, a proto nechá povstalce na Ukrajině svému osudu, jakkoliv to bude drsné a nepochopitelné pro lidi na obou stranách společné hranice. V dlouhodobém horizontu však Putin připravil neskutečnou past pro EU i NATO. Na Ukrajině tak můžou zařvat nejen obrovské peníze západních bank, ale i celé letité smlouvy týkající se volného pohybu v EU či existence NATO v současné podobě.
V.K.
